K § 201a

    K odst. 1: Zákonodárce novelou z roku 1991 opustil koncepci plné trestní odpovědnosti při nepříčetnosti zaviněné v důsledku požití návykové látky a vrátil se k samostatnému tzv. "Rauschdeliktu", který byl v trestním zákoně z roku 1950. 
    Ustanovení § 186 tohoto zákona se stalo inspirací i pro § 201a, jehož název je ovšem nevýstižný, neboť v dnešní době je zaviněná nepříčetnost způsobována daleko častěji jinou návykovou látkou než alkoholem, zejména pak drogami.
    Ustanovení § 186 tr. zák. z roku 1950 hovořilo o odpovědnosti toho, kdo "se požitím alkoholického nápoje nebo jinak" přivede do stavu nepříčetnosti, čímž byla již tehdy míněna možnost aplikace drogy.
    Neuváženým opisem této formulace (návrh byl poslaneckou novelou) vznikla situace, kdy slovo "jinak" než požitím nebo aplikací návykové látky vzbuzuje rozpaky. Teoreticky jsou možné případy nepříčetnosti v důsledku tzv. stroboskopické epilepsie, vyvolané střídáním světla a stínu, vyvolané holotropním dýcháním a zcela vzácně vyvolané výlučně u žen mimořádně silným orgasmem. Vzhledem k tomu, že zákon vyžaduje zavinění aspoň z nedbalosti, pachatel by byl trestný teprve při druhé takto vyvolané nepříčetnosti, i když forenzně jde o případy jistě málo významné z toho hlediska, že by se pachatel v tomto stavu dopustil jednání, které by jinak mělo znaky trestného činu.
    Odstavec 2 vylučuje případy tzv., actio libera in causa, kdy pachatel požije alkohol nebo jinou drogu již v úmyslu trestný čin spáchat (tzv. napití se na kuráž) a případy, kdy samo požití návykové látky je součástí trestného činu spáíchaného z nedbalosti (zejména ublížení na zdraví přio dopravních nehodách pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky).