Alternativní způsoby řízení a alternativní tresty úzce souvisí s činností Probační a mediační služby, která sama jako taková byla právem upravena teprve zákonem č. 257/2000 Sb. Až do účinnosti tohoto zákona tj. do 1. 1. 2001, plnily poměrně omezenou část úkolů probační služby pověření pracovníci odborného aparátu soudů. Podkladem pro tuto činnost byl zákon č. 189/ 1994 Sb. o vyšších soudních úřednících ve znění pozdějších předpisů, který stanovil, že určité probační činnosti mohou vykonávat vyšší soudní úředníci. Jednalo se konkrétně o poskytnutí poučení obviněnému a poškozenému o náležitostech dohody o narovnání a úkonech potřebných k jejímu uzavření.1

Probační pracovníci v Brně charakterizovali smysl své práce následovně: „Jsme taková prevence před posledním krokem, kterým je vězení. Jsme jakousi záchytnou stanicí, snažíme se o určitý posun, kdy je možno ještě odvrátit buď samotné trestní řízení (odklon od trestního řízení), anebo odsunout vězení a nahradit tento trest jinou alternativou, při které jsou zachovány sociální vazby. Nemá to pak takový dopad na psychiku klienta a pro společnost je to levnější. Snažíme se o větší polidštění soudnictví.„

Mediace je metoda, jejímž hlavním posláním je zprostředkovat urovnání vzájemných vztahů mezi jednotlivými subjekty dotčenými trestným činem. K tomu má vést proces komunikace mezi pachatelem, obětí a dalšími dotčenými subjekty, v jehož centru stojí mediátor, jenž takovou komunikaci usnadňuje a usměrňuje. Celý tento proces má vést k tomu, aby si pachatel uvědomil důsledky svého činu a převzal odpovědnost za jeho kompenzaci, aby se oběť zbavila pocitu ohrožení, strachu a dalších negativních emocí a v neposlední řadě, aby bylo nalezeno všestranně přijatelné řešení. Ze samotné podstaty mediace vyplývá, že její provádění potřebuje citlivý a nestranný přístup, který není možné zajistit u pracovníků působících přímo v rámci orgánů činných v trestním řízení, musí tedy existovat samostatná střediska Probační a mediační služby, která budou tuto nestrannost zajišťovat a zároveň budou mít dostatečnou vazbu na rozhodování orgánů činných v trestním řízení.

Mediaci není možné provádět bez výslovného souhlasu obviněného a poškozeného. „Smyslem mediace je zprostředkování alternativního řešení konfliktu spojeného se stíhanou trestnou činností, objasnění příčin této trestné činnosti, urovnání vzájemných vztahů mezi obviněným a obětí, vytvoření podmínek pro maximálně možný individuální přístup k případu a účinná prevence recidivy trestné činnosti. Cílem mediace uplatňované v trestních věcech je pak vždy dosažení takového výsledku, který bude mít určitý význam pro rozhodování v trestním řízení, samotná mediace však zůstává mimoprocesním postupem. Mediaci totiž nelze směšovat s procesním projednáním a rozhodnutím věci mimo standardní řízení. V rámci ní nelze řešit otázku viny či neviny obviněného ani skutkové pochybnosti týkající se stíhaného trestného činu, to je vyhrazeno dokazování v řízení před soudem a rozhodnutí soudu."2

Aktivní působení mediátorů umožňuje orgánům činným v trestním řízení podle okolností případů nerozhodnout věc v standardním trestním řízení a k vyřízení věci použít některý z odklonů v trestním řízení. Mediační úředník tak za účelem zprostředkování alternativního vedení sporu vede mediační jednání a na žádost stran sepisuje dohody mezi nimi. Vyhledává právněrelevantní skutečnosti, na něž je potřeba zaměřit další postup v zájmu rychlého projednání věci v přípravném řízení, případně i před soudem a snaží se vytvořit předpoklady pro věcně správně meritorní rozhodnutí soudu nebo státních zástupců. Pomáhá poškozeným a dalším osobám dotčeným trestným činem tím, že zprostředkovává kontakt mezi poškozeným a tím, kdo za škodu odpovídá, s cílem dosáhnout dohody o náhradě škody, resp. satisfakce. Mediace je prováděna podle § 4 odst. 7 zákona o Probační a mediační službě na pokyn orgánů činných v trestním řízení, ale ve vhodných případech je možná i bez jejich pokynu, zejména bude-li podnět k jejímu provádění vycházet ze strany poškozeného nebo obviněného. Potom je však nutné o zahájení mediačních úkonů neprodleně informovat příslušný orgán činný v trestním řízení, který může mediaci zastavit.

Konkrétní činnost Probační a mediační služby se bude lišit podle toho, o který typ odklonu půjde:

a) v případě rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání mají probační a mediační úředníci významné poslání, které zasahuje již do stadia před učiněním tohoto rozhodnutí a přetrvává až do uplynutí zkušební doby. Jejich posláním je vytypovat případy vhodné k takovému rozhodnutí, zorganizovat a vést mediační proces a budou-li splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání, navrhnout takové rozhodnutí a opatřit podklady, na jejichž základě si orgány činné v trestním řízení ověří splnění podmínek pro takový druh odklonu. Státním zástupcem a v řízení před soudem soudcem tak mohou být pověřeni zjišťováním informací o osobě obviněného a jeho sociálních, majetkových i rodinných poměrech. Tím mediátoři napomáhají k rozhodnutí, je-li podmíněné zastavení trestního stíhání v konkrétním případu vhodné a pokud ano, jakou stanovit zkušební dobu a jaká přiměřená omezení a povinnosti za jejího trvání uložit k zajištění řádného života obviněného.

Úředníci dále působí jako zprostředkovatelé mezi obviněným a poškozeným zejména při vyjednávání o výši a způsobu náhrady škody, pomáhají uzavírat dohody o náhradě škody a svou roli hrají i při jejich následné realizaci. Po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání sledují chování obviněného ve zkušební době, plnění stanovených omezení a povinností a dohody o náhradě škody.3 § 7 odst. 3 zákona o PMS stanoví, že v případě nedodržení přiměřených omezení a povinností uložených při podmíněném zastavení trestního stíhání informuje úředník předsedu senátu, samosoudce či státního zástupce a jedná-li se o méně závažné porušení může upozornit obviněného na zjištěné nedostatky a poučit ho, že při opakování bude výše zmíněné osoby informovat, čímž mu poskytne dostatečnou výstrahu.

b) v případě rozhodnutí o schválení narovnání se činnost úředníků Probační a mediační služby uplatňuje především ve fázi před samotným rozhodnutím. I zde jsou zprostředkovateli alternativního řešení konfliktu spojeného se stíhaným trestným činem směřujícího k urovnání narušených společenských a právních vztahů, hledají případy vhodné k tomuto řešení věci, opatřují důležité podklady pro postup v trestní věci a orgánům činným v trestním řízení takové vyřízení navrhují. Vyvíjejí činnost směřující k řešení konfliktu, zprostředkovávají kontakt mezi obviněným a poškozeným a vyjednávají o výši náhrady škody či odčinění jiné újmy. Činnost mediátorů je v tomto smyslu omezena pouze zákazem jakékoli formy donucování dotčených osob k souhlasu s narovnáním nebo nějakým konkrétním návrhem, který již byl v dané věci učiněn. Měli by se snažit o nalezení takového řešení, které bude oběma stranami vnímáno alespoň jako přijatelné. Obviněný by měl mít možnost se s mediačním úředníkem poradit i o přiměřené výši peněžní částky určené k obecně prospěšným účelům a o určení konkrétního obdarovaného tak, aby se zvýšila pravděpodobnost souhlasu orgánu činného v trestním řízení, který bude o schválení narovnání rozhodovat, s navrhovaným řešením.4

c) v případě odložení věci a zastavení trestního stíhání v důsledku odepření nebo zpětvzetí souhlasu poškozeného, může být toto odepření nebo zpětvzetí souhlasu projevem toho, že se konflikt mezi obviněným (popř. teprve podezřelým) a poškozeným již podařilo urovnat. Právě s využitím mediace může dojít k objasnění příčin konfliktu a urovnání vzájemných vztahů. Postavení mediačního úředníka zde bude velmi choulostivé, neboť tyto osoby jsou často ve velice blízkém vztahu a konflikt mezi nimi je velmi závažný. Mediátor by měl v takovém případě zprostředkovat kontakt mezi těmito osobami, aby byly schopny projevit své emoce a hledat řešení, které alespoň zmírní vzájemné neshody. Vzhledem k povaze tohoto konfliktu je k mediaci vhodné pozvat i psychology, lékaře, pedagogy a další odborníky. Význam mediace při řešení násilí v příbuzenských vztazích zvyšuje i to, že standardní proces nevytváří podmínky pro vhodné řešení těchto důkazně často složitých případů. Smyslem je urovnání vztahů i do budoucna, odstranění pocitu nebezpečí, který pociťuje poškozený a převzetí odpovědnosti za spáchání trestného činu obviněným, který si často ani nepřipouští, že se dopustil protiprávního jednání, neboť má pocit, že právě úzká vazba s poškozeným ho k takovému jednání opravňovala.5

Jak vyplývá z podmínek pro jednotlivé formy odklonů, neměl by se mediační úředník od začátku své činnosti zaměřovat na jediné možné řešení, ale měl by být schopen uvažovat i o jiných alternativách, které se později vyjeví jako vhodnější.