Historie trestního práva

Na počátku raně feudálního státu bylo trestní právo závislé na obyčejích společnosti předstátní. Tyto obyčeje zde přežívaly a transformovaly se do středověké společnosti.

Na počátku raně feudálního státu byly obyčeje aplikovány výhradně v zájmu státu a šlechty. To znamená, že osoba pachatele byla hodnocena odlišně dle postavení a rovněž se kladly rozdíly na hodnocení jednotlivých deliktů. Předstátnost trestního práva se objevuje i v soukromém charakteru trestního práva - zvláště v institutu soukromé msty, azylu. Soukromý charakter se ovšem postupně začíná překonávat u deliktů, které se dotýkají obecného zájmu.

Rozvoj trestního práva nastal až v době stavovské monarchie. Převzalo jisté starší trestněprávní normy, ale současně vytvořilo nové, protože do popředí začínají vystupovat normy chránící feudální stát, církev a náboženství, právní řád a státní aparát.

Po husitské revoluci zde nebylo příliš silné právní vědomí, dá se říci , že zde bylo vlastně protifeudální právní vědomí poddanských mas, které se projevovalo v neposlušnosti vůči vrchnostem. Rozpor se objevuje i v pojetí morálky a práva. Důsledkem toho bylo pravděpodobně odlišné postavení pachatele dle společenského postavení.

Stavovská společnost také rozlišovala okolnosti přitěžující a polehčující a zároveň i ty případy, kdy jednání jinak trestné nebylo trestáno - nutnou obranu. "Dnešní" podoba nutné obrany proti nebezpečí přímo hrozícímu se objevuje až na konci 15. století, kdy Všehrd ve své úvaze zformuloval tuto "definici". Koldín později na Všehrda přímo navazuje.

Husitské hnutí se pokusilo nastolit rovnost všech pachatelů, což se ovšem nepovedlo, a tak rozdílné postavení pachatele patřilo mezi diskriminační opatření ve feudální justici. Týkalo se to jak práva hmotného, tak procesního a samozřejmě i v ukládání trestů. Rozdíly v právním postavení se ovšem nalézají i uvnitř společenských vrstev a stavů.

Co se týče trestů, tak ucelený systém v českém feudálním právu neexistoval. Pouze Koldín v právu městském rozlišuje pět skupin trestů : ztráta cti, vypovězení, vězení - dočasné nebo doživotní, pokuty a trest smrti. Trest svůj nápravný účel v tomto období příliš neplní. Objevuje se pouze u trestů krátkodobých s odnětím svobody a u trestů peněžitých či nucených pracích. Nejpřísnějším byl trest smrti, který ukládala stavovská justice. Byl poměrně často užívaný. Prováděl se různými způsoby. Jako další tělesné tresty se užívaly různé tresty zmrzačující, bití a mrskání. Již jsem se zmiňovala o trestu odnětí svobody vykonávaný ve vězení. Užívaly se i tresty zneucťující - především vystavení na pranýř. Dalšími tresty byly: prohlášení za psance, vypovězení jako trest omezující osobní práva pachatele, tresty majetkové. Dá se říci, že užívání trestů zcela odpovídalo zájmům vládnoucích vrstev. Odstrašující poslání trestů ovšem neplnilo příliš svoji funkci a nevedlo ani k poklesu kriminality. Možnosti bohatých vrstev se vykoupit nebo dosáhnout omilostnění vedlo k poklesu významu soudců a jejich autority a rozsudků.

Rozlišovaly se rovněž delikty proti ideologickým základům feudálního státu, státnímu zřízení a jeho představitelům. V době stavovské se vydělily některé okruhy chráněných vztahů : náboženství a církev, feudální stát a panovník a nejvyšší funkcionáři státu. Trestní ochrana panovnické moci dosahuje v době stavovské svého vyvrcholení zákonodárným zakotvením trestního stíhání deliktu urážky panovníka v Zemském zřízení v r. 1549. Tzv. delikt "crimen laese majestatis" se objevuje i v právu městském, kde je formulován pod výrazným vlivem římského práva.

U delktů proti zdraví a životu se zde objevuje soukromá iniciativa poškozeného, jde především por soukromoprávní povahy, dle nazírání soudu, a hlavním účelem soudního řízení je rozhodnout o náhradě škody a potom teprve potrestání pachatele. Toto nazírání se objevuje nejen v právu zemském ale i městském, kde je značně ovlivněno právem římským. V zemském právu se objevují značná residua krevní msty a snaha o její postupné překonávání. Tyto delikty byly řazeny mezi nejtěžší a odpovídaly tomu i příslušné tresty. Až v 16. století se objevují názory, že potrestání pachatele by nemělo být soukromou záležitostí příbuzných. Objevuje se tak veřejný zájem na postižení pachatele. Stavovské právo rovněž rozlišuje vraždu a zabití.

Ještě bych se ráda zmínila o právu rodinném. Trestní ochrana manželství měla církevní charakter, což způsobuje rozvoj církevních představ o manželství, o nadřazenosti muže nad ženou a závislost na společenském postavení stran. Šlo o snahu postihnout všechny možné pohlavní delikty. Lze uvést delikt bigamie a cizoložství, únos, smilstvo, znásilnění, krvesmilstvo, sodomie a kuplířství.

Trestní právo v době stavovské bylo ovlivněno některými faktory jako bylo husitské hnutí, rozpory mezi feudály a poddanými, pokusy o kodifikaci práva šlechtického a městského, rozpory mezi stavy vzájemně a mezi stavy a panovníkem, koexistence dvou církví, která ovlivňuje a komplikuje poměr mezi feudálním státem a církvemi. Tyto faktory ovlivnily nejen trestní právo jako takové ale i celý právní řád stavovský.

Stavovské trestní právo ovlivnilo i trestní právo v období feudálního absolutismu. Platil zde Koldínův zákoník z r. 1579 s úpravou především práva městského. Trestní právo bylo dále obsaženo v Obnoveném zřízení zemském, českém i moravském. Trestní zákoník Josefa I. z r. 1707, který měl jen platnost subsidiární. Plného nahrazení se trestní právo dočkalo teprve vydáním tereziánského zákoníku. Constitutio Criminalis Thereziana vycházela z Josefiny a rovněž navazovala na trestní právo rakouské. Tereziánský zákoník byl poplatný feudálním přežitkům a zachovával prakticky všechny nedostatky feudálního pojetí trestního práva. Potrestání pachatele bylo především mstou a nebyla zde ani úměrnost mezi trestem a proviněním. Dle Tereziany jsou nejtěžšími delikty delikty proti Bohu, náboženství, státu a pak teprve delikty proti soukromým zájmům či osobám.

Osvícenský Všeobecný zákoník o zločinech a trestech Josefa II. z r. 1787 odpovídal již potřebám buržoazie a zavedl nový směr ovlivněný osvícenskou filozofií. Vychází ze zásady úměrnosti a snaží se i o převýchovu pachatele. Z toho důvodu jsou i tresty smrti výjimečné. Objevuje se zde pokroková zásada nulum crimen sine lege a nulla poena sine lege, vypočítává též okolnosti přitěžující a polehčující. Nedostatkem tohoto zákona byly kruté tělesné tresty.

Dalším zákonem byl Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích z r. 1803. Zákoník se skládal ze dvou částí: o zločinech a o přestupcích. Byla připojena ke každé i příslušná ustanovení procesní. Tento zákon ovlivnil vývoj u nás až do r. 1949. Trestní zákon ze dne 27. 5. 1852 č. 117 ř.z. byl pouhou novelou trestního zákonu z r. 1803. Tento zákon obsahoval pouze právo hmotné, likvidoval některé feudální přežitky, rozlišuje mezi zločiny, přestupky a přečiny. Má silné protidělnické tendence.

Císařské nařízení ze dne 20. 4. 1854 č. 96 ř. z. bylo základní právní normou pro policejní činnost zeměpanských orgánů. Tento patent, protože dovoloval užívání tělesných trestů, byl označován jako "výpraskový" (Prňgelpatent).

V osmdesátých letech byla vydána řada protisocialistických zákonů: zákon č. 98/1886 ř. z. O soudnictví ve věcech trestních, jež se zakládají na snahách anarchistických a zákon č. 134/1885 proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin.

Po vzniku samostatného Československého státu 28. října 1918 byl v duchu recepce rakouského a uherského práva převzat trestní zákon z roku 1852 v novelizovaném znění k 28. říjnu 1918 a současně trestní předpisy původně uherské.

V roce 1921 byl vydán pro upevnění vnitřní stability státu zákon č. 309 Sb. Z. a n. proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních, který měl chránit a zajišťovat shromažďovací a osobní svobodu občanů.

Velmi významnou trestněprávní normou byl zákon na ochranu republiky č. 50 Sb. z. a n. z roku 1923. V souvislosti s tímto zákonem byl zřízen nový typ soudu - Státní soud, který byl příslušný pro projednávání nejzávažnějších skutků, stíhaných podle tohoto zákona. Tento zákon byl dvakrát novelizován

Od vzniku republiky zde byly snahy o odstranění duality právního řádu a modernizace. 1920 začaly práce ministerstva spravedlnosti na novém trestním zákonu. Výsledkem byl "zatímní návrh obecné části trestního zákona" roku 1921. O dva roky později byl publikován návrh celého trestního zákona jako "Přípravné osnovy trestního zákona o zločinech a přečinech a zákona přestupkového". 1924 byly dokončeny práce na zvláštní části trestního zákona. V roce 1936 byla dokončena další verze. Ani tato předloha nebyla parlamentem projednána.

Po II. světové válce byl vydán Ústavodárným Národním shromážděním (1946-1948) zákon č. 88/1948 Sb. z 15. 4. 1948, jímž se mění trestní zákony a trestní řády. 12. 7. 1950 vydalo Národní shromáždění (1948-1959) trestní zákon č. 86/1950, který byl doplněn a změněn zákonem č. 63/1956 Národním shromážděním (1948-1959) z 19.12.1956.

Poté byl vydán současný několikrát novelizovaný trestní zákon č. 140/1961 Národním shromážděním (1960-1968) z 29.11.1961.

Nejen samotné trestní právo hmotné ale rovněž i procesní prošlo dlouhým vývojem a postupně se přizpůsobuje myšlenkám právního státu. Rozlišování civilního, správního a trestního řízení je jevem z posledních několika století.

V předstátním období proces proti svým příslušníkům organizovala pospolitost. Vytvořením pevnějších sociálních struktur byla soukromá nekontrolovatelná pomsta potlačena.

V raných dobách bylo trestní řízení organizováno nejstaršími představiteli obecního společenství a všichni dospělí hlasovali o otázce viny nebo neviny. Řízení a dokazování spočívalo na ústně dochovaných tradicích. Toto řízení již mělo pevnou formální strukturu. Charakteristické bylo užívání ordálového řízení. Civilní a trestní řízení tvořilo jednotu.

S postupujícím křesťanstvím a zakládáním větších pospolitostí se začíná postupně trestní stíhání soustřeďovat v rukou několika osob. Takto začíná vznikat profese právníka.

V období kolem roku 1000 - 1500 n.l. se objevují radikální změny ve struktuře řízení: inkviziční proces vystřídal primitivní obžalovací řízení. Odděluje se trestní řízení od civilního procesu. Inkvizitor byl současně soudcem i žalobcem, což způsobuje krutost procesu.

Konec inkvizičnímu procesu učinily osvícenské myšlenky. S rozšířením díla Cesare Beccariii (1738 - 1794), "De delitti e delle pene" (1764), které bylo přeloženo do mnoha evropských jazyku, se situace obrací.

V letech 1780 - 1870 prošlo hmotné i procesní právo značnými reformami a zhumanizovalo se. To lze pozorovat ve zrušení nehumánních trestů, nehumánní vyšetřovací praxe, vznik a zformování práva obviněného na obhajobu, oddělení obžaloby od soudu, opravné prostředky proti soudním rozhodnutím, veřejnost a ústnost hlavního líčení.

Tyto požadavky určují vývoj typický pro řízení posledních 200 let. Požadavky osvícenství nejsou ještě zcela splněny a musí být neustále aplikovány v praxi trestního řízení.


Název rubriky - Trestní pr. - základní témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 23.7.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 23.7.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jitka Skoblová

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy