K § 16

    1. K odst. 1: Tímto ustanovením je realizována zásada zákazu retroaktivity, zakotvená mj. v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Zákaz retroaktivity, tedy zpětné účinnosti trestního zákona platí pouze pro přísnější novou úpravu, je-li nová úprava pro pachatele příznivější, použije se úpravy nové.
    2. Tato zásada je v praxi z politických důvodů porušována, srov. zejména § 5 zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který zpětně stanoví, že se do promlčecí doby trestných činů nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
    Tím obnovuje promlčecí dobu již uběhlou podle dřívějších předpisů, nicméně velmi pravicově orientovaný a konzervativní Ústavní soud ústavnost tohoto ustanovení účelově potvrdil (nález č. 14/1994 Sb.).
    Naléhavost takových důvodů ovšem časem vyvane z přirozených důvodů, které se v žargonu orgánů činných v trestním řízení někdy označují jako "biologická amnestie."
    3. Daleko závažnější však je tato zásada v hospodářské oblasti u tzv. blanketních norem (srov. komentář např. k § 128 tr. zák.) , jejichž obsah je vymezen jinými odvětvími práva, zejména pak práva obchodního. Obchodní zákoník podléhal častým změnám, které měly bezprostřední vliv na obsah některých ustanovení trestního zákona, proto je nutné vždy zkoumat nejen aktuální stav trestního zákona v té které době, ale i stav těch jiných norem, které určovaly jeho obsah. Na to orgány činné v trestním řízení v praxi někdy zapomínají.
    4. K odst. 2: Zákaz retroaktivity nemůže platit o trestu. Trest, který již byl v trestním zákoně zrušen (např. trest smrti nebo trest nápravného opatření) nemůže být již nikdy ukládán.
    5. K odst. 3: Totéž platí, pokud jde o ochranná opatření. K tomuto pojmu srov hlavu VI. obecné části trestního zákona.