kap03 Nepokoje ve věznicích

NEPOKOJE V LEDNU 2000 JAKO VYJÁDŘENÍ DLOUHODOBÝCH PROBLÉMŮ VĚZEŇSTVÍ
DALŠÍ NEPOKOJE VE VĚZEŇSTVÍ - ORÁČOV STŘEDA 5. 4. 2000
Popis událostí v dubnu 2000
Hledání podstaty problému
Vystoupení vězňů dne 5. 4. 2000 a jeho bezprostřední příčiny
Závěry vyvozené z nepokojů v Oráčově

Nepokoje v lednu 2000 jako vyjádření dlouhodobých problémů vězeňství.

V lednu 2000 proběhly v několika věznicích (Kuřim, Rýnovice, Vinařice, Ostrava-Heřmanice aj.) spontánní akce vězňů, kteří formou neodebírání vězeňské stravy (okolo 6 000 vězňů) protestovali proti nepříznivým podmínkám ve věznicích. Konkrétně vězňové poukazovali na přeplněnost věznic, která místy dosahuje až 180 %. V důsledku takové stísněnosti (jak již bylo uvedeno, místy dosahuje až pod 2 m2 na vězně, přitom evropské vězeňské standardy požadují 6-11 m2) selhává celá řada systémů od hygieny až po výchovné programy a práci s vězněm. Požadavky vězňů v tomto ohledu byly oprávněné a zasluhují pozornost. Vězni ve svých požadavcích dále požadovali výměnu na vedoucích funkcích ve věznicích s odůvodněním, že právě na hlavy ředitelů věznic a jejich zástupců, popř. dalších vedoucích funkcionářů věznic, padá odpovědnost za současný stav. Ačkoli VS ČR a MS ČR odmítaly diskuzi na téma personálních změn, postupně k nim ve vedoucích funkcích dochází.

Je pravda, že v řadě věznic jsou vydávána silně omezujících nařízení zasahující do již téměř neexistujícího soukromí vězňů. Jde o zákazy jakékoli výzdoby cel, zákaz praní špinavého prádla, zákazy obdarovat příbuzné, zákazy telefonátů, walkmanů, zákaz vlastních nástrojů, příkazy zasedacího pořádku v jídelnách atd. Paradoxní je také zákaz ležení či sezení na posteli v denní době, přičemž věznice i pokoje bývají nesnesitelně přecpány a postele jsou tak jediným volným prostorem a navíc je všeobecný nedostatek sedaček (např. 5 kovových sedaček na 11 vězňů). Život ve věznicích je ovládán podobně nesmyslnými omezeními vyplývajícími z neschopnosti Vězeňské služby ČR resp. státu zajistit normální provoz věznic, ať již z personálních nebo ekonomických důvodů.

Český helsinský výbor po celou dobu své činnosti poukazuje na závažné hygienické, stavební, personální, kapacitní a další nedostatky ve vězeňství. Vzhledem k tomu, že situace nebyla po dlouhou dobu ústředními orgány ČR systémově řešena a naše veřejnost byla vůči kritickým hlasům o nevhodnosti vězeňských podmínek v podstatě hluchá, dochází v současnosti k vyhrocení situace, jejíž příčiny shledává ČHV nikoli v pohodlnosti, náročnosti nebo senzacechtivosti vězňů, jak by se mohlo jevit neinformovanému pozorovateli, nýbrž v dlouhodobé ignoranci skutečných problémů ze strany státní moci. Nevhodné, až nelidské podmínky vězňů pak nelze přičítat na vrub pouze Vězeňské službě ČR, ale zejména státním orgánům.

Teprve současný ministr spravedlnosti JUDr. Otakar Motejl začal realizovat dlouho požadovanou reformu soudnictví, která by mimo jiné měla zásadně ovlivnit způsob rozhodování soudů v trestních věcech. Jde o to, že česká justice nebyla dosud schopna v dostatečné míře uvést do praxe množství moderních institutů, např. trest obecně prospěšných prací, narovnání - dohoda mezi pachatelem a obětí o nápravě apod., jež by věznicím značnou měrou ulehčily. ČHV společně s řadou nevládních a odborných institucí považuje krátkodobé trestání odnětím svobody za neúčelné, mnohdy naopak škodlivé. Proto se již řadu let zasazuje o vybudování systému, jenž by umožnil v širší míře používat alternativní postupy, které lépe a rychleji vedou k náhradě škod a k nápravě pachatelů drobné a méně závažné trestné činnosti. Trestní řízení je nadále neúměrně dlouhé, není výjimkou, kdy se bagatelní věc, již by bylo možno rozhodnout a napravit či potrestat okamžitě, řeší déle než rok. Taková činnost justice ztrácí výchovný a preventivní efekt. Navíc průtahy řízení prodlužují i vazební věznění, čímž dále stoupá počet vězňů. V současnosti je to okolo 23 000 osob, z toho asi 8 000 ve vazbě.

Stresová situace dlouhodobě nutí Vězeňskou službu ČR volit při zvládání každodenních krizí mezi nevhodnými řešeními vždy to nejméně problematické, přesto nikoli optimální. Celkový katastrofální stav ve věznicích se tedy řešit nedaří. Věznice zaměstnávají množství nekvalifikovaného personálu, neboť nejsou schopny zaplatit kvalitní odborníky. Řada věznic má připravené projekty na modernizaci, zlidštění podmínek, ale stát není schopen a ani ochoten je financovat. Na druhé straně stát plýtvá finančními prostředky tím, že používá naprosto nadbytečně a nepřiměřeně vazby a trestu odnětí svobody. Je známo, že výdaje ze státního rozpočtu na jednoho vězně kolísají mezi 300 až 1000 Kč na den. Vězňové nemají práci a stát ani není schopen pro ně zajistit pracovní příležitosti, aby se alespoň část nákladů na chod věznic zaplatila. V tomto směru nejsou podnikány žádné kroky.

Kolektivní ubytování vězňů na pokojích je další příčinou neúnosnosti výkonu trestu odnětí svobody. ČHV zjistil, že ideální stav jednolůžkových cel pro každého vězně je sice prozatím v nedohlednu, nicméně o jejich nezbytnosti v budoucnu není mezi odbornou veřejností sporu. ČHV hodlá tuto ideu prosazovat, protože jedině tak bude možno z věznic úspěšně odstranit nekontrolovatelnou šikanu, vydírání, ponižování, vzájemné násilí a negativní ovlivňování mezi vězni. Teprve tehdy bude možné úspěšně usilovat o výchovný vliv trestu odnětí svobody.

Současné vězeňství, pokud pomineme snahy nadšenců mezi řediteli a personálem VS ČR, plní své funkce jen do té míry, že odsouzené a vazebně stíhané izoluje na omezenou dobu od vnějšího světa. Velmi nedostatečná je strava (norma 35 Kč na vězně na den - jen pro srovnání: služební pes má denní normu asi 42(Mimo jiné pod vlivem veřejného vystoupení vězňů došlo konečně v lednu 2000 k navýšení stravovací normy na 45 Kč na osobu na den. To znamená podstatné zlepšení možností VS ČR zajistit dostatek kvalitnější stravy.1) Kč ), ošacení (často potrhané, v některých věznicích platí zákaz praní prádla), celkově nevyhovující je hygiena (jedna role toaletního papíru na měsíc, nedostatečné možnosti mytí a koupání apod.). To vše přispívá ke znemožnění pozitivního vlivu výchovných a terapeutických aktivit, které by měly být těžištěm výkonu trestu a jež by měly vést k zamezení recidivy.

Z výše uvedených náznaků je patrné, že vězeňství trpí celou řadou vzájemně podmíněných problémů. Ačkoli veřejnost má tendenci prostor za vězeňskou zdí považovat za jiný izolovaný svět, je nutno si uvědomit, že lidé, kteří se dopustili trestného jednání, se dříve či později ocitnou na svobodě. Veřejnost by měla pochopit, že je to výchova, práce s vězněm, vzdělávání, zaměstnání, podpora jeho pozitivních sklonů a dovedností, a nikoli ignorance, špína, násilí, šikana a ponižování, co umožní, aby z výkonu trestu vyšel člověk schopný nadále žít v souladu se zákonem a všeobecně uznávanými mravními principy. Veřejnost - nikoli jen vězni sami - by měla své politiky donutit, aby zajistili funkčnost a hospodárnost vězeňského systému v ČR i širší uplatnění alternativních trestů.

Další nepokoje ve vězeňství - Oráčov středa 5. 4. 2000

Vzhledem k časovému posunu mezi termínem realizace projektu a publikací závěrečné zprávy považuje ČHV za potřebné doplnit kapitolu o lednových nepokojích ve věznicích. Zpracováním dalšího vývoje dokumentovaného situací v Oráčově v dubnu 2000 zpráva získává další cenné informace. ČHV tímto dodatkem odkrývá nejen stagnaci vězeňství, ale celkové klima naší společnosti, kdy závazně učiněné sliby jsou do značné míry zapomenuty, obcházeny apod. To vyvolává dojem, že ve státní správě nikdo nepociťuje dostatek osobní odpovědnosti, aby inicioval tolik potřebné a slibované změny.

Popis událostí v dubnu 2000

Dne 5. 4. 2000 se v budově B Oráčovské věznice znovu zvedla vlna nespokojenosti s vězeňskými podmínkami; ještě téhož dne však projevy vězňů utichly. Ve večerních hodinách do věznice dorazila zásahová jednotka složená z příslušníků vězeňské služby z Mírova, Valdic, Prahy-Pankráce a Pardubic. Kordon příslušníků těchto jednotek, připravený na rozkaz zjednat pořádek silou, nastoupil na vycházkový dvůr. Vzhledem ke klidu vězňů ale k zásahu nebylo přistoupeno. Vyjednavači generálního ředitelství Vězeňské služby vyslechli z úst mluvčích vězňů jejich požadavky a přislíbili hledání určitého řešení. Ještě v noci toho dne byla většina zásahových jednotek odvolána zpět.

Český helsinský výbor se do věznice dostavil v následujícím týdnu, 11. dubna, aby podrobným dotazováním dospěl k podstatě problémů, které k nepokojům ve věznici vedly. Pracovníci ČHV učinili krátký rozhovor se zástupcem ředitele, majorem Veselým. Dále vyslechli důkladně čtyři odsouzené, kteří měli důležité postavení v jednotlivých odděleních budovy, nebo kteří se zapojili do procesu vyjednávání s Vězeňskou službou a navštívili též některá oddělení/oddíly v budově. Při návštěvě proběhlo další dotazování a vyjasňování příčin nespokojenosti vězňů. Odsouzení i personál věznice spolupracovali s pracovníky ČHV velice vstřícně, což ČHV oceňuje, neboť jedině tak bylo možné dobrat se konkrétních závěrů.

Hledání podstaty problému

Ačkoli každá z věznic v ČR je poměrně svébytným celkem s vlastními problémy nebo přednostmi, lze na příkladu každé z nich dokumentovat celkový stav našeho vězeňství.

Je překvapující, že k hromadným projevům nespokojenosti došlo tentokrát ve věznici Oráčov. ČHV se domnívá, že celá řada věznic v ČR je v horším stavu. Nicméně základní problémy jako je přeplněnost, nedostatek financí, práce a zájmových aktivit pro vězně, špatné ubytovací a hygienické podmínky a další jsou patrné i zde. Prostřednictvím obtíží, v nichž se nacházejí Oráčovští, tedy lze dokumentovat vězeňství jako celek, jeho stav, neefektivnost, finanční náročnost, nezajištěnost státními zdroji v oblasti financí, materiálu, vybavení, personálu apod.

Při posuzování věznice Oráčov a jejích podmínek je třeba si uvědomit, že se převážně jedná o věznici s dozorem, tedy věznici, kde by režim výkonu trestu neměl podléhat natolik striktně omezujícím opatřením, jako v přísnějších typech věznic (ostraha a zvýšená ostraha). Ve skutečnosti však vězni, kteří mají možnost srovnávat uzavřenost systému, tedy míru omezení odsouzeného v Oráčově s jinými věznicemi, hodnotí Oráčov jako výjimečně - až neúměrně striktní a uzavřenou věznici, vzhledem k tomu, že jde jen o "dozor".

Ve věznici je také malé oddělení ostrahy, v němž jsou umístěni mladí dospělí. Mezi vězni převládá názor, který se částečně potvrdil i při předcházejících návštěvách ČHV, že možnosti různých činností jsou v oddělení ostrahy nesrovnatelně vyšší než ve zbytku věznice, a že odsouzení z přísnějšího typu, tedy z ostrahy, jsou co do aktivit, ubytovací kapacity apod. zvýhodněni.

Přeplněnost věznice

Oráčovská věznice je stále silně přeplněná. Kapacita věznice činila k 14. 1. 2000 652 míst; skutečná naplněnost však byla 805 osob. Jednalo se tedy o 123 % kapacity věznice. V únoru tohoto roku (11. 2. 2000) byla kapacita navýšena na 661 míst, naplněnost stoupla na 848 osob, tedy na 128 %. Ve věznici připadá na každý oddíl v budově B okolo sedmdesáti odsouzených. Na pokojích přibližně o rozloze 25-30 m2 je umístěno deset až dvacet osob, jde tudíž o velice stísněné prostředí. Nadměrná naplněnost věznice vede ke přetěžování materiálního vybavení věznice, personálu, nedostupnosti aktivit pro vězně apod.

Z tohoto stavu pramení hlavní důvod nespokojenosti odsouzených. Podle jejich vyjádření i na základě sdělení vedení věznice nedošlo k žádnému zlepšení, slíbeného po vězeňských nepokojích v lednu tohoto roku, naopak se podmínky výkonu trestu ještě zhoršily. Odborná veřejnost již přijala skutečnost, že podmínky ve věznicích je třeba řešit, nicméně k žádným podstatným systémovým změnám v praxi nedochází. Pozitivní dopad reformy trestní politiky státu lze při nejlepší vůli očekávat až v příštích dvou letech.

Hygiena

Ve věznici je vážný nedostatek WC. Na každém oddílu jsou umístěny jen tři záchodové mísy, což je pro sedmdesát osob s jednotným časovým rozvrhem velice nedostatečný počet.

Sprchování vězňů probíhá po lednových nepokojích dvakrát týdně. Teplá voda teče pro potřeby mytí každý den, avšak jen od 5.15 do 5.30 ráno a od 8.00 do 8.30 večer. Podle vyjádření vězňů se většina z nich k teplé vodě vůbec nedostane.

Kromě praní ponožek platí ve věznici zákaz praní oblečení. Tento zákaz je odůvodněn zvláštním typem čističky odpadních vod napojené na věznici, která je založena na bakteriální bázi. Tyto bakterie údajně nesnášejí saponáty, a nemožnost používání saponátů je pak důvodem obecného zákazu praní oblečení.

Spodní prádlo a košile se odsouzeným mění jedenkrát týdně a při přebírání čistého prádla se odevzdává staré. Vězni se tedy před výdejci prádla musí svléknout donaha. Někteří proto poukazují na ponižující charakter této procedury. Svrchní vězeňské oblečení, tzv. sintry, vězni dostávají nové vždy po třech měsících. Praní nebo čištění oblečení mezi jednotlivými výdeji, jak již bylo řečeno, neprobíhá. Nošení civilního svrchního oblečení povoleno není. Nové ponožky (po jednom páru) se fasují rovněž vždy po třech měsících.

Ve věznici není vyčleněn žádný prostor pro sušení mokrého oblečení, popřípadě vypraných ponožek. Vzhledem k tomu, že v pokojích má být udržován pořádek, nesmí být ošacení, ani to mokré, rozvěšeno po pokoji, ale musí být umístěno ve skříňkách. Pokud dozorci na plnění tohoto pravidla důsledně trvají, dochází ke konfliktům. Svrchní šatstvo po určité době zapáchá, vězni se tedy vyhýbají jeho umisťování do osobní skříňky, kde mají hygienické potřeby, jídlo, čisté vlastní spodní prádlo apod. Vedení věznice si tento problém uvědomuje a hledá jeho řešení (pravděpodobně vyčleněním prostoru pro odkládání a sušení šatstva).

Zájmové aktivity

Vzhledem k maximálnímu využití prostoru k ubytování vězňů chybí ve věznici prostory pro zájmové aktivity, kroužky apod.

Účast na kroužcích je podle vyjádření většiny vězňů motivována zájmem o pozitivní posudek pro eventuální podmínečné propuštění. Zajímavost kroužků je pro většinu vězňů nulová, ačkoli jsou i takoví odsouzení, kteří sami aktivně zájmové kroužky vedou. Problémem je ovšem nedostatek prostor a zařízení. Vězni sami dávali návrhy na kroužky, kterých by se rádi účastnili. Modelářství (pokud by šlo o modely a nikoli pouze o údržbu hygienických zařízení, jak tomu dle vězňů bylo dosud), sportovní kroužky, hudební kroužky (poslech ale i např. produkce hudby), čtenářský kroužek - pokud by ovšem knihovna byla vybavena čtivými tituly. Momentálně podle vyjádření vězňů knihovna obsahuje zejména marxistickou literaturu, která byla patrně vyřazena z jiných knihoven, škol apod. Vězni, pokud mají zájem o četbu, si mezi sebou půjčují a směňují vlastní knihy. Vězni projevili rovněž zájem o denní tisk. Byli by vděčni byť za jeden výtisk seriózního deníku na oddíl.

Sportoviště jsou pro odsouzené z budovy B těžko dostupná, popřípadě jsou dostupná jen vybraným jednotlivcům. Opět je nutno dodat, že vedení věznice podniká kroky k nápravě tohoto problému.

Nezaměstnanost a výchovný efekt trestu odnětí svobody

Nezaměstnanost je všeobecným problémem současného vězeňství v ČR. Přitom je jasné, že práce, popřípadě vzdělávání vězně by měly být základní náplní jeho činnosti. Práce nejenže pomáhá řešit složitou finanční situaci mnoha vězňů, ale navíc je velice důležitým faktorem působícím na osobnost vězně. Pokud by zaměstnávání vězňů navíc vedlo k získání nějaké kvalifikace, jistě by mělo vliv na snadnější zařazení odsouzeného do společnosti po propuštění. Podle vyjádření vězňů je však 90 % z nich rozhodnuto po propuštění krást, a tak si obstarávat prostředky k obživě. To svědčí o dysfunkčnosti vězeňství jako výchovného systému. Při neexistenci kvalitní postpenitenciární práce se nelze divit vysoké míře recidivy v ČR. V roce 1994 byl podle statistik MV ČR podíl recidivistů na celkové kriminalitě 37 %, v roce 1999 31 %.

Konkrétně v Oráčově vězni projevují zájem o práci. Tento zájem odůvodňují ekonomickými důvody, ale také skutečností, že ve výkonu trestu je ubíjející prostředí, kde hlavním problémem je nuda, nedostupnost zábavy a smysluplné činnosti. Život vězňů probíhá od jídla k jídlu, od nástupu k nástupu.

Podle zástupců vězňů dochází u osob, které procházejí výkonem trestu, k degradaci hodnot. I odsouzené, kteří přicházejí do věznice jako relativně "normální" lidé, výkon trestu značně psychicky poznamená. Rizikovými faktory jsou podle vyjádření vězňů prostředí neustálého intrikování, nutnost být ve dne v noci na pozoru před spoluvězni, ponižování ze strany spoluvězňů, ale někdy i ze strany vězeňské stráže, celodenní nesmyslné poflakování bez rozumné alternativy apod.

Volný čas

Vězni tráví volný čas sledováním televize, rozmíškami, odpočinkem (většinou však není po čem odpočívat), kouřením, hraním karet apod.

Ke kouření je nutno dodat několik slov. Ve věznici se stává kuřivo velice ceněným artiklem. Veškeré závislosti, ale zejména závislost vězeňskou službou nepotlačovaná - kouření, se vzhledem ke stresovému prostředí do jisté míry umocňují. Od nového roku, kdy je účinný nový zákon o výkonu trestu, jsou však radikálně omezeny dispozice zadlužených odsouzených s majetkem, který je v úschově věznice. To platí i o prostředcích, které vězňům zašlou např. příbuzní. Vězni tím ve valné většině ztratili možnost legálně si obstarat kuřivo (tabák, cigarety). Podle vyjádření vězňů se kuřivo stává předmětem nebývalých rozmíšek a nenávisti.

Vzhledem k nedostatku práce a zájmových aktivit mají vězni volného času nazbyt. Za stávajících podmínek uvažuje vedení věznice o prodloužení osobního volna, aby vězni nemuseli trávit čas na ubytovnách, ale mohli se volně pohybovat po vyhrazených prostorách věznice, včetně vycházkového dvora.

Personál věznice

Na každého vychovatele připadá v budově B jeden oddíl, nicméně vzhledem k tomu, že se dvojice vychovatelů často vzájemně zastupují, reálně připadá na každého vychovatele okolo 140 odsouzených. Tento fakt vede k tomu, že vychovatel jen stěží stíhá svou administrativní agendu. Pokud jej práce výjimečně baví a je aktivní, pak má určitou šanci poznat vězně osobně, seznámit se s jejich individuálními problémy. Podle vyjádření vedení GŘ VS ČR by ideálním poměrem byl jeden vychovatel na dvacet odsouzených; pak by práce s vězněm dosahovala úrovně potřebné pro splnění účelu výkonu trestu. Vězni sami hodnotí práci vychovatelů kladně, avšak bez výjimky poukazují na jejich přetíženost.

K pedagogům odsouzení uváděli, že se s nimi setkávají jen ráno na "sčítáku", a pak že je zahlédnou, když přecházejí dvůr a jdou na oběd. Pokud by byl kontakt pedagogů s odsouzenými skutečně omezen jen na tuto míru, byla by tato funkce jistě zbytečná. ČHV nicméně zjistil, že pedagogové organizačně zajišťují zájmovou činnost odsouzených. Je ale pravděpodobné, že odsouzení z budovy B jsou ve srovnání s některými jinými skupinami odsouzených opravdu mírně mimo zájem pedagogů.

Většina vězňů dále prohlásila, že ředitele věznice, popřípadě jeho zástupce, viděla za celou dobu výkonu trestu pouze v souvislosti s řešením nepokojů v dubnu 2000. 

Výtky ze strany vězňů padaly zejména na jednání dozorců. ČHV rezignoval na možnost zjištění, do jaké míry jde o snahu vězňů zbavit se dozorců, kteří prostě plní své povinnosti, a nakolik jde o stížnosti oprávněné. Nicméně v průběhu jednání s vedením věznice bylo jasně řečeno, že napříště by této oblasti měla být věnována daleko vyšší pozornost. Zejména je třeba se zaměřit na výběr personálu, který bude schopen konfliktům předcházet, popřípadě je efektivně a při zachování důstojnosti všech zúčastněných řešit. Stávající personál, a to ve všech věznicích, je nutno cvičit v umění bezkonfliktní komunikace. Vzhledem k tomu, že většina odsouzených (alespoň podle vyjádření několika vězeňských psychologů) má sklony k agresivnímu řešení konfliktů, je třeba na personál pracující s odsouzenými klást zvýšené požadavky.

Komunikace mezi vězni a personálem a její nedostatky byly řadou vězňů uváděny jako hlavní příčiny radikalizace postoje vězňů. Vězni se domnívají, že jedině společným "bojkotujícím" vystoupením byli schopni upoutat pozornost svého vedení a potažmo veřejnosti a přimět je k praktickému řešení stále se zhoršující situace.

Vystoupení vězňů dne 5. 4. 2000 a jeho bezprostřední příčiny

Vzhledem k dlouhodobě napjaté a zátěžové situaci, zhoršování podmínek a neplnění slibů VS ČR z ledna 2000 bylo patrně jen otázkou času, kdy ve věznicích znovu propuknou nepokoje. Ačkoli se pozvolna šířily signály z dalších věznic, oráčovská věznice nakonec byla první, kde se nespokojenost vězňů opět projevila. Není překvapením, že nepokoje propukly právě v budově B, kde vězni pociťují největší znevýhodnění oproti zbytku věznice.

Bezprostřední rozbuškou byla událost z běžného vězeňského života, kdy si jeden z dozorců důsledně vynucoval pořádek na pokojích. Dozorce požadoval, aby vězni odstranili ponožky, které po vyprání byly v rozporu s předpisy rozvěšeny (jako každý den) na radiátorech. Ani kabáty (špinavé) nebyly ve skříňkách. Nesmyslnost těchto pravidel a důsledné lpění na nich tentokrát vedlo vězně k velice spontánní reakci.

Téhož dne vydal údajně vedoucí výkonu trestu zákaz přídavků na obědě. Vězni jej (snad prostřednictvím vychovatelů) vyzvali, aby přišel do budovy B tento problém vyřešit. Vzhledem k tomu, že se nedostavil, byla zahájena již předem avizovaná hladovka. Asi 200 vězňů si neodebralo oběd, začali bušit ešusy na mříže a vyvěsili transparenty (např. "Žijeme tu jako krysy").

K ničení majetku podle vyjádření vedení věznice téměř nedošlo. Asi po hodině hlasitých projevů nevole vězni upustili od bušení do mříží, sešli se a zvolili své mluvčí, kteří měli obdobně jako v lednu formulovat jejich požadavky. Vězni všeobecně tvrdí, že celý protest vznikl spontánně, nikdo nebyl k účasti nucen. O tom svědčí i skutečnost, že ne všichni odsouzení přítomní na budově odevzdali stravenku. Okolo 17 hodin pátý oddíl odešel do jídelny. Mezi 18 a 19 hodinou dorazilo do věznice tzv. "bicí komando" tedy zásahová jednotka. Dozorci ihned začali vězňům vyhrožovat masakrem. Z budovy B se stáhli vychovatelé a vězni se pokusili opevnit. Většina jich dodržovala maximální klid ze strachu z reakce komanda. Atmosféra byla napjatá. Jednotlivci ve věznici navrhovali zničit veškeré vybavení věznice s odůvodněním, že "když mají dostat, ať je to za něco". Tyto tendence byly však ostatními potlačeny. Mluvčí vězňů byli poté vysláni na vyjednávání s vedením věznice a vyjednavači z GŘ VS ČR. Vězeňské službě byly tlumočeny požadavky vězňů. Jednalo se o následující okruhy problémů:

1) Nezaměstnanost

Požadavek plné zaměstnanosti. Důvodem je insolventnost vězňů způsobená zadržením veškerých prostředků.

2) Návštěvní hodiny

Termíny návštěv by neměly být stanovovány na všední dny, kdy většina potenciálních návštěvníků věznice musí pracovat.

3) Volný čas, programy zacházení

Absence sportovního vyžití.

4) Podmínky ve věznici, hygiena

Přeplněnost ubytoven, nedostatek skříněk na osobní věci. Do ubytoven zatéká, na 70 odsouzených (1 oddíl) jsou jen tři WC. Během dne je v provozu jen jeden kohoutek se studenou vodou.

5) Stravování

Nechutná strava. Pokud je chutná, je jí málo.

6) Náplň dne, ošacení

Absence osobního volna, kulturního vyžití, vzdělání. Zákaz civilního nebo sportovního oblečení. Celý trest tráví vězni v sintrech.

7) Jednání ze strany VS ČR

Provokující a ponižující jednání některých dozorců(Konkrétní jména jsme vypustili2) . Zneužívání pravomoci veřejného činitele(Konkrétní jména jsme vypustili3) . Požadavek rozhovoru se zástupci MS ČR, médií a TV.

Ještě večer téhož dne odsouzení pod pohrůžkou použití zásahové jednotky upustili od dalšího pokračování v protestu. Druhý den ráno - tedy 6. 4. 2000 - kolem 9 hodiny byli mluvčí odsouzených eskortováni do jiných věznic; náhradou za ně byli zvoleni mluvčí další. Ve věznici ale zavládl strach, a proto se málokdo uvolil riskovat a dále tlumočit požadavky vězňů.

ČHV se domnívá, že ačkoli eskortování mluvčích, jakož i transfery vězňů v rámci věznice minimalizovaly riziko opakování protestů, byl tento krok v rozporu s předcházejícím vývojem, kdy právě tyto mluvčí vězeňská služba akceptovala jako zprostředkovatele jednání s vězeňskou obcí budovy B. Jedině tito zástupci vězňů byli plně a bezprostředně informováni o příslibech vyjednavačů GŘ VS ČR. Jejich odsunutí může tedy v očích vězňů, ale i nezaujatého pozorovatele, vyvolávat obavy ze snahy VS ČR se opět vyhnout splnění slibů a nejednat v souladu s dohodami.

ČHV cítí reálné nebezpečí, že osoby aktivně se podílející na vyjednávání ze strany vězňů budou podrobeny dalším postihům. To bychom však považovali za nešťastné, neboť vinu na současné situaci ve vězeňství nesou vězni v minimální míře. Naproti tomu laxní přístup státu a slabou pozici vězeňské služby lze označit za hlavní příčiny špatných vězeňských podmínek. Činnost vězňů, jejichž zásluhou se problémy daří odhalovat, by rozhodně neměla být trestána, ale naopak považována za přínos našemu vězeňství.

Je nutno říci, že vedení věznice v Oráčově reagovalo tentokrát na požadavky vězňů pružně a vstřícně.

Dne 7. 4. 2000 se pod vedením ředitele věznice uskutečnilo mimořádné shromáždění vedoucích oddělení. V jeho závěrech bylo konkrétním osobám a v konkrétních termínech (většinou ihned) uloženo uskutečnění následujících opatření:

1) Sladit dodávky teplé umývací vody s časovým rozvrhem dne tak, aby odsouzení měli k této vodě přístup.

2) Zprovoznit, zpřístupnit a nezamykat WC pro odsouzené.

3) Umožnit vězňům mýt lžíce při odchodu z jídelny.

4) Instalovat basketbalové koše, dokončit sportovní hřiště, zahájit činnost zahradnického kroužku (skleník).

5) Dokončit a předat odsouzeným posilovnu na budově C. Umožnit všem odsouzeným užívat tělocvičnu.

6) Upravit povrch před ubytovnou, určit sektory pro vycházky z jednotlivých budov, zajistit lavičky, popelníky.

7) Upravit časový rozvrh dne: zaměstnání dopoledne, mezi obědem a večeří osobní volno (odemčené ubytovny). V osobním volnu probíhají také aktivity programů zacházení.

8) Zkvalitnit (obsahově a komunikačně) aktivity prováděné s odsouzenými, a to za účasti nejen vychovatelů, ale i specialistů a vedoucího oddělení výkonu trestu, popř. jeho zástupce.

9) Vytipovat prostor pro praní a sušení osobního prádla.

10) Opravit střechu budovy B.

11) Upravit termíny návštěv tak, aby probíhaly zejména ve dnech pracovního volna.

12) Obnovit činnost údržbářských kroužků, upravit seznam povoleného nářadí s ohledem na bezpečnost.

13) Zkontrolovat a učinit opatření ve vybavenosti pokojů, zejména skříňkami na osobní věci odsouzených.

Dále bylo učiněno několik personálních opatření, které by měly vést ke snížení konfliktů mezi vězni a zaměstnanci věznice.

Závěry vyvozené z nepokojů v Oráčově

Bližší šetření ukázalo, že situace ve vězeňství se v zásadě nemění. Negativní reakce vězňů proto bylo do jisté míry možné čekat. Ačkoli vedení oráčovské věznice učinilo kroky ke zlepšení situace odsouzených, stále se jedná pouze o náhradní řešení. V silách vedení jedné věznice pochopitelně není provést systémové změny, kterých je v současnosti zapotřebí. Dokud nebude vyřešeno několik základních problémů našeho vězeňství a potažmo celé české trestní justice (nadměrné užívání vazby a nepodmíněného trestu odnětí svobody, nedostatečné využívání alternativních trestů, alternativních způsobů řízení a podmínečných propuštění, nekvalitní vybavení věznic, nezaměstnanost vězňů atp.), bude situace v našich věznicích zejména ze strany vězňů oprávněně napjatá.

Vězeňská služba se tak ocitá jakoby mezi mlýnskými kameny. ČHV přesto věří, že díky přibývajícímu množství schopného personálu bude VS ČR řešit všechny neobvyklé a napjaté situace klidnou diplomatickou formou, bez užití tvrdých a represivních opatření. Základním předpokladem je však vstřícný postup ze strany státu a státní moci. Jedná se o požadavek adresovaný všem jejím složkám, tedy legislativě, exekutivě a soudní moci.


Název rubriky - Studie - zatim helsinsky vybor
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 13.4.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 13.4.2001.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Český hesinský výbor
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy