K § 3

    1. České trestní právo je založeno na tzv. formálně materiálním pojetí trestného činu. Aby šlo o trestné jednání, musí být splněny dva předpoklady:
    a) jednání musí nést znaky uvedené v trestním zákoně, tzn. znaky formální. Tento požadavek je realizací zásady "nullum crimen sine lege", tedy jen zákon stanoví, co je trestným činem, zakotvené mj. i v čl. 39 Listiny základních práv a svobod; znaky trestného činu jsou pak vyjádřeny ve znění skutkové podstaty zvláštní části trestního zákona, kde jsou popsány způsob jednání pachatele a následek trestného činu, další okolnosti, jako je místo, čas, pohnutka a další okolnosti se nazývají fakultativní znaky skutkové podstaty.
    b) jednání musí mít vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy musí mít znak materiální, jednání které nese znaky trestného činu, avšak společnost neohrozilo, není trestným činem.

    Oba znaky musí být dány současně, chybí-li kterýkoli z nich, nemůže se jednat o trestný čin.
    Materiální znak, nebezpečnost pro společnost, bývá často kritizován pro neurčitost, také terminologicky bývá vytýkáno, že lépe než o nebezpečí, tedy ohrožení, by bylo vhodnější hovořit o škodlivosti, tedy o míře, kterou čin společnost zasáhl, nicméně jde o jeden z korektivů toho, aby soudy nebyly zatěžovány tzv. bagatelními věcmi.
    2. Nepatrná nebezpečnost pro společnost je kritériem, které odlišuje trestný čin od přestupku v případech, kdy se formální znaky trestného činu překrývají, jako je tomu např. u trestného činu výtržnictví podle § 202 a přestupků proti veřejnému pořádku podle § 47 a násl. přestupkového zákona a dalších. Pokud jde o stupeň nebezpečnosti činu mladistvého,srov. § 75. 
    3. Úmyslné zavinění srov. § 4, zavinění z nedbalosti, srov. § 5. Zavinění ve vztahu k tzv. kvalifikačním okolnostem, tedy okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby, srov. § 6. 
    4. Okolnosti charakterizující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost jsou uvedeny pouze příkladmo, přitom jejich řazení v zákoně v odst. 4 nevypovídá bezprostředně o jejich významu při posuzování činu. Pomocným kritériem jsou pak i polehčující okolnosti (§ 33) a přitěžující okolnosti ( § 34) , které se sice používají při posuzování výměry a druhu trestu, avšak právě proto, že trest má vedle prostředku nápravy a ochrany společnosti též účinek odplatný a ukládá se mj.i v proporcích závažnosti činu, jde o okolnosti, které ve velké míře charakterizují i společenskou nebezpečnost.