K § 252a

    Jde o ustanovení, zavedené novelou č. 134/2002 Sb. Důvodová zpráva k tomu uvádí: "Navrhovaná změna souvisí se závazky, vyplývajícími z Evropské úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, která členským státům ukládá promítnout do vnitrostátního zákonodárství skutkovou podstatu trestného činu praní špinavých peněz, která by postihovala jednání, kterým se pachatel snaží dosáhnout legalizace výnosu z trestné činnosti, tedy vzbudit zdání, že výtěžek z trestné činnosti je legálně nabytým příjmem. Obdobný požadavek na zavedení zvláštní skutkové podstaty tohoto trestného činu se objevuje i ve Společném opatření přijatém Radou na základě článku K3 Smlouvy o Evropské unii o praní špinavých peněz, identifikaci, sledování, zmrazování, zadržení a konfiskaci zisků ze zločinu."
    Kritika, kterou vznesli Nett a Různarová (Nett, Různarová, Praní špinavých peněz, Kriminalistika 1/94, str.51) původně k § 251a platí i ve vztahu k novému ustanovení. Sdílím názor, který uvádějí: "Ze systematiky těchto zákonných ustanovení ovšem nevyplývá fakt, že ust. § 251a tr. zák. se vztahuje na zvláštní případy podílnictví. Domníváme se, že ve skutečnosti se jedná o zvláštní formu nadržování. Pro podílnictví je totiž charakteristické převedení věci získané trestnou činností na sebe nebo jiného. Z ust. § 251a tr. zák. taková podmínka pro trestní postih nevyplývá.Z formulace této skutkové podstaty je patrný zájem na postihu osob, které pachateli buď bezprostředně po spáchání trestného činu nebo následně umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci.Trestnost v těchto případech není vázána na fakt získání majetkového či jiného prospěchu ze strany pachatele tohoto trestného činu. Trestnost je vázána na skutečnost, že k takovému jednání dojde. Z hlediska forem jednání lze uvažovat i o tom, že jde o normu blanketní."
    Systematicky by tedy ustanovení patřilo spíše mezi zvláštní formy trestné součinnosti v hlavě třetí, oddílu pátém trestního zákona. Navíc je ovšem vadou uvedeného ustanovení to, že prozatím žádná norma neupravuje povinnost prokazovat původ majetku nebo finančních prostředků a prozatím veškeré pokusy ze strany levice takovou normu aspoň formou soupisů majetku nebo majetkových přiznání zavést, ztroskotaly na neústupnosti pravice.
    Co však zaslouží kritiky je zvýšení nejasnosti normy. V souvislosti s nabytím účinnosti novely se vyjádřil náměstek policejního prezidenta Miroslav Antl pro ranní Radiožurnál dne 1.7.2002 v tom smyslu, že norma bude sloužit k postihu těch podnikatelů, kterým bude prokázána trestná činnost vedoucí k majetkovému prospěchu. Vedle postihu za trestný čin, jímž prospěch nabyli budou stíhání ještě i za čin, kterým se snažili takový prospěch zastřít.
    Takový názor je od vysokého policejního funkcionáře a bývalého státního zástupce velmi povážlivý, tím spíše, že zřejmě není osamocený a že ve stejném smyslu o novele referovali i novináři.

    Zásada, mnohokrát uznaná judikaturou a vyplývající z Listiny základních práv a svobod, Úmluvy proti mučení a nelidskému zacházení a dalších mezinárodních dokumentů totiž říká, že nikdo nesmí být nucen k doznání ke své trestné činnosti. Nemůže být nucen ani formou daňového přiznání (Srov. rozhodnutí č. 53/74: Zatajení příjmu docíleného trestným činem v daňovém přiznání a neodvedení daně z takového příjmu nelze posuzovat jako zkrácení daně ve smyslu § 148 tr. zák. Pachatel by se tím nepřímo nutil k oznámení své vlastní trestné činnosti, což je v rozporu se zásadou, že k doznání nesmí být obviněný donucován žádným způsobem (srov. § 91 odst. 1 tr. ř.).ani tím, že by majetek označil za nakradený. Pokud se mu prokáže, že majetek nabyl trestnou činností, může mu být zkonfiskován a snaha jej skrýt nebo nepoctivě získané peníze vyprat, může být postižena jen jako součást původního zločinného jednání a nemůže jít o souběh s novou skutkovou podstatou. Proto by bylo bývalo lépe, kdyby ve skutkové podstatě zůstal odkaz na to, že pachatel jedná ve prospěch jiného, pro jiného nebo že jde o prospěch získaný trestnou činností páchanou jiným.