K trestní odpovědnosti členů kolektivního orgánu za nezákonné rozhodnutí

V souvislosti s tím, jak orgány činné v trestním řízení postupně dohánějí zpoždění své činnosti při ochraně ekonomických vztahů dané řadou příčin, nabývá na důležitosti otázka posouzení takových jednání v hospodářských vztazích, na nichž se přinejmenším rozhodováním účastnil větší počet osob.

Máme na mysli ty případy, kdy určité jednání právnické osoby schvaluje představenstvo či dokonce valná hromada a konkrétní jednání právnické osoby je jen provedením tohoto rozhodnutí.

Jaká je povaha rozhodnutí kolektivního orgánu z hlediska znaků trestného činu? Jaká odpovědnost členů kolektivního orgánu přichází v úvahu?

Dříve, než se pokusíme najít odpověď na uvedené otázky, uveďme nejprve jako příklad rozhodnutí krajského soudu v Olomouci, které se uvedené otázky pokusilo řešit s tím, že uvedené rozhodnutí bylo i navrženo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Skutkově šlo o případ, který byl i v denním tisku dostatečně meidalizován: Tři pracovníci nakladatelství Votobia se sídlem v Olomouci byli obžalováni pro trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že jako spolumajitelé a jednatelé uvedeného nakladatelství společně rozhodli (podtrhl J.T.) o přeložení a vydání díla Cooking with Cannabis od A. Gottlieba a po podepsání nakladatelské smlouvy dne 27.3.1995 pak v době od 22.5.1995 do 27.10.1995 vydali nejméně 8 581 kusů zmíněné publikace v překladu s titulem "Vaříme s konopím", v níž jsou v zájmu získání lepších prožitků z účinků produktů konopí uváděny receptury přípravy pokrmů s marihuanou, hašišem či hašišovým olejem, ač konopí (Cannabis) je v nařízení vlády č. 192/1988 Sb. ve znění pozdějších předpisů vedeno jako psychotropní látka, a tuto publikaci v uvedeném období distribuovali do volného knižního prodeje, a tedy zneužívání jiné než návykové látky než alkoholu jinak podněcovali.

Okresní soud v Olomouci obžalované dne 11.4.1997 podle § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zprostil. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp.zn. 2 To 461/97 ohledně dvou obžalovaných rozhodl tak, že je zprostil obžaloby podle § 226 písm. c), ohledně jednoho z nich věc vrátil okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Přitom vyslovil právní názor, že trestní odpovědnost fyzických osob - členů kolektivního orgánu právnické osoby, za rozhodnutí tohoto orgánu, které jinak vykazuje znaky objektivní stránky některého trestného činu, přichází v úvahu, jen když je zjištěno, že se tito členové skutečně svým jednáním předpokládaným pro přijetí tohoto rozhodnutí kolektivního orgánu (např. hlasováním) na něm zaviněně podíleli.

Tento právní názor, který byl později navrhován jako právní věta navrhovaného rozhodnutí, byl odůvodněn tím, že z dokazování, provedeného ve věci vyplývalo, že jediným orgánem společnosti oprávněným rozhodnout ve všech věcech je valná hromada, kterou v té době tvořili všichni tři obžalovaní. Rozhodovala o všech základních otázkách společnosti a také schvalovala realizaci obchodního případu, který svým rozsahem přesáhl částku 100 000 Kč. Celkový náklad byl v dané věci vyšší, a proto o jeho realizaci měli rozhodnout na valné hromadě právě všichni tři obžalovaní. Ti v rámci své výpovědi v přípravném řízení využili svého práva a odmítli vypovídat a dále nebyly zjištěny žádné písemnosti vztahující se k hlasování na valné hromadě ohledně rozhodování o vydání uvedené publikace.

Podle názoru krajského soudu pak "princip kolektivní viny není v našem právním řádu připuštěn a uznáván, a proto je tedy třeba prokazovat naplnění znaků dané skutkové podstaty uvedeného trestného činu jednotlivým osobám, tedy obžalovaným. Za této důkazní situace, kdy všichni tři obžalovaní využili svého práva a odmítli vypovídat a dále zde chybějí doklady týkající se hlasování na valné hromadě v rámci rozhodování o vydání uvedené publikace, ze kterých by bylo jednoznačně patrno jednání jednotlivých obžalovaných, je třeba hovořit o důkazní nouzi, neboť se nepodařilo prokázat tvrzení obžaloby, jak je výše uvedeno, tedy že všichni tři obžalovaní měli společně rozhodnout o přeložení a vydání díla s českým názvem "Vaříme s konopím.""

Závěr o tom, že podíl jednotlivých hlasujících osob na hlasování je třeba bez důvodných pochybností prokázat neboť on je rozhodujícím měřítkem pro podíl jednotlivých obviněných na případném trestném jednání, je bezpochyby správný.

Výhrady k právnímu názoru krajského soudu spočívají v něčem jiném. Již okresní státní zástupce a před ním vyšetřovatel si dostatečně neujasnili, v čem spočívá jednání ve smyslu skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. To spočívá v tom, ze někdo jiného svádí ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu, v podporování takového zneužívání nebo v jiném podněcování nebo šíření zneužívání takové látky.

Vzhledem k tomu, že údaje, způsobilé ovlivnit jiného směrem ke zneužití konopí, resp. marihuany nebo hašiše, byly obsaženy až v přeložené a vydané publikaci, znak "podněcování, svádění nebo šíření" mohl být naplněn až jejím vydáním. Pro realizaci tohoto vydání ovšem bylo zapotřebí učinit celou řadu právních úkonů, podepsat příslušné nakladatelské smlouvy, smlouvy s tiskárnou a další. Tyto smlouvy podepsal jeden z obžalovaných, T.K., jehož věc byla krajským soudem vrácena okresnímu soudu k novému projednání.

Teprve toto jednání obžalovaného bylo jednáním, tedy projevem vůle navenek, které skutečně směřovalo k dokonání trestného šinu šíření toxikomanie tím, že publikace s uvedeným obsahem bude vydána a distribuována širší čtenářské obci.

(Mimo předmět této statě je třeba dodat, že ve vztahu k tomu vyslovil krajský soud v Ostravě právní názor, který byl navržen jako druhá právní věta judikátu, a to, že " k naplnění zákonných znaků trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák. není nutné, aby osoby, jimiž je jednání popsané v této skutkové podstatě určeno, jím byly skutečně ovlivněny." S tímto názorem lze nepochybně souhlasit.)

V daném případě byl tedy souhlas valné hromady pouhou podmínkou jednání konkrétního statutárního orgánu, jednajícího za společnost, a to ještě podmínkou vnitřní, vyplývající ze společenské smlouvy, resp. stanov společnosti.

Proto samo udělení souhlasu na valné hromadě nemohlo být jednáním, které neslo znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu a z tohoto důvodu byly k navrženému rozhodnutí uplatněny zásadní připomínky.

Zbývá ovšem odpověď na otázku, která z daných námitek vyplývá:

Jakou povahu z hlediska trestního práva má jednání, spočívající v hlasování kolektivního orgánu právnické osoby?

Odpověď na tuto otázku má zásadní význam zejména po novele č. 253/1997 Sb., jíž bylo novelizováno ustanovení § 90 odst. 2 tr.zák. tak, že v případech tzv. speciálních subjektů postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná.

V posuzovaném případě šíření toxikomanie šlo ovšem o subjekt obecný, avšak závěry, k nimž docházíme mají obecnější platnost.

Především je třeba říci, že hlasování kolektivního orgánu, ať již představenstva právnické osoby nebo její valné hromady zpravidla nemá povahu jednání v občanskoprávním nebo obchodně právním slova smyslu. Je tomu tak proto, že podle § 13 obchodního zákoníku právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Statutární orgán ovšem může tvořit větší počet osob, které mohou, resp. jsou povinny jednat společně. Jednáním v občanskoprávním smyslu je však teprve právní úkon ve smyslu § 34 obč. zák., tedy projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Jestliže zákon nebo vnitřní předpisy právnické osoby vyžadují, aby k takovém právnímu úkonu byl udělen předchozí souhlas nebo aby takový úkon byl dodatečně schválen, je takové schválení podmínkou k platnosti úkonu, popř. k tomu, aby osoba, která úkon učinila, nenesla odpovědnost za škodu, která by takovým úkonem případně společnosti vznikla.

Proto je třeba účast na hlasování kolektivního orgánu právnické osoby zpravidla posuzovat podle ustanovení o účastenství na trestném činu, a to v závislosti na stadiu, do něhož dospělo jednání hlavního pachatele.

V případě, že nedojde ani k pokusu, ani k dokonání trestného činu, je jeho předchozí schválení vytvářením podmínek ve smyslu § 7 tr.zák. o přípravě (srov." jednání, které záleží.... v jiném úmyslném vytváření podmínek..")

V případě, že dojde aspoň k pokusu trestného činu (např. ve shora posuzovaném případě k podepsání nakladatelských smluv), může jít podle okolností o návod k trestnému činu , zejména v případě, že kolektivní orgán konkrétní osobě uloží provést protiprávní jednání, nebo o pomoc (srov. demonstrativní výčet forem pomoci v § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák.).

Jen zcela výjimečně by samo hlasování v kolektivním orgánu mohlo naplnit znaky skutkové podstaty samostatného trestného činu, a to zejména znaky schvalování trestného činu podle § 165 tr. zák.

O takový případ by šlo tehdy, kdyby kolektivní orgán dodatečně schválil již učiněné jednání osoby, které za právnickou osobu jednaly. Trestní odpovědnost by ovšem nastala jen tehdy, jestliže by šlo o hlasování veřejné a ovšem jen u těch, kteří by hlasovali pro schválení takového jednání.

Zajímavou otázkou je, zda při hlasování, které vlastnímu trestnému jednání předcházelo, je možné vyvodit trestní odpovědnost vůči těm, kteří by se hlasování o sporné otázce zdrželi, aniž by hlasovali proti nezákonnému usnesení. Nabízí se tu užití ustanovení § 89 odst. 2 tr.zák., tedy že jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.

Podle mého názoru však uvedené ustanovení použít nelze, a to ani vůči členům statutárních orgánů, kteří mají podle § 66 odst. 2 obch. zák. a příslušných ustanovení o smlouvě mandátní skutečně povinnost postupovat při vyřizování záležitostí společnosti s odbornou péčí, čímž je nepochybně nutno rozumět i v rámci zákona. Tím méně jej lze použít např. vůči akcionářům nebo společníkům obchodní společnosti nebo členům družstva, kteří žádnou takovou zvláštní povinnost nemají.

Zdržení se hlasování, tedy opomenutí jednání ("hlasování proti") nemůže být považováno za jednání zejména proto, co bylo uvedeno shora - totiž že toto hlasování samo není jednáním, ale přípravou nebo účastenstvím na trestném činu.

Pokud jde o námi uváděnou výjimku nadržování, zdržení se hlasování samozřejmě znamená absenci jednání v této skutkové podstatě uvedeného, tedy veřejného schválení spáchaného trestného činu.

Závěr
Lze tedy shrnout, že při zkoumání trestní odpovědnosti členů kolektivního orgánu právnické osoby je nutno zkoumat, které jednání skutečně naplňuje znaky skutkové podstaty, a které jednání je jen vytvořením podmínek pro jednání jiných osob.

Samo hlasování, resp. rozhodnutí kolektivního orgánu zpravidla není právním úkonem, který by společnost zavazoval, nemůže tedy být považováno za jednání právnické osoby, nehledě k tomu, že ne každý kolektivní orgán je současně orgánem statutárním.

Proto trestní odpovědnost osob, které se hlasování účastnily lze zpravidla posoudit jen jako přípravu nebo účastenství k trestnému činu jiné osoby s výjimkou veřejného schválení již dokonaného činu, kdy může jít o trestný čin účastenství.

Způsob hlasování, resp. podíl jednotlivých hlasujících osob, však musí být v trestním řízení bez pochybností prokázán, jinak jsou dány důvody pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. c), resp. pro zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr.ř.

JUDr. Jiří Teryngel je advokát, vyučuje na katedře trestního práva Právnické fakulty ZČU v Plzni. Článek byl publikován v tištěné podobě v Trestním právu v roce 1998 v čísle 11 na str. 17-19 .


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 5.9.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 5.9.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jiří Teryngel

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy