K § 36 až § 37

    V ustanovení § 36 jde o případ, kdy nejde o souběh trestných činů, tzn. čin, za který je ukládán další trest, nebyl spáchán před vyhlášením rozsudku, kterým je vykonáván daný trest. V praxi jde zejména o případy, kdy se pachatel dalšího trestného činu dopustí přímo v průběhu výkonu trestu odnětí svobody (např. maří tento výkon útěkem) nebo před nástupem výkonu trestu (např. pokračuje v neplacení výživného). Zákon zde pro tento případ stanoví omezení, podle něhož nesmí další trest spolu se zbytkem nevykonaného trestu převyšovat patnáct let, v případech výjimečného trestu pak trest dvaceti pěti let. Pokud by šlo o trest doživotí, postupoval by soud podle § 37 , neboť uložení dalšího trestu v takovém případě nemá smysl.
    Pokud jde o postup podle § 37 srov. též § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.,§ 223 odst. 2 tr.ř. a § 257 odst. 1 písm. c) tr.ř. kdy lze z obdobného důvodu (tedy dostatečnosti trestu) i zastavit trestní stíhání v kterémkoli jeho stadiu.