Postavení poškozeného v adhezním řízení a v řízení o odklonech má řadu shodných rysů, ale také spoustu odlišností. Aby bylo možné tyto odlišnosti porovnat, je nutné nejprve definovat pojem poškozeného. Poškozeným může být jak fyzická, tak právnická osoba a platná právní úprava v § 43 odst. 1 TŘ stanoví, že poškozeným je „ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda.„ Nejedná se tedy o pouhou majetkovou škodu, ale o jakýkoli škodlivý zásah do práv a zájmů dotčeného subjektu, které jsou chráněny zákonem. Takový poškozený má v trestním řízení postavení strany a je mu přiznána řada procesních práv, která spočívají zejména v možnosti činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání, vyjádřit se k věci před skončením řízení, za podmínek § 163a TŘ dát nebo odmítnout souhlas s trestním stíháním, popř. vzít daný souhlas zpět a nechat se zastupovat zmocněncem.1

Zákon z tohoto okruhu poškozených vymezuje zvláštní skupinu, kteří mají kromě těchto procesních práv ještě vůči obviněnému nárok na náhradu škody způsobené trestným činem. Pouze takový poškozený může uplatnit návrh na náhradu škody v rámci adhezního řízení. Nárok na náhradu škody vzniká, byla-li trestným činem způsobena majetková škoda. Pojem majetkové škody v trestním právu je chápán poněkud šířeji než v občanském právu. Jedná se o škodu, kterou lze vyjádřit v penězích. Není to jen škoda vzniklá tím, že trestným činem byl ztenčen majetek poškozeného, ale i jiná materiální škoda, pokud její náhradu příslušné předpisy o odškodňování přiznávají (např. újma vzniklá poškozením věci nebo tím, co poškozenému ušlo, náklady léčení, dávky nemocenského pojištění a dávky důchodového zabezpečení), které lze odčinit nebo zmírnit buď uvedením v původní stav nebo peněžitou náhradou.2

Za majetkovou škodu je nutné považovat i odškodnění příslušející podle zákona jako protihodnota za utrpěnou škodu určitého druhu (např. bolestné nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle § 355 občanského zákoníku).3Obecně přitom platí, že se nahrazuje jak skutečná škoda, tak ušlý zisk.

Podle § 43 odst. 3 TŘ může poškozený, který má vůči obviněnému nárok na náhradu škody, navrhnout, aby soud v rámci odsuzující rozsudku učinil i výrok, kterým by poškozenému uložil povinnost tuto škodu nahradit. Takový návrh musí být učiněn nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování a musí z něj být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok uplatňuje. Návrh nelze učinit, pokud už nárok zanikl např. úplnou náhradou škody ještě před zahájením trestního stíhání. Byl-li návrh včas a řádně uplatněn, stává se poškozený subjektem adhezního řízení, které je součástí trestního řízení a slouží právě k uplatnění nároku na náhradu škody, kterého by se jinak poškozený musel domáhat v civilním řízení. Na rozdíl od trestního řízení, které je ovládáno zásadou oficiality, nemůže být adhezní řízení zahájeno ex offo, ale pouze na návrh poškozeného (s nárokem na náhradu škody), kterým je soud vázán. O uplatněném návrhu soud rozhoduje podle hmotněprávních předpisů, ale procesním postupem podle trestního řádu.4

Adhezní řízení je stejně jako samotné trestní řízení velmi formální a poškozený musí dodržet mnoho pravidel, aby o jeho nároku mohlo být rozhodnuto. TŘ v § 206 odst 2 stanoví, že „po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen ve spise, předseda senátu přečte tento návrh.„ Může se stát, že tento nárok bude uplatňovat osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší. V takovém případě soud usnesením vysloví, že takovou osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Aby se o návrhu poškozeného mohlo v rámci adhezního řízení vůbec jednat, musí splňovat určité podmínky:

a) musí být uplatněn včas – nejpozději před zahájením dokazování u hlavního líčení. Návrh může být uplatněn již v písemném trestním oznámení nebo, bylo-li oznámení učiněno ústně, v rámci výslechu poškozeného.

b) musí z něj být patrno, v čem škoda spočívá, a že byla způsobena stíhaným trestným činem.

c) musí v něm být uvedeno jaký nárok a v jaké výši je v trestním řízení uplatňován, ať už vyčíslením škody nebo uvedením údajů, z nichž je možné výši nároku určit. Poškozený by měl také uvést, zda požaduje naturální restituci nebo peněžitou náhradu. V případě požadavku peněžité náhrady může poškozený žádat, aby bylo v rozsudku obviněnému uloženo plnění v cizí měně, je-li některý z nich cizozemcem nebo byla-li škoda způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na věcech zakoupených za takové peněžní prostředky.

d) musí být uplatněn oprávněnou osobou, tj. přímo poškozenou fyzickou osobou, jejím zákonným zástupcem, opatrovníkem nebo zmocněncem. Za poškozenou právnickou osobu může nárok uplatnit její statutární orgán, jiný oprávněný pracovník nebo člen, prokurista nebo zmocněnec. Podle § 45 odst. 3 TŘ může návrh uplatnit i právní nástupce poškozeného.

Pro vymezení výše škody není podstatné, zda je škoda zákonným znakem stíhaného trestného činu, musí však být v příčinné souvislosti s jednáním, které je obviněnému kladeno za vinu, jinak by nešlo o škodu způsobenou trestným činem. Nepatří sem škoda způsobená trestným činem, pro který pachatel stíhán není, byť by i souvisel se skutkem, který je předmětem stíhání. Rozhodný přitom bude skutek uvedený v žalobním návrhu, na jeho právním posouzení v obžalobě nezáleží. Půjde tedy o škodu způsobenou trestným činem, která spočívá v poškození oděvu, skutkem zakládajícím trestný čin ublížení na zdraví; o škodu způsobenou trestným činem krádeže, jestliže obviněný rozbil okno proto, aby mohl vniknout do bytu poškozeného a zmocnit se tam odcizené věci, i když nebude současně stíhán pro trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 TZ.

Ve všech těchto případech jde totiž o škodu zaviněnou a způsobenou jednáním obviněného, které má znaky trestného činu. Nebude však škodou způsobenou trestným činem krádeže škoda, kterou utrpěl ten, kdo v dobré víře koupil věc, kterou obviněný odcizil, a která byla bez náhrady vrácena majiteli, jemuž byla odcizena, neboť poškozeným zde bude majitel věci, kupec by byl poškozeným v případě, kdyby byl obviněný stíhán také pro trestný čin podvodu, kterého by se dopustil prodejem věci vydávanou za vlastní.5 Autoři komentáře k trestnímu zákonu však již vychází z toho, že stíhání pro podvod v takovém případě nepřichází v úvahu, neboť zde chybí jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu - obohacení. Pachatel totiž získanou věc prodá třetí osobě za přiměřenou cenu, nebo dokonce za cenu nižší, než odpovídá její hodnotě a tím sice uvádí takovou osobu v omyl ohledně vlastnictví věci, ale už se dále neobohacuje, neboť jeho obohacení spočívalo již v samotném neoprávněném získání věci a za prodej už získává pouze její ekvivalent.

Pro účely adhezního řízení není škodou bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 an. občanského zákoníku a vydání se poškozený musí domáhat v civilním řízení podle občanského soudního řádu.

Pokud návrh na náhradu škody splňuje předepsané náležitosti a soud odsuzuje obviněného za trestný čin, jímž byla škoda způsobena (rozumí se majetková škoda v tom smyslu, jak je chápána trestním právem, viz. výše), rozhodne v rozsudku současně i o náhradě takové škody. Uložení povinnosti k náhradě škody je možné pouze v odsuzujícím rozsudku a nesmí existovat zákonná překážka, která by rozhodnutí o náhradě škody bránila (nárok na náhradu škody je již promlčen a obviněný se promlčení dovolal, škoda byla obviněným uhrazena v průběhu hlavního líčení apod.). O nároku na náhradu škody může být rozhodnuto několika způsoby:

1) podle § 228 odst. 1 TŘ soud zcela přizná nárok na náhradu škody, jestliže nárok a jeho výše jsou výsledky trestního řízení odůvodněny

2) podle § 229 odst. 2 TŘ soud přizná nárok jen zčásti a se zbytkem nároku odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným orgánem

3) podle § 229 odst. 1 TŘ soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným orgánem, jestliže není podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o takové povinnosti třeba provádět další dokazování a podle § 229 odst. 3 TŘ také tehdy, došlo-li ke zproštění obžalovaného obžaloby

Poškozený, který se domáhá náhrady škody v adhezním řízení, má vedle procesních práv, která zákon přiznává každému poškozenému ve smyslu § 43 odst. 1 TŘ některá další práva. Jedná se například o právo učinit návrh na zajištění nároku na náhradu škody na majetku obviněného, právo nemajetného poškozeného na bezplatné zastoupení zmocněncem, resp. právo na zastoupení za sníženou odměnu, právo být vyrozuměn o zajištění nároku, včetně práva stížnosti proti rozhodnutí o zajištění nároku na náhradu škody, právo podat stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání a proti usnesení o postoupení věci jinému orgánu v přípravném řízení, právo na podání odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody, proto, že takový výrok učiněn nebyl a pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění jeho nároku, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, byl-li mu aspoň částečně nárok na náhradu škody přiznán atd.