K § 29

    Uložení výjimečného trestu nahrazuje dřívější možnost uložení trestu smrti, zrušeného v roce 1990. Jeho opětovné znovuzavedení je vyloučeno s ohledem na mezinárodní závazky (Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobodách, 209/1992 Sb.)
    S ohledem na volání veřejnosti po zpřísnění trestů zasáhl zákonodárce novelou č. 265/2001 Sb. s účinností od 1.1.2002 i do ustanovení § 29 a podmínky pro uložení výjimečného trestu oproti předchozí úpravě podstatně zmírnil.
    Novela usnadňuje uložení výjimečného trestu nad patnáct až do dvaceti pěti let, neboť dosavadní podmínky uložení tohoto trestu, tzn. velmi vysoký stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a obzvláště ztíženou možnost nápravy pachatele, které byly kumulativní, musely být dány současně, mění na alternativní. Napříště tedy postačí pouze jedna z nich.
    Zákonodárce tak zřetelně dává najevo, že u mimořádně závažných trestných činů, kde je možné uložit výjimečný trest, může hledisko odplaty, která je v každém trestu obsažena, i hledisko generální prevence a potřeba ochrany společnosti, převážit nad převýchovnou funkcí trestu, tzn. trest převyšující jinak maximální hranici patnácti let lze uložit i tam, kde je možnost nápravy pachatele kratším trestem dobrá.
    Ještě výraznější je tato změna ohledně podmínek uložení výjimečného trestu na doživotí. Je i nadále přípustný pouze u vyjmenovaných trestných činů, jimiž byla zaviněna smrt jiného úmyslně a nemění se ani podmínka, že stupeň nebezpečnosti takovéhoto vyjmenovaného trestného činu musí být mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku. Změna však spočívá v tom, že dosavadní dvě další kumulativní podmínky, se změnila na jednu alternativní: totiž že uložení takovéhoto trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.
    Patrně platí, že tam, kde není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem trvajícím pětadvacet let bude uložení delšího trestu účinná ochrana společnosti vyžadovat. To ale neplatí obráceně: Jestliže je naděje, že pachatele je možné napravit trestem kratším, vyžaduje opravdu účinná ochrana společnosti, aby takto kratším trestem napravený pachatel dále vykonával trest? Jistě, zůstává zachována možnost podmíněného propuštění po dvaceti letech, uvedená v § 67 odst. 3 tr. zák., ale ani ta nepočítá s individualitou pachatele. Co když k nápravě dojde dříve?
    Je nesporné, že tato úprava je ústupkem veřejnému mínění, toužícímu po odplatě a odplatná funkce doživotního trestu odnětí svobody, již v dosavadní úpravě převažující, vystupuje ještě více do popředí.