Poškozený a odklony v trestním řízení 11. - Úvahy de lege ferenda

Autorka zde předkládá své úvahy ke zlepšení stávající právní úpravy.

Odklonům od standardního trestního řízení byla již od jejich zavedení do našeho právního řádu vytýkána řada nedostatků, které se objevily teprve uvedením odklonů do praxe. Reakcí na to byla řada novelizací, které se je snažily odstranit. Poslední velká novelizace trestního řádu účinná od 1. 1. 2002 již obsahuje úpravu, která se z hlediska odklonů zatím jeví když ne jako dokonalá, tak alespoň uspokojivá. Někteří autoři situaci jistě vnímají kriticky a s úpravou v některých věcech nesouhlasí (viz výše polemiky v jednotlivých kapitolách), je však nutné si uvědomit, že často se jednalo pouze o špatný autorův úhel pohledu a zákonodárce velmi dobře věděl, proč na dané podněty nereaguje nebo reaguje jinak, než mu někteří autoři radí a snažil se úpravou odstranit pouze nedostatky, které jimi opravdu byly.

Současná zákonná úprava je v podstatě vyhovující, přesto bych navrhla několik změn. Institut podmíněného zastavení trestního stíhání a institut narovnání se mi zdá dobře upraven, ačkoli teprve praxe časem ukáže, zda tomu tak opravdu je (určitou možností by bylo prohloubit diferenciaci trestných činů u jednotlivých druhů odklonů tak, aby byly používány proporcionálně s přihlédnutím k jejich vhodnosti použití v závislosti na konkrétním druhu případů – u podmíněného zastavení trestního stíhání bych okruh trestných činů, které lze takto řešit, zachovala a u narovnání by bylo možné konkrétně vyjmenovat trestné činy, které jsou typickým důsledkem konfliktu mezi pachatelem a poškozeným, neboť podstatou narovnání je právě důsledné odčinění následků způsobených poškozenému trestným činem.).

Další připomínky mám k trestnímu příkazu. Myslím si, že by bylo vhodné v souladu s doporučením RE č. R (87) 18 odstranit možnost trestu odnětí svobody (i když pouze podmíněného), neboť doporučení se jasně zmiňuje o vyloučení jakéhokoli trestu odnětí svobody a navíc i v případě podmíněného trestu je vždy možnost za splnění stanovených podmínek jeho proměny na nepodmíněný a v tom případě je pachatel zbaven svobody na základě odsouzení trestním příkazem. Další vhodnou možností se mi jeví zúžení okruhu trestních věcí, v nichž je možné trestní příkaz vydat a tím vytvořit prostor pro použití ostatních druhů odklonů. Docílit takový stav by bylo možné stanovením okruhu trestných činů tak, že vydat trestní příkaz by šlo u trestných činů, za které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 3 roky. Je třeba podotknout, že tato připomínka se objevila již v původním návrhu novely, ale z mně nepochopitelných důvodů nebyla přijata.

Vzhledem ke stále rostoucí kriminalitě mládeže a připravovanému zákonu o soudnictví nad mladistvými bych ráda i zde navrhla některá řešení odlišná od navrhovaného znění. V případě mladistvých by mělo být využití odklonů co nejširší, proto kladně hodnotím úvahu o zavedení speciální formy odklonu, který by se uplatňoval právě jen v případě mladistvých – odstoupení od trestního stíhání. Aby bylo možné co nejvíce využívat instituty narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání, navrhovala bych možnost tohoto řešení trestní věci bez ohledu na to, o jaký trestný čin se jedná a jak vysoký trest odnětí svobody je za něj možné uložit.

K této úvaze mě inspirovala rakouská úprava mimosoudního narovnání činu (Außergerichtlicher Tatausgleich). Za limit použití těchto institutů bych tak nebrala horní hranici trestu odnětí svobody, přesto se mi nezdá vhodné použití odklonů za jakýchkoli podmínek, a pro omezení bych použila ustanovení trestního zákona o tom, kdy je možné uložit mladistvému trest odnětí svobody na pět až deset let (tj. spáchá-li mladistvý trestný čin, za který trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložit výjimečný trest, a že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku je mimořádně vysoký). V tomto případě se mi nezdá vhodné řešit věc odklonem, neboť skutečnost, že stát umožňuje u dospělých pachatelů uložit za takový trestný čin výjimečný trest, svědčí o významu chráněného zájmu.

Další možností rozšíření užití těchto institutů by bylo upravit jejich podmínky tak, aby bylo možné místo úhrady škody poškozenému v penězích nebo závazku k zaplacení škody nahradit škodu provedením určitého rozsahu prací obviněným mimo pracovní dobu (půjde-li o studenta, tak dobu vyučování) ve prospěch poškozeného nebo jiných prací sledujících obecný prospěch.1 Tím by se vyřešil problém s peněžními prostředky mladistvého, není-li výdělečně činný a mohl by si dopad svého trestného činu uvědomit lépe, než když za něho peněžité odškodnění poškozenému nebo částku na obecně prospěšné účely zaplatí rodiče.

Jako pozitivní bych do budoucna vnímala také úpravu institutu odstoupení od trestního stíhání ve prospěch poškozeného tak, aby i on mohl proti takovému rozhodnutí podat stížnost s odkladným účinkem, neboť zákon nepočítá s jeho souhlasem s takovým vyřízením věci.

Co se týče zákonné úpravy poskytování peněžité pomoci obětem trestné činnosti je naše úprava plně v souladu s kogentními ustanoveními Evropské úmluvy a srovnatelná s úpravami dalších evropských zemí. Ke zdokonalení naší úpravy bych navrhla možnost, která je obsažena ve výše zmíněné finské úpravě a to poskytnutí kompenzace také za škodu, která byla způsobena na majetku osobou, která v době způsobení škody byla uzavřena v nápravně výchovném ústavu nebo byla jinak zbavena svobody a uprchla nebo se nevrátila z vycházky a trestný čin spáchala právě v této době (stejně tak dítě nebo mladý jedinec, nad nimiž byl vysloven dozor). Považuji za správné mít v takovém případě možnost dosáhnout kompenzace od státu na základě tohoto zákona, neboť právě v tom, že se takové osobě podařilo uprchnout či nebyla správně odhadnuta možnost udělení propustky, lze částečně spatřovat i pochybení státu.

Přikláněla bych se také k možnosti neposkytovat částku pouze jednorázově, ale jedná-li se o kompenzaci ztráty za snížený příjem nebo ztrátu prostředků na výživu, zvolit variantu pravidelných dávek. Tato možnost se mi jeví jako zdařilejší než u nás používané přihlédnutí k tomu, co ujde i v budoucnu.

Je nutné podotknout, že kompenzace je poskytována v omezené míře, což patrně souvisí s finančními možnostmi, které stát má. Okruh osob, kterým může být kompenzace poskytnuta byl stanoven velmi úzce a maximální výše poskytnutí peněžité pomoci je také příliš nízká. Aby bylo možné okruh osob rozšířit a poskytovat vyšší plnění, je potřeba získat větší množství finančních prostředků. Jednou z možností, jak toho docílit, by mohlo být například stanovení určité procentuální části z každého peněžitého trestu, která by byla určena na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Toto řešení se mi jeví jako spravedlivé, vždyť peněžitý trest pachatel platí právě proto, že spáchal nějaký trestný čin a účelové používání těchto částek pro poškozené nejlépe vystihne smysl takového trestu.

Poslední, co bych naší úpravě vytkla je neexistence práva regresu. V souladu s Evropskou úmluvou bych navrhovala po poskytnutí kompenzace oběti převést na stát práva odškodněné osoby do výše plnění. Oběť by se tak nemusela nadále snažit vymáhat odškodnění na pachateli a věcí se již nemusela dále zabývat a jistě by se cítila příjemněji.

Autorka Mgr. Silvia Byzovová je absoloventkou FPR ZČU v Plzni.


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 26.2.2003 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 26.2.2003.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy