Kriminalita dětí - zamyšlení nad současnou právní úpravou

Kriminalita mládeže patří zvláště v posledních letech k závažnému společenskému problému. Od roku 1989 dochází k značnému nárůstu trestné činnosti, a to nejen u dospělých pachatelů, ale bohužel i u mládeže.

Úvodní poznámky

Pro vývoj trestné činnosti devadesátých let v České republice jsou charakteristické právě kvalitativní a kvantitativní změny v kriminalitě dětí a mladistvých. Za posledních dvacet let se zvýšil trojnásobně počet řízení vedených proti dětem a mladistvým. Od roku 1990 vzrostl počet pachatelů ve věku 15 – 18 let o 100%, u dětí dokonce o celých 160%.1 Mládež se dopouští nejen stéle většího počtu majetkových trestných činů, ale co je hrozivé, že dochází k nárůstu násilných útoků, které mnohdy končí až smrtí oběti.

Není pochyb o tom, že současná generace dětí dospívá daleko dříve něž tomu bylo v minulosti. Rovněž po fyzické stránce je mládež daleko dříve vyspělejší. Jestliže by došlo ke snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti u těchto mladých pachatelů, mohla by být jejich trestná činnost řešena širší škálou trestních (nápravných) prostředků.

Otázka zní, zda současná právní úprava postačuje a umožňuje dětem mladším patnácti let, které se dopustí činu jinak trestného, uložit taková opatření, která by byla odpovídající a dostačující reakcí na jejich delikventní jednání.

Srovnej tabulku Trestné činy spáchané dětmi a mladistvými v ČR v letech 1990 – 2001

Dolní věková hranice trestní odpovědnosti

Při posuzování minimální věkové hranice trestní odpovědnosti je nutné si uvědomit, že nezáleží ani tak na konkrétním určení počátku trestní odpovědnosti mládeže, ale spíše na následných reakcích společnosti na řešení a postihu delikventního jednání dospívajícího jedince. V právních systémech států, kde je trestní odpovědnost spojena s nízkým věkem, jde totiž převážně o  zacházení v rámci specializované netrestní justice. Naproti tomu ve státech kde je počátek trestní odpovědnosti spojen s  vyšším věkem, je trestní politika u mladistvých uplatňovaná obdobně jako vůči dospělým pachatelům. Tresty mladistvých jsou podobné, ale s kratší délkou jejich uložení, z důvodu specifik osobnosti mladého pachatele.

V posledních letech se v České republice v rámci diskuse o kriminalitě mládeže mezi politiky, odbornou veřejností, ale i laiky dostává do popředí otázka snížení věku trestní odpovědnosti mladistvých pachatelů.

Jedním ze zastánců snížení věkové hranice trestní odpovědnosti je poslanec Radim Chytka (ODS). Svoji iniciativu odůvodňuje tím, že mnozí mladí lidé, kterým ještě nebylo patnáct let, vědomě spoléhají při páchání trestné činnosti na to, že se jím nemůže nic stát. Dále také argumentuje: „Jsem hluboce přesvědčen, že čím dříve tito mladiství zjistí, že jsou odpovědni za své činy, tím lépe nejen pro nás, ale hlavně pro tu mládež“.2 Poslanec Chytka však zcela opomíjí skutečnost, že současná právní úprava umožňuje postih i  delikventních jedinců mladších 15 let. Poslanecká sněmovna ČR na jaře 2003 nakonec zamítla jeho návrh, nicméně zazněly hlasy, že do budoucna je potřebné zahájit hlubší diskusi o stanovení počátku trestní odpovědnosti. Zvážení snížení věkové hranice a následků deliktů je třeba pečlivě zvážit.

Ukazuje se, že v této otázce není ani ODS zcela jednotná, když při minulých hlasováních nepodpořili Chytkovu iniciativu všichni jeho spolustraníci. Jednou z nich je např. členka ústavněprávního výboru Eva Dundáčková (ODS), která má na snížení věkové hranice tento názor: „Já jsem byla vždycky proti. To, co od toho lidé očekávají, totiž že přestanou být posílány na ulici děti, aby kradly, to se snížením hranice nevyřeší. Jen klesne věk dětských pachatelů.“3

Nová vlna diskuse týkající se snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let se zvedla na podzim 2003, když nový ministr spravedlnosti Karel Čermák připustil možnost podpořit při projednávání v Poslanecké sněmovně za určitých podmínek tento návrh. Uvádí: „Je to můj osobní názor, který bych nechtěl hned prosazovat, protože zároveň by se musela provést řada dalších legislativních změn. Bude třeba důsledné odborné diskuse a bude třeba přesvědčit českou právnickou obec. Výhledově by se, ale snížení hranice trestní odpovědnosti mělo udělat.“ 4

V posledních letech proběhla řada anket zaměřených k zjištění názoru široké veřejnosti na otázku snížení hranice trestní odpovědnosti. Např. na internetových stránkách (www.novinky.cz, stav k 1.11. 2003) odpovědělo 88% respondentů kladně, že jsou pro snížení trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let.

Odborníci z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci5 při zvažování určení počátku hranice trestní odpovědnosti dospěli k těmto možnostem:

  • vedle dosažené dolní věkové hranice zakotvit požadavek dostatečné rozpoznávací a volní způsobilosti

  • stanovit trestní odpovědnost od 14 roků pro všechny trestné činy

  • stanovit trestní odpovědnost od 14 roků pro všechny trestné činy, přičemž by trestní odpovědnost výjimečně nemusela nastat u deliktů menší závažnosti

  • v rozmezí 14 až 15 let zakotvit požadavek dostatečné rozumové a mravní vyspělosti, aby pachatel mohl rozpoznat škodlivost svého jednání a  toto ovládat. Od 15 let absolutní trestní odpovědnost

Zajímavé jsou i další názory. Např. brněnský policejní ředitel Jaroslav Vaněk v této souvislosti před časem doporučil snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti na 12 let, což by mělo mít podle jeho slov odstrašující účinek. Tvrdí, že mnozí mladí pachatelé končí podle něj s trestnou činností v 15 letech, kdy jim začíná hrozit postih.



Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže

Od 1. ledna 2004 nabývá účinnosti nový zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, (dále jen „ZSVM“), který nově upravuje problematiku delikvence mládeže. Smyslem nové právní úpravy v samostatném kodexu je komplexně upravit hmotněprávní i procesněprávní aspekty trestání mladistvých, nově konstituovat systém speciálních soudů mládeže a jasně vymezit účel reakce státu na trestnou činnost mládeže

Dítětem se podle ZSVM rozumí osoba, která v době spáchání trestného činu nedovršila patnáctý rok svého věku, a nebude podle zákona trestně odpovědná. Důležité je, že vůči dítěti, které spáchalo čin jinak trestný, zákon umožňuje použít vhodné reakce v podobě opatření směřujících k nápravě i ochraně. Soud bude ukládat takováto opatření v občanském soudním řízení.

Podle platného § 93 ZSVM je tak sice umožněno dětem mladším patnácti let, které se dopustí činu jinak trestného, uložit některá opatření (dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče a ochranou výchovu), ale jejich účinnost není zcela dostačující.

Šetření prováděné v rámci grantového projektu Ministerstva vnitra ČR poukázalo na negativní výsledky institutu ochranné výchovy když mladiství, kterým byla uložena, vykazovali téměř 100% kriminální recidivu6. Problémem je, že při pobytu v kolektivních zařízeních nemají mladí jedinci potřebné emocionální vazby na rodiče a k vychovatelům si nedokáží vytvořit hlubší citový vztah. Nedostatečná je pak rovněž jejich integrace do společnosti.

Mezi klienty diagnostických a výchovných ústavů patří převážně mladí lidé, u nichž se vytvořil silný obranný mechanismus. Citové strádání nahrazují intenzivním vnějším vzrušením, mezi něž nejčastěji patří požívání návykových látek, ale i samotná trestná činnost. Obvyklé konflikty s rodiči mají za  výsledek podezření, nedůvěru a obavu z dospělých.

Také podle soudní praxe byla ochranná výchova v minulosti ukládána pouze v malém počtu případů (zhruba 1% ročně ze všech odsouzených mladistvých pachatelů). Ve většině kauz soudy upřednostňovaly před možným nařízením ochranné výchovy uložení ústavní výchovy. Často se tak poukazovalo na špatnou náplň programu ochranné výchovy, který nevedl chovance ústavu k osvojení praktických dovedností a samostatnosti, potřebných pro budoucí život. Velký problémem byla rovněž šikana a  vzájemná agresivita chovanců.



Úvahy de lege ferenda

Osobně zastávám názor, že do budoucna by měla být u některých závažných trestných činů snížena věková hranice trestní odpovědnosti již na 14 let. I v těchto případech by se posuzovala vyspělost mladistvého pachatele ve smyslu § 5 odst. 1 ZSVM. Do této zvláštní kategorie by byly zahrnuty trestné činy (resp. provinění) s vyšší zákonnou trestní sazbou a  větší závažností spáchaného činu. Snížení dolní hranice na 14 let by přitom nebylo v rozporu s mezinárodními standardy, jak potvrzuje právní úprava mnoha vyspělých zemí. Tento návrh by byl rovněž v souladu s historickými tradicemi našeho zákonodárství v této oblasti.

Domnívám se, že vzhledem k výše zmíněným problémům spojeným s podobou i samotným výkonem ochranné výchovy bude zapotřebí zásadně uvažovat o následujících možnostech.

Jako reakci na nedostatečnou diferencovanost ústavů a chybějící individuální výchovné působení by bylo vhodné zakotvit do právního řádu ochranou výchovu v rodině. Přikláním se zejména k tomu, že rodinná výchova je správnou volbou v případech, kdy děti páchají pouze méně závažné „prohřešky“ a nemají potřebné rodinného zázemí apod. Takovéto řešení bude nepochybně vyžadovat, aby osoba byla schopná zaručit, že bude schopna a ochotna věnovat zvýšenou pozornost problémovému mladému člověku a vychovávat jej v řádného občana. Nezbytností je rovněž zajistit dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by vykonávali nejen dozor nad plněním povinností ochranné výchovy, ale i poskytovali rodině potřebnou pomoc.

Na straně druhé je třeba se zamyslet nad další budoucností výkonu ústavní ochranné výchovy. Zavést změny týkající se diferenciace ústavů pro výkon ochranné výchovy a zamyslet se nad obsahem program zacházení. Inspirací mohou být některé uplatňované postupy vězeňských zařízení, byť by si vyžádaly značnou modifikaci vzhledem k osobám chovanců ústavů a charakteristice tohoto druhu ochranného opatření. Dále je nutné zřídit ústavy se zvýšenou péčí pro recidivující klienty se speciálním režimem zacházení. Odlišnosti přístupu k těmto delikventům v oblasti výchovného působení, ale i zajištění bezpečnosti (zejména v případech ukládání obligatorní ochranné výchovy).




1 Blíže Gjuričová, J.: Aktuální stav a východiska ke snižování trestné činnosti dětí a mládeže, České vězeňství, 1999, č. 4, s. 15

2 Čtrnáctiletí zločinci do vězení nepůjdou, http:/www.lidovky.cz/tisk. ph.html, přístupno 5. 7. 2003

3 cit. http:/www.noviky.cz/01/48/51.html, přístupno 1.11. 2003

4 cit. tamtéž

5 Srov. Rozum, F. a kol.:Trestní soudnictví nad mladistvými v ČR a v zahraničí, IKSP, Praha, 1996, s. 120

6 Blíže např. Zoubková, I.: Kontrola kriminality mládeže, A. Čeněk, Pelhřimov, 2002, s. 83

Jakub Chromý, student 5. ročníku Právnické fakulty MU Brno.


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 31.3.2004 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 31.3.2004.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy