§ 147, § 147a

§ 147
Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

    (1) Kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
    (2) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.

§ 147a
Zvláštní ustanovení o účinné lítosti

    Trestnost neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 147) zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.

K § 147, § 147a

    Jde o relativně nová ustanovení, která byla zavedena novelou č. 253/1997 Sb., jako reakce na obtíže při řešení případů, v nichž plátci daně a zdravotního a sociálního pojištění příslušné dávky zaměstnancům strhli, ale státu a pojišťován je neodvedli.Důvodová zprávy k tomu uváděla: "Mezi trestné činy hospodářské, obsažené v hlavě druhé zvláštní části trestního zákona, se navrhuje zařadit novou skutkovou podstatu trestného činu postihující neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění. Na rozdíl od trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 postihující případy podvodného tvrzení o výši daně nebo jiné dávky, se tato skutková podstata zaměřuje na případy, kdy poplatník neskrývá svoji daňovou nebo poplatkovou povinnost nebo její výši, ale z nejrůznějších důvodů tuto povinnost nesplní.
    V souladu s ústavní zásadou vylučující trestní postih neschopnosti dostát svému finančnímu závazku se v této skutkové podstatě postihuje jen jednání, kdy plátce (zaměstnavatel) zákonné srážky ve vztahu ke svým zaměstnancům provede a poškodí je tím, že je neodvede státu (postih se omezuje jen na tu část daně nebo pojistného, kterou má plátce daně odvést za poplatníka a kterou tedy poplatníkovi i srazil).
    Podmínky účinné lítosti jako formy zániku trestnosti jsou formulovány obdobně, jako je tomu v § 214. Důvodem je skutečnost, že v daném případě fiskální zájmy státu mají přednost před bezvýjimečným trestním postihem.

    Stát zde dosti výrazně zasahuje do oblasti, která je upravena veřejným právem jen zčásti, pod sankcí zde nutí k plnění povinností, vyplývajících mj. z pracovněprávních vztahů a trestním postihem do značné míry přenáší povinnosti zdravotních pojišťoven a orgánů sociálního zabezpečení vymáhat dluhy, na policii a ostatní orgány činné v trestním řízení.
    Je zde třeba zdůraznit, že uvedeným ustanovením nejsou postihovány případy, kdy zaměstnavatel výkazy zfalšuje, podklady pro vyměření daně zkreslí a dosáhne nižšího výpočtu daně a plateb za zdravotní a sociální pojištění. Takové jednání je trestné podle § 148 jaklo zkrácení daně, poplatku a povinné platby. Zde se stíhá ten, kdo je prostě dlužen. Důvodem zavedení trestnosti je okolnost, že dluhy dosahují astronomické výše a orgány , které tyto pohledávky spravují, ať již pojišťovny, nebo orgány důchodového zabezpečení, dluhy neumějí vymoci.
    Je sporné i to, nakolik je ustanovení v souladu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o tom, že nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.Důvodová zpráva k tomu sice uvádí, že trestán bude jen ten, kdo nesplní závazek odvést částky, stržené zaměstnancům ze mzdy, nicméně pomíjí tu skutečnost, že stržení je účetní operace a že do doby, než jsou částky převedeny na účet pojišťovny, náleží zaměstnavateli, nikoli zaměstnanci. Navíc nepočítá se skutečností, v praxi běžnou, že zaměstnavatel má na účtě prostředky pouze na výplatu čistých mezd, protože na účet nedošly platby od jeho dlužníků.

    Pachatelem je plátce pojistného nebo daně, který nesplní zákonnou povinnost odvést pojistné nebo daň za jiného. To znamená, že pachatelem tohoto trestného činu může být jen osoba, která je zaměstnavatelem, lhostejno zda fyzická nebo právnická. V případě právnické osoby odpovídá s ohledem na ustanovení § 90 odst. 2 statutární orgán, popř. pracovník, který je pověřen vedením agendy spojené s pojistným.
    Už z toho je vidět, že ustanovení svým způsobem zvýhodňuje subjekty, které podnikají, aniž by někoho zaměstnávaly, tedy tzv. "jedou na švarc systém", který se rozhodně nepodařilo vymýitit, podnikají jakoby ve sdružení s jinými osobami apod. Dlužník pojistného, které neodvede sám za sebe, stejně jako dlužník daně, kterou neodvede sám za sebe, totiž podle uvedeného ustanovení trestný není.
    Další problém, který zde nastává, je problém terminologický. Zákony, upravující odvádění sražených částek nejsou terminologicky jednotné. Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění jako plátce uvádí jak zaměstnavatele, tak zaměstnance.
    Z ustanovení § 9 cit. zák. pak vyplývá, že pojistné na zdravotní pojištění hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Ovšemže třetinu, kterou platí zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen strhávat. Bude trestný jen za neodvedení jedné třetiny, jak by vyplývalo z důvodové zprávy?
    Gramatický a logický výklad nasvědčuje tomu, že bude odpovědný za celé neodvedené pojistné, třebaže dvě třetiny tvoří jeho vlastní záavzek, nikoli závazek zaměstnance.
    Zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti hovoří o poplatnících, mezi které zahrnuje rovněž zaměstnavatele. § 8 tohoto zákona uvádí, že organizace je povinna odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec a dluh na této platbě bude vstupovat do skutkové podstaty.
    Posledním zákonem, který stanoví zaměstnavatelům povinnost platit za zaměstnance, je zák. č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu fyzických a právnických osob. Tento zákon rozlišuje plátce jako toho, kdo daň skutečně odvádí a poplatníka, jímž je ve případě záloh na daň z příjmu skutečně zaměstnanec.

    "Větším rozsahem" neplnění zákonné povinnosti se rozumí částka nejméně 50 000 Kč. Vychází se tu z pravidla, že rozsah se hodnotí způsobem jako výše škody podle ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák.
    Částky za jednotlivé platby se ovšem sčítají, počítá se celkový dluh zaměstnavatele.
    Je třeba upozornit, že přinejmenším orgány sociálního zabezpečení jsou orgány státními. Stejně tak správci daně. V okamžiku, kdy dlužné pojistné nebo dlužné zálohy na daň dosáhnou "většího rozsahu", je povinností státního orgánu neprodleně podat oznámení. Jde o zákonnou povinnost, uvedenou v § 8 odst. 1 tr.ř.

    K § 147a o účinné lítosti je při výkladu třeba vypořádat se s pojmem „svou povinnost dodatečně splnil dříve.“ Je jisté, že i zde povinnost platit pojistné může splnit jak pachatel fyzická osoba, tak právnická osoba, za kterou jednal.
    To ovšem neplatí v případě, že na podnik byl - třeba i z důvodu neplacení uvedených dávek - vyhlášen konkurs. Správce konkursní podstaty dlužné pojistné ze zákona zaplatit nemůže, nejde o pohledávku za podstatou .Proto úpadce, chce-li využít dobrodiní účinné lítosti, musí sáhnout do vlastní kapsy a povinnost zaplatit pojistné splnit.
    Otázka kterou povinnost však má význam i pro výklad samotného ustanovení § 147. Trestní zákon postihuje nezaplacení pojistného za zaměstnance, gramatický výklad vylučuje, aby se trestnost vztahovala i na nezaplacení penále.
    Podíváme-li se však do ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 592/1992 Sb. o pojistném na zdravotní pojištění, zjistíme, že dlužník je povinen splácet v pořadí: pokuty, penále, přirážka k pojistnému a nejstarší nedoplatky pojistného.
    Pokud nedodrží pořadí, je oprávněna použít jeho platbu ve stanoveném pořadí příslušná zdravotní pojišťovna.
    Ustanovení o účinné lítosti podnikatele bude nutit pořadí nedodržet, protože obvykle nebude schopen zaplatit celou dlužnou částku společně s penále. Mnohem složitější ustanovení o placení pojistného a potažmo penále obsahuje zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení, avšak smysl je obdobný. I zde bude muset pachatel při uplatnění ustanovení o účinné lítosti výslovně určit, že platba, kterou zasílá, je platbou na dluh pojistného, nikoli pokut nebo penále.
    Vzhledem k uvedenému rozporu by bylo vhodné, aby text ustanovení o účinné lítosti nebyl jednoduše převzat z ustanovení § 214 o účinné lítosti při neplacení výživného na dítě a obsahoval pro posílení právní jistoty ustanovení o tom, že podmínky účinné lítosti jsou splněny i tehdy, když příslušná pojišťovna nebo správa sociálního zabezpečení úhradu započetla na jiný účel.

    Nejvyšší soud, 3 Tz 155/2000: Trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Úmysl pachatele musí směřovat k tomu, že zákonnou povinnost odvést provedené srážky neuskuteční vůbec, nestačí zjištění, že je neodvedl v době, kdy je odvést měl. Přitom s ohledem na ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. postačí závěr, že pachatel věděl, že v důsledku jeho jednání záležícího v neodvedení sražené částky ze mzdy zaměstnanců v termínu, ve kterém k němu mělo dojít, a jejího použití na jiné účely může způsobit, že tato částka nebude uvedena oprávněným příjemcům vůbec, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn.


Název rubriky - Trestní zákon s komentářem
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 5.1.2004 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 5.1.2004.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Petr Bezouška
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy