K trestní odpovědnosti lékárníků a pracovníků lékáren

Pokud jde o obecnou trestní odpovědnost lékárníka, je samozřejmé, že musí jít o osobu trestně odpovědnou, tedy starší patnácti let a příčetnou. V tomto článku se však nechceme zabývat okolnostmi, za jakých se může lékárník dopustit trestného činu obecně.

Ani studium farmacie nechrání před takovými slabostmi, jako je řízní vozidla po požití alkoholu, popř. užití brachiálního násilí vůči životnímu druhovi či družce, které vyústí v lepším případě ve zloemninu, v horším i v použití nože nebo paličky na maso ve snaze zbavit partnera života. (Kupodivu není známo, že by lékárníci zneužívali svých znalostí nenápadně působících jedů k promyšleným vraždám, takovéto případy se vyskytly v praxi spíše u lékařů. Leda ovšem, že šlo o vraždy tak dobře přirpavené, že zůstdaly latentní, vyzněly jako nenadálé náhodné úmrtí nebo sebevražda).

Nám jde spíše o odpovědnost zvláštní, o trestné činy, kterých se může lékárník dopustit při výkonu povolání, jestliže nedbá potřebné opatrnosti nebo pravidel, které mu stanoví poměrně velké množství zvláštních předpisů.

V podstatě zde přicházejí v úvahu dvě skupiny trestných činů, jejichž výskyt se v souvislosti s lékárenskou službou v praxi orgánů činných v trestním řízení občas objeví.

Jde o trestné činy proti životu a zdraví a trestné činy obecně nebezpečné.Proto tento příspěvek omezíme na tyto dvě skupiny.

Pro další pochopení textu však je vhodné uvést alespoň základní úpravu zavinění podle českého trestného zákona č. 140/1961 Sb.

Zavinění může být

1. úmyslné, kdy trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro příapd, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

2. Nedbalostní, kdy trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvededným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Pokud bude třeba některé okolnosti úmyslu nebo nedbalosti blíže vysvětlit, učiníme tak při pojednání o tom kterém trestném činu.

a) Trestné činy proti životu a zdraví
Z důvodů, které jsme uvedli výše, nebudeme pojednávat o úmyslných trestných činech tohoto druhu a omezíme se na výklad o trestných činech z nedbalosti, které se v praxi mohou vyskytnout.

Jsou dva:
§ 223 tr. zák., který stanoví odpovědnost za ublížení na zdraví a § 224, který sdtanoví odpvoědnost za těžkou újmu na zdraví, je-li takový následek způsoben z nedbalosti.

Uvedeme nejprve skutkovou podstatu:
§ 223 tr. zák. stanoví:
" Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou poovinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti."

§ 224 tr. zák. stanoví:
"1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo pěněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob protop, že hrubě porušil předpsiy o bezpečnosti práce nebo dopravy nebo hygienciké předpisy, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let."

Rozdíl mezi oběma trestnými činy spočívá především v následku. U § 223 jde o ublížení na zdraví (někdy se také nesprávně řídá "lehká újma na zdraví"), které je dáno tehdy, když došlo k závažnější poruše zdraví, avšak takové, která nedosahuje intenzity těžké újmy.

Hlavním, i když nikoli jediným kritériem tu bývá pracovní neschopnost, která by měla přesáhnout sedm dnů. Tato doba je dobou, po kterou nejméně by porušení duševních nebo tělesných funkcí, které jsou důsledkem poruchy zdraví, znesnadňovalo obvyklou činnost poškozeného nebo mělo jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného.Je totiž třeba vidět, že pracovní neschopnost je kategorií vztahující k zaměstnancům, ne už k dětem, důchodcům,nezaměstnaným nebo rentiérům, apod.

Těžkou újmu na zdraví trestní zákon již definuje v ustanovení § 89 odst. 7:
"Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví a) zmrzačení
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti
c) ochromení údu
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí
f) zohyždění
g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu
h) mučivé útrapy nebo
ch) delší dobu trvající porucha zdraví."

Delší dobou se rozumí doba nejméně šesti týdnů, avšak ne ve všech shora uvedených případech, např. při vyvolání mučivých útrap, musí porucha trvat tak dlouho. Stejně tak u vyvolání potratu v raném stadiu těhotenství nemusí porucha zdraví trvat dlouho a přesto jde o těžkou újmu na zdraví.

Dalším závažným pojmem je "důležitá povinnost" resp. porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce.

Za porušení důležité povoinnosti lze považovat porušení takové povinnosti, které má zpravidla za následek poruchu, předvídanou v trestním zákoně, v daném případě zpravidla vede k ublížení na zdraví.

Z hlediska tématu, který probíráme lze konstatovat, že důležitými povinnostmi budou zejména povinnosti, které vyplývají z řady ustanovení zákona č. 79/1997 Sb. , o léčivech. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.1.1998 a upravuje problematiku léčiv vcelku komplexně.

Třebaže v době psaní tohoto článku (říjen 1997) zákon ještě neplatí, máme za to, že ve vztahu k trestní odpovědnosti za případné ublížení na zdraví bude vhodné zabývat se některými ustanoveními tohoto zákona, které beze sporu bude možné považovat za důležité povinnosti.

Tak zcela jistě bude důležiotou povinností dodržet odborné předpoklady pro zacházení s léčivy v lékarnáích podle § 16 odst. 5,cit. zák. jímž je vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání v oboru farmacie.

Pokud by tedy lékárník umožnil zacházet s léčivy osobě jiné,. např. rodinnému příslušníku, který do lékárny jenom zaskočil, a pacient by dostal lék, který by mu ublížil na zdraví, byla by dána trestnost jak lékárníka, tak ovšem i osoby, která lék vydala, pokud by byla trestně odpovědná (pokud by nešlo např. o dítě pana magistra, kterému ještě nebylo patnáct).

Důležitými povonnostmi jsou i povinnosti, stanovené v § 18 a násl. cit. zák., zejména stáhnout z oběhu léky, u nichž byly zjištěny nežádoucí účinky, uplynula doba jejich použitelnosti nebo došlo ke změně podmínek, za nichž mají být tato léčiva skladována (např. došlo k výpadku lednice, popř. k zmrznutí léku v důsledku výpadku topení atd.).

Pokud by požitím léku utrpěl pacient újmu na zdraví,hodnotilo by se opominutí lékárníka vždy jako porušení důležité povinnosti.

Důležitou povinností jsou i obecné zásady výdeje léčivých přípravků, stanovené § 48 a násl cit. zák. Léčivé přípravky , které jsou na lékařský předpis, se vydávají jen osobám starším než patnáct let. Porušení této povinnosti, které by mělo za následek újmu na zdraví dítěte, které vydaný lék požilo, by šlo vždy k tíži lékárníka, i kdyby snad lék vydal farmaceutický laborant. Ten totiž k výdeji léčiva na lékařský předpis rovněž není oprávněn ( § 48 odst. 3 písm. c) cit. zák.).

Je to logické, neboť rukopis mnohých lékařů není nejčitelnější a snadno by mohlo djít k záměně přípravku.

Další povinností lékárníka, ale i faramceutického laboranta, pokud vydává lék, který není na recept, je poučit toho, komu lék vydává o správném používání a uchovávání léčivých přípravků. I porušení této povinnosti lze považovat za porušení důležité povinnosti.

Konečně jednou z nejdůležitějších povinností lékárníka při přípravě léčiv je doržet správnou recepturu. Podrobnosti stanoví vyhláška, až do účinnosti vyhlášek nových zejména vyhlášky č. 284/1990 Sb. o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a další zdravotnické předpisy.

Porušení této povinnosti také bývá v praxi nejčastěji důvodem trestního stíhání.

Tak např. na jižní Moravě byla stíhána lékárnice, která připravovala lék na povzbuzení potence, obsahující v miligramovém řádu strychnin. Při přípravě léku se spletla o desetinnou čárku, takže množství strychninu na jednu kapsli dosahovalo létální dávky a pacient skutečně zemřel.

V tomto konkrétním případě šlo o případ nedbalosti nevědomé, která je nejnižší mírou zavinění, také soud uložil pouze podmíněný trest, uložil však současně i zákaz činnosti. Povinnost postupovat při přípravě léčiv s odbornou péčí znamená současně i odpovědnost za případné vady receptu, které může farmaceut díky svému vzdělání rozeznat. Pokud by se tedy omylu dpustil lékař a předepsal chybné dávkování strychninu v případě, který jsme shora uvedli, nebo předepsal léky, které jsou v kontraindikaci takovým způsobem, že mohou poškodit zdraví pacienta, byl samozřejmě odpovědný lékař, ale zkoumala by se i trestní odpovědnost lékárníka.

b) Trestné činy obecně nebezpečné I zde se omezíme na ty trestné činy, u nichž k trestní odpovědnosti vede především porušení povinností, vyplývajících z citovaného zákona č. 79/1997 Sb., případně povinností jiných.

Řada léčiv obsahuje jedy a látky, které by mohly kontaminovat vody , v případě nesprávného spalování také ovzduší apod.

Proto při zejména při zneškodňování léčiv je třeba dodržet postup stanovený § 50 a 51 zákona č. 79/1997 Sb., tedy tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví lidí nebo zvířat nebo životního prostředí.

Léky mohou zneškodňovat pouze právnické nebo fyzické osoby, které k tomu mají souhlas příslušného okresního úřadu nebo - jde -li o radiofarmaka, Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Při likvidaci postupují podle zvláštních předpisů, především zák. č. 238/1991 Sb. o odpadech.

Porušení této povinnosti, tzn. vyhození prošlých léčiv do popelnice neb vylití do výlevky by skutečně mohlo mít za následek postih pro nedbalostní trestný čin obecného ohrožení (kdyby šlo o prudký jed), nebo spíše postih pro trestný čin ohrožení životního prostředí.

Takový trestný čin podle § 181a tr. zák. spáchá, "kdo úmyslně vydá životní prostředí v nebezpečí závažného poškození tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji." Tato definice obsahuje pojem "ohrožení životního prostředí" a sankcí je odětí svobody až na tři léta, v případě značné újmy na životním prostředí na jeden rok až šest let a v případě újmy velkého rozsahu na tři léta až osm let.

V případě, že ohrožení životního prostředí je způsobeno z nedbalosti, což by v praxi přicházelo spíše v úvahu, např. podceněním množství nebo účinku léčiv, které nebyly zlikovidovány podle předpisu, jsou sazby odnětí svobody až na jeden rok, v případě porušení důležité povinnosti nebo v případě značné újmy na životním prostředí až an tři léta, a jeden rok až pět je to tehdy, jestliže porušením důležité povinnosti vznikla na životním prostředí újma velkého rozsahu.

Rozsah újmy se hodnotí nejen podle částky, kterou bylo nutno vynaložit např. na dekontaminaci (pokud přesáhne 1 000 000 Kč jde vždy o újmu velkého rozsahu), ale i podle rozsahu území, které bylo ohroženo, podle toho, zda byly ohroženy zvlášť vzácné druhy rostlin nebo zvířat apod.

Dalším trestným činem, který by mohl přicházet v úvahu je nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.

Řada léčiv obsahuje omamné a psychotropní látky, zejména pokud jde o účinná analgetika a další. Lékárny také byly a jsou terčem útoků narkomanů, kteří tam hledají drogu nebo látku, z níž by mohli drogu vyrobit.

Lékárník, který by nedodržel režim, stanovený pro skladování a zacházení s omamnými a psychotropními látkami (nařízení vlády č. 198/1988 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a vydal omamnou nebo psychotropní látku aniž by to bylo terapeuticky indikováno lékařským receptem, mohl by se dopustit zmíněného trestného činu.Totéž se ovšem týká jedu, který na seznamu jedů, i když v praxi jde o případy mnohem vzácnější.

Podle § 187 "kdo bez povolení doveze, vyveze, jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed, bude potrestán odnětím svobody až an tři léta nebo peněžitým trestem."

Za dalších podmínek jsou sazby přísnější - dvě léta ža deset let pro předmět našich úvah zejména tehdy, pokud by pachatel získal značný prospěch, tedy více než 200 000 Kč nebo pokud by čin spáchal vůči osobě mladší než 18 let.

Konečně posledními ustanoveními, která by mohla prakticky přicházet v úvahu pro vyvození trestní odpovědnosti jsou ustanovení o ohrožováíní zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami.

Podle § 193 tr. zák. "kdo má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž použitíé nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem."

Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob anebo smrt.

Podle § 194 pak " kdo má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichž použití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci."

Postih podle uvedených ustanovení by přicházel v úvahu zejména tehdy, kdybvy byla porušena povinnost stanovená v § 52 zák. č. 79/1997, tedy povinnost ohlásit podezření ze závady léčivého přéípravku a zastvit prodej předmětné šarže. Obdobně by trestní odpvoědnost mohla přicházet v úvahu v případě prodeje léčiv s prošlou dobou životnosti nebo takových, kde došlo k porušení podmínek jejich skladování.

Závěr
Uvedený výběr skutkových podstat je jistě subjektivní a leckdo by mohl namítnout, že ani výklad k nim není vyčerpávající.V lékárnách jistě dochází i ke zpronevěrám a dalším majetkovým deliktům jako u jiných typů podnikání. Smyslem však bylo upozornit na specifická rizika této činnosti a potud snad článek splnil svůj účel.

JUDr. Jiří Teryngel je advokát, vyučuje na katedře trestního práva Právnické fakulty ZČU v Plzni. Článek byl publikován v tištěné podobě v časopise Zdravotnictví a právo .


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 4.10.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 3.10.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jiří Teryngel

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy