Konflikt svědomí a slepá spravedlnost

Obávám se, že je právem kritizována cesta, kterou zvolili dva soudci Nejvyššího soudu, kteří raději než by rozhodli v souladu s verdiktem Ústavního soudu, prohlásili se ve věci tzv. odpíračů vojenské služby za podjaté. Vzepřeli se jednomu ze základních ústavních principů, říkají Luděk Navara a Jana Kolomazníková (MF Dnes, 10.2.1999).

Bohužel o věcných důvodech jejich postupu se diskuse nevede. Nevedla se ani o nálezu Ústavního soudu ve věci odpíračů, ani o tom, že Ústavní soud odmítl návrh na zrušení některých ustanovení trestního zákona. Než zavrhneme postoj kritizovaných soudců Nejvyššího soudu, pokusme se nejprve pochopit jejich argumenty.

Trestní zákon stíhá toho, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské službě nebo zvláštní službě, případně civilní službě , takovou službu nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze nebo příkaze. Za to může být potrestán na jeden rok až pět let v případě vojenské služby, na šest měsíců až tři léta v případě civilní služby. Pokud by tak učinil při branné pohotovosti státu, trest může být až desetiletý.

Problémem je, že po odpykání trestu branná povinnost nezaniká. Voják (pro stručnost budeme mluvit jen o něm) po odpykání trestu může být povolán znovu. Protože už jednou projevil úmysl trvale se vojenské službě vyhnout, říká Ústavní soud, nemůže být za nové nenastoupení znovu trestán. Listina základních práv vylučuje, aby byl znovu trestán za týž skutek.

Nejde o týž skutek, říkali soudci Nejvyššího soudu. Voják dostal nový povolávací rozkaz a znovu nesplnil povinnost, která trvá. Jde o jiné jednání a jiný rozkaz.

Nejde o planou disputaci o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Jednota a totožnost skutku jsou stěžejní pojmy trestního práva. V logice Ústavního soudu , budeme-li důslední, by se mohlo stát, že žárlivý manžel, který by postřelil svou nevěrnou ženu, by si odpykal trest za pokus vraždy. Po návratu z vězení již by mířil lépe. S kouřící zbraní nad dosud stydnoucí mrtvolou by nemohl být znovu stíhán, neboť jen dokončil to, co měl v úmyslu již původně.

Právo má svou logiku,z níž vyplývá, že právní řád nemá odporovat sobě navzájem. Po rozhodnutí Ústavního soudu, které je součástí právního řádu, se tak stalo. Povinnost nastoupit vojenskou (civilní) službu, která trvá poté, co za odepření byl občan potrestán, nelze vymáhat další sankcí!

Zaveďme do branného zákona ustanovení, jímž se branná povinnost po odpykání trestu zruší, navrhovali někteří právníci při projednávání návrhu nového branného zákona. To však ministerstvo obrany odmítá: Branný zákon se nepíše jen pro dobu míru. Musí počítat i s válkou a obvykle bude výhodnější nechat se zavřít, než se nechat zastřelit. Zrušme příslušná ustanovení trestního zákona a stíhejme (mírněji) jen to, že voják nenastoupí. To odmítl Ústavní soud.

Je jistě na pováženou, když soudci Nejvyššího soudu považují rozhodnutí Ústavního soudu za neslučitelné s jejich představou spravedlnosti.Za úvahu by to mělo stát i Ústavnímu soudu i redaktorům MF Dnes. Také já s rozhodnutím Ústavního soudu ve věci odpíračů nesouhlasím a stav, který jím byl nastolen je třeba kritizovat a odstranit. Nejspíš změnou zákona nebo revokací rozhodnutí Ústavního soudu, protože nikdo není neomylný ani nekritizovatelný. Do té doby, než se tak stane, však rozhodnutí musím respektovat.

Tímto prohlášením se však nezastávám soudců Juraje Malika a Josefa Hendrycha. Pokud chtěli být důslední a nepodrobit se verdiktu, nemohli se prohlásit za podjaté, ale měli složit soudcovskou funkci. Na rozdíl od odpírače, který bez uzardění nechává problém obrany vlasti na jiných vojácích, soudce nemůže problém svědomí pouze "přehrát" na své kolegy, zůstat v jejich sboru a zavřít oči. Slepá smí být pouze spravedlnost.


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 8.2.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 8.2.2001.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jiří Teryngel

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy