Zákaz činnosti

§ 49

    (1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v  souvislosti s touto činností.
    (2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný může soud uložit pouze v  případě, že tento zákon ve  zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k  povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
    (3) Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se  nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se  však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s  trestným činem odňato podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat.

§ 50

    (1) Trest zákazu činnosti záleží v  tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis.
    (2) Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se  na pachatele, jako by nebyl odsouzen.