K § 125

    Toto ustanovení bylo podstatně změněno novelami č. 253/1997 Sb., a 105/2000 Sb.
    Objektem trestného činu je správnost především účetních podkladů a správnost zápisů v obchodním rejstříku.
    Nově formulovaná skutková podstata trestného činu popsaná v odstavci 1 zahrnuje několik rozdílných jednání, kterým je společné, že každé z nich musí ohrozit výkon majetkových práv jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.
    Rozsah a obsah povinnosti vést účetní knihy a jim podobnou evidenci, vyplývá ze zvláštního zákona. V této souvislosti je třeba upozornit zejména na § 35 až 40 obchodního zákoníku, který upravuje povinnost podnikatelů vést účetnictví v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštním zákonem, přičemž stanoví další podrobnosti týkající se okruhu subjektů povinných vést podvojné nebo jednoduché účetnictví, a náležitostí účetní závěrky. Zvláštním zákonem, na který obchodní zákoník odkazuje, je především zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb. a zákona č. 227/1997 Sb. Zákon na rozdíl od dřívější úpravy nadále nesankcionuje toho, kdo uvede chybné údaje v jiných podkladech sloužících ke kontrole hospodaření, zejména hlášení podávaných podle zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění pozdějších předpisů, jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle dalších zákonů (např. podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, nebo zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči).
    Zatímco podle dříve platné skutkové podstaty trestného činu podle § 125 trestního zákona bylo třeba pachateli dokázat pohnutku, t.j. jednání v úmyslu způsobit jinému škodu nebo získat prospěch pro sebe či jiného, nová skutková podstata takovou povinnost neobsahuje. Místo toho postačí vědomí pachatele o tom, že takovým jednáním může ohrozit majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. V této souvislosti může vzniknout několik výkladových otázek:

    Je jakákoliv nesprávnost v účetních knihách důvodem k trestnímu postihu?
    K odpovědi na tuto otázku poslouží kvalitativní vyjádření míry ohrožení majetkového zájmu jiné osoby nebo státu. Pokud jde o nesprávnosti, které ve svém výsledku nemohou tyto zájmy ohrozit, a to v míře, která by odůvodňovala v případě vzniku takového následku trestní postih pro trestný čin podle § 148 nebo majetkový trestný čin, pak patrně nelze hovořit o trestném činu.
    Opačný výklady by porušoval jeden z principů, na kterém je trestní zákon postaven, podle kterého příprava nebo pokus trestného činu nemá být přísněji trestná než dokonaný trestný čin. Je totiž zřejmé, že nové ustanovení, obdobně jako řada dalších novelou přijatých skutkových podstat) je jen zvláštní formou přípravy k závažnějším trestným činům.

    Je možný souběh tohoto trestného činu s trestnými činy, jejichž znakem je zkrácení daně nebo obohacení se na úkor jiného?
    Nová skutková podstata zahrnuje jen jedno z mnoha jednání, kterými lze uvedeného výsledku dosáhnout. Přitom nelze přihlížet jen k hrozícímu následku, ale i k celému jednání, které je obsahem této skutkové podstaty. Z tohoto hlediska se objektivní stránky trestného činu podle § 125 a např. § 148 nekryjí, a proto je pro takový případ třeba připustit možnost reálného souběhu uvedených trestných činů. Pokud však např. zkrácení daně bylo dosaženo právě jen jednáním, ve skutkové podstatě § 125 uvedeným, reálný souběh patrně v úvahu nepřichází, neboť platí zásada, že stadium bližší dokonání činu tzv. konzumuje stadium vzdálenější a v tomto smyslu je ustanovení § 125 zvláštní formou přípravy.

    Pokud jde o jednání popsané v odstavci 2,alinea prvá, chrání se pravdivost zápisů do obchodního rejstříku absolutně, nevyžaduje se, aby pachatel měl v úmyslu získat výhodu nebo někoho ohrozit.
    Novelou č.105/2000 Sb. byla ochrana údajů zapisovaných do obchodního rejstříku podstatně rozšířena. Trestným se stalo i zamlčení podstatných skutečností, v praxi půjde zejména např. o způsobilost vykonávat funkci jednatele společnosti s ručením omezeným nebo člena představenstva akciové společnosti, kdy podmínky bezúhonnosti podle § 6 živnostenského zákona se značně zpřísnily, např. přibyla podmínka, že fyzická osoba nemá žádné daňové nedoplatky.
    Zamlčení takových skutečností nebo zkreslení takových údajů bude napříště trestným činem.
    Pokud jde o alineu druhou, tedy zkreslení podkladů sloužících pro vypracování znaleckého posudku, jde o speciální formu přípravy trestného činu. Jde o obdobu podvodu, kde podvedeným je znalec, jmenovaný soudem. Má se jím postihnout jednání, které uvádí v omyl znalce, kteří budou vypracovávat znalecké posudky zejména o hodnotě nepeněžitých vkladů do obchodních společností. Novela obchodního zákoníku upravuje velmi podrobně postup při oceňování nepeněžitého vkladu v ustanovení § 59, s tím, že pro takový účel je znalec jmenován soudem. Důvodem je nepochybně zvýšení důvěryhodnosti údajů o nepeněžitých vkladech, proto zkreslení podkladů, které by znalce uvedly v omyl a způsobily tak neobjektivitu jeho posudku je trestným činem.
    Samozřejmě, v případě, že by se znalec s navrhovateli na zápis dohodl a vypracoval posudek vědomě nepravdivý, stal by se účastníkem na trestném činu, avšak podle alinei prvé a současně by naplnil i znaky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 17 5 tr. zák. ve znění novely č. 134/2002 Sb.

    Alinea třetí, na rozdíl od prvých dvou, kde se pravost nebo pravdivost podkladů chrání absolutně, je vázána na způsobení následku, jímž je ohrožení nebo omezení na právech jiného. V závislosti na způsobu omezení nebo ohrožení i zde může jít o zvláštní formu přípravy k jinému trestnému činu.
    Ohrožení nebo omezení na právech nastává tím, že pachatel, který je zde speciálním subjektem – nositelem povinnosti podat příslušný návrh nebo uložit listinu – svou zákonnou povinnost nesplní. Speciálním subjektem je podle § 27a odst. 7 obchodního zákoníku podnikatel, zapsaný do obchodního rejstříku, tzn. u právnických osob ten, kdo za takovou osobu jedná (§ 90 odst. 2 tr. zák.).
    Pokud jde o skutečnosti, které se zapisují do obchodního rejstříku, jsou uvedeny v ustanovení § 28 obchodního zákoníku, listiny pak jsou vyjmenovány v § 27a odst. 2 písm. a) až r) obchodního zákoníku.
    Nejčastějším způsobem ohrožení nebo omezení práv jiného může být např. nezapsání změny statutárního orgánu v případě, že jeho člen odstoupí. Výkon jeho funkce končí podle § 66 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li však nadále taková osoba zapsána v obchodním rejstříku, může mít nejrůznější nepříjemnosti z toho, že se na ni obracejí např. věřitelé právnické osoby, dostává předvolání k soudu, má problémy při přijímání jiné funkce vzhledem k zákazu konkurence apod.
    Smyslem ustanovení je chránit včasnost a pravdivost zápisů v rejstříku a úplnost sbírky listiny.
    V praxi může problémy způsobit výklad znaku „bez zbytečného odkladu“, který je shodný i v ustanovení § 28 odst. 7 obchodního zákoníku. Patrně se tím rozumí doba, potřebná k administrativnímu zpracování příslušného návrhu nebo listiny, včetně případné právní pomoci.

    Pachatelem trestného činu podle odst. 1 je především ten, kdo fakticky účetnictví vede, resp. ten, kdo uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje do podkladů pro zápis do obchodního rejstříku. V praxi tedy půjde např. o účetní nebo ekonoma apod., u zápisů do obchodního rejstříku o osobu, která má právo podepisovat návrh na zápis do tohoto rejstříku.
    S ohledem na ustanovení § 90 odst. 2 však pachatelem může být i statutární orgán, a to jako spolupachatel s konkrétní osobou pověřenou vést účetnictví, neboť povinnost vést účetnictví svědčí právnické osobě.
    Pachatelem trestného činu podle odst. 2 je především ten, kdo poruší povinnost, vyplývající z právních předpisů, ve většině případů tedy stratutární orgán společnosti.