Poškozený a odklony v trestním řízení 7. - Postavení poškozeného v řízení o odklonech v trestních věcech mladistvých

Autorka zde navazuje na předchozí článek a věnuje se podrobnému rozboru postavení poškozeného v řízení o odklonech v trestních věcech mladistvých.

„Je již obecným míněním celého kulturního světa, že zločinnosti mládeže nestačí čeliti trestem, nýbrž že je zapotřebí zjišťovati a potírati ono skryté zlo, z něhož trestný čin vytryskl… To se však vyžaduje, aby trestné činy spáchané ve věku mladistvém byly posuzovány, hledíc k nedokonanému vývoji mladistvého a k jejich příčinám, mírněji a odchylně od trestných činů osob dospělých, a aby také trestní řízení bylo přizpůsobeno věku mladistvého provinilce.„1

Mladistvým se podle § 74 odst. 1 TZ rozumí osoba, která v době spáchání trestného činu, pro který je trestní řízení vedeno, dovršila patnáctý a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Při interpretaci tohoto ustanovení je třeba přihlížet k § 89 odst. 15 TZ o počítání času a za mladistvého považovat pachatele až dnem následujícím po dni jeho patnáctých narozenin a ještě v den, kdy již dosáhl osmnáct let. K nabytí zletilosti podle jiných právních předpisů dříve než dovršením osmnáctého roku, se nepřihlíží a pro účely trestního řízení se osoba stále posuzuje jako mladistvá.

V případě trestního stíhání mladistvých bude nutné přihlédnout k zvláštní péči, kterou společnost těmto osobám věnuje. Účelem trestního řízení proti dospělému je spravedlivé potrestání pachatele a jeho následná resocializace, kdežto ve vztahu k mladistvému má trestní řízení plnit především výchovnou funkci. Odchylná úprava je dána zejména jeho specifickými vlastnostmi, tj. nízkým věkem a menší rozumovou a mravní zralostí, díky nimž je rozvíjející se a formující se osobnost nezletilého ohrožena dalším narušením v podobě řízení více než v pozdějším věku a dále zájmem společnosti na mimořádné ochraně dětí a mladistvých. Jak vyplývá z § 76 TZ, liší se samotný účel trestu. Trest má sloužit k tomu, aby mladistvý mohl být vychován v řádného občana a zohlednit přitom jeho osobní vlastnosti, rodinnou výchovu a prostředí, z něhož pochází. Souvislost mezi životními podmínkami dospívajícího jedince a jeho delikventními projevy je klasickým kriminologickým poznatkem.2

Dle § 292 TŘ je nutné v řízení proti mladistvému co nejdůkladněji zjistit stupeň jeho rozumového a mravního vývoje, jeho povahu, poměry i prostředí, v němž byl vychován, jeho chování před spácháním trestného činu a po něm a jiné okolnosti důležité pro volbu prostředků vhodných pro jeho nápravu, zejména pro posouzení, zda má být nařízena ochranná výchova.

Postavením mladistvého se zabývá i řada mezinárodních dokumentů (např. Minimální standardní pravidla soudnictví nad mládeží, Směrnice OSN pro prevenci kriminality mládeže, Pravidla OSN k ochraně mladistvých zbavených osobní svobody, Doporučení Rady Evropy č.R (87) 20, týkající se společenské reakce na kriminalitu mládeže, Doporučení Rady Evropy č. R (88) 6, týkající se společenské reakce na kriminalitu mládeže z řad mladých lidí pocházejících z přistěhovaleckých rodin), které vychází ze základní myšlenky, že trestů spojených s odnětím svobody má být použito jen ve výjimečných, závažných případech, kdy mírnější opatření použitá v minulosti byla neúčinná nebo kdy by opatření jiného druhu s ohledem na závažnost trestní věci byla z hlediska ochrany společnosti zjevně nedostačující.

Ve všech dokumentech je zároveň zdůrazňován význam alternativních postupů, trestů a opatření. Povinností smluvních stran těchto úmluv je usilovat o vytvoření samostatného trestního práva mládeže, které je vyjmuto z obecných trestních norem pro dospělé. V souvislosti s touto povinností mají být budovány specializované soudy mládeže, na kterých by měli pracovat speciálně vyškolení soudci, státní zástupci, mediační a probační pracovníci. Tyto myšlenky se promítly do trestní legislativy většiny západoevropských států i zemí anglosaské právní kultury. Osvědčují se zejména modely, které využívají alternativní procesní postupy a umožňují neformální projednání trestních věcí mládeže specializovanými soudy vně standardního trestního řízení.

V naší právní úpravě je řízení proti mladistvému upraveno v XIX. hlavě trestního řádu jako jeden ze zvláštních způsobů řízení. V případě, že zvláštní ustanovení pro některé otázky chybí, použijí se i zde obecné předpisy. Speciální ustanovení pro řízení proti mladistvému jsou však obsažena i v jiných ustanoveních trestního řádu. Jedná se zejména o ustanovení § 34 o účasti zákonného zástupce v řízení proti mladistvému, který nedovršil osmnáctý rok věku, § 36 odst. 1 písm. c) o zvláštním důvodu nutné obhajoby, § 36a odst. 1 písm. b) o zvláštním důvodu nutné obhajoby ve vykonávacím řízení, § 314e odst. 4 písm. a) o nepřípustnosti vydání trestního příkazu do doby, než dovrší osmnáctý rok věku, § 354 – 357 o ochranné výchově a § 363 o zahlazení odsouzení.3

Jedná-li se o možnost využití institutů podmíněného zastavení trestního stíhání a narovnání, mohou být použity i v řízení proti mladistvému a to za předpokladu, že se jedná o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Při posuzování, zda je splněna podmínka omezení na trestné činy s trestem odnětí svobody s horní hranicí pěti let bude důležitá trestní sazba uvedená ve zvláštní části trestního zákona, nikoli trestní sazba snížená podle § 79 odst. 1 TZ.

V případě využití těchto institutů se vyskytují otázky, jak zohlednit, že obviněným je mladistvý a zda za něho může peněžní částku složit jeho zákonný zástupce. Řešením těchto problémů se ve svém článku zabývali např. Kuchta se Zezulovou, kteří uvádí, že „trestní odpovědnost mladistvého je podmíněna typově i konkrétně trestným činem nebezpečnějším (podle § 75 TZ musí být v případě mladistvého stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost vyšší než malý). Odlišné pojetí trestní odpovědnosti mladistvého tedy nevylučuje možnost rozhodnout jeho trestní věc v rámci zvláštního způsobu řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání či narovnání. A dále s ohledem na osobu mladistvého bude možné použít těchto institutů i v některých případech, kdy by nebylo možné takto postupovat, jestliže by šlo o osobu dospělou.„4

Stejný názor se objevuje i v dalším článku: „Okolnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání a podání obžaloby proti mladistvému, jež jsou spatřovány v tom, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání mladistvého musí být vyšší než malý (§ 75 TZ), samy o sobě nevylučují závěr o možnosti rozhodnout věc mimo hlavní líčení v rámci zvláštního způsobu řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání, stejně jako narovnání. S přihlédnutím k osobě mladistvého obviněného bude možné schválit narovnání zřejmě i v některých případech, kde by nebylo schváleno, jestliže by šlo o dospělou osobu.„5

V případě druhého problému se autoři druhého článku domnívají, že nic nebrání tomu, aby peněžní částku určenou k obecně prospěšným účelům za mladistvého složil jeho zákonný zástupce. Původ složených peněžitých prostředků soud stejně jako v případě peněžité záruky nezkoumá. V případě složení této částky z vlastních finančních prostředků, se bude podle autorů zpravidla jednat o úkon, který přesahuje rámec jeho způsobilosti k právním úkonům podle občanského zákona, a bude nutné jeho schválení opatrovnickým soudem. Také samo narovnání bude muset být tímto soudem schváleno. V řadě případů však bude stanovena nízká peněžní částka, která bude odpovídat majetkovým poměrům a možnostem obviněného. Půjde-li právě s ohledem na tuto výši o běžnou záležitost při správě majetku, nbude schválení opatrovnickým soudem nutné.6

Kuchta se Zezulovou tento problém rozebírají šířeji a rozlišují částky určené u narovnání na obecně prospěšné účely a částky, které musí být u obou institutů vynaloženy na náhradu škody, která byla trestným činem způsobena poškozenému. Pokud jde o částku určenou na obecně prospěšné účely, zaujímají i tito autoři výše uvedený názor. Pokud jde o náhradu škody, spatřují autoři problém zejména v tom, že jednání o konkrétní částce by mohlo ztroskotat právě z důvodu neschopnosti mladistvého splatit požadovanou částku ze svých vlastních majetkových poměrů, ale ani zaplacení této částky zákonnými zástupci nepovažují za optimální řešení. Při hledání nejvhodnějšího řešení problému se zaplacením peněžité částky se inspirují v úpravách obdobných institutů v zákoně o soudech mládeže v Rakousku, který stanoví, že placení peněžitého obnosu mladistvým se nařizuje pouze tehdy, lze-li usoudit, že tento obnos bude zaplacen z prostředků, kterými je mladistvý oprávněn samostatně disponovat a bez omezení jeho dalšího rozvoje je může použít. U náhrady škody má mladistvý podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem nebo jinak přispět k vyrovnání následků tohoto činu. Splněním tohoto úkolu je podmíněno zastavení trestního stíhání.

Obdobná úprava je i v Německu, kde lze nařídit zaplacení peněžité částky ve prospěch obecně prospěšného zařízení jen tehdy, jestliže se mladistvý dopustil lehkého provinění a lze předpokládat, že zaplatí částku z prostředků, jimiž smí samostatně disponovat, nebo tímto způsobem má být pachateli odňat zisk z činu nebo to, co za něj nabyl. Náhrada škody je zde považována za samostatnou trestněprávní sankci, na základě které by si měl pachatel uvědomit důsledky spáchaného trestného činu. V obou zmiňovaných právních úpravách je mimosoudní narovnání činu považováno za zvláštní způsob řešení trestní věci mladistvého.

Základem rakouské úpravy je vyřešení konfliktu mezi podezřelým z trestného činu a poškozeným a používá se pro řešení trestných činů z kategorie lehké až středně těžké kriminality, případy závažné trestné činnosti a organizovaného zločinu jsou z možnosti takového vyřízení věci vyloučeny. V případě, že nevznikla jednáním pachatele materiální škoda, může nastoupit symbolická náprava, omluva či dobrovolná práce v obecně prospěšných zařízeních. Německé mimosoudní narovnání spočívá na Täter – Opfer – Ausgleich řízení (vyrovnání mezi pachatelem a obětí), které je vymezeno jako materiální a morální satisfakce, tj. ve prospěch pachatele poskytnuté plnění, ke kterému dojde neformální cestou, zpravidla zprostředkovaně sociálním pracovníkem. Cílem je obnovení právního smíru a usmíření mezi pachatelem a obětí. Může být soudcem nařízeno jako výchovné opatření.7

Bylo by potřebné oba instituty propracovat a přizpůsobit specifickým rysům této věkové kategorie, aby mohly být využívány v co nejširší míře, neboť toto vyřízení věci je výhodné z hlediska obviněného, u kterého nedochází k nadměrné stigmatizaci, desocializaci, společnost má šanci aktivně spolupracovat na jeho znovuzačlenění do společnosti a zvyšuje se pravděpodobnost, že jednání obviněného bude pouze vybočením z jinak řádného života a bude i přes tuto „černou skvrnu„ vychován v řádného občana, i poškozeného, který, pokud souhlasí s tímto vyřízení věci, může být odškodněn bez průtahů a zbytečných nákladů, aniž by se musel zúčastňovat i pro něho někdy stresových hlavních líčení, tedy mnohem jednodušším způsobem.8

Zabýváme-li se trestními věcmi mladistvých, je nutné se alespoň stručně zmínit o připravovaném zákonu o soudnictvím nad mládeží. Tento zákon se má stát speciální úpravou oproti obecné úpravě obsažené zejména v trestním zákonu, trestním řádu, zákonu o přestupcích, zákonu o rodině, občanském zákoníku a občanském soudním řádě. Zákon rozděluje mládež na tři skupiny (děti mladší patnácti let, mladistvé a mladé dospělé), komplexně upravuje především výkon trestního soudnictví nad mladistvými a mladými dospělými a zároveň umožňuje přijímání některých opatření vůči ohroženým dětem a těm trestně neodpovědným osobám mladším jednadvaceti let, které se dopustily činů jinak trestných nebo soudně trestných přestupků. Podle jednotlivých věkových skupin by mělo dojít k diferenciaci trestní odpovědnosti. Počátek se i nadále má vázat na dovršení patnácti let věku a zároveň na dosažení určité rozumové a mravní vyspělosti.

Některé specifické výchovné a ochranné opatření by však mělo být možné použít i vůči kategorii ohrožených dětí. Nově by měla být upravena trestní odpovědnost mladých dospělých (osoby starší 18 a mladší 21 let), přičemž není-li stanoveno jinak, bude stejná jako u mladistvých. Zákon by se měl vztahovat na dvě kategorie deliktů: soudně trestné přestupky, mezi něž by měly být zařazeny přestupky, jimž zpravidla odpovídá skutková podstata některého trestného činu lišící se pouze mírou nebezpečnosti pro společnost, a provinění, což je speciální označení pro trestný čin spáchaný ve věku mladistvém. Pro soudnictví nad mládeží by měly být vytvořeny speciální soudy mládeže. Vzhledem k specifikům kriminality mládeže je nutné, aby soudci, ale i státní zástupci, probační úředníci, mediátoři a obhájci měli dostatek zkušeností a speciální průpravu pro práci s mládeží, přičemž pro posledně jmenované bude nutností zápis do zvláštního seznamu České advokátní komory.9

Pro tuto práci se nejdůležitějším přínosem zákona jeví důraz na celý systém uplatnění alternativ k potrestání nepodmíněným trestem odnětí svobody. „Celá škála využitelných alternativních způsobů trestního řízení, umožňující rozhodnout řadu trestních věcí mimo standardní hlavní líčení, by měla vytvořit podmínky pro důslednou diferenciaci a individualizaci procesních forem řešení trestné činnosti mladistvých s přihlédnutím k povaze této činnosti i osobě pachatele.

Takto koncipovaná procesní úprava v kombinaci s vhodnou úpravou alternativních sankcí by měla zároveň otevřít prostor pro účinné a citlivé řešení i těch konfliktů spojených s trestnou činností, které trestní právo není schopno řešit běžnými prostředky trestní represe. Mělo by jít o legislativní úpravu, která nebude namířena proti samotným mladistvým osobám, ale současně zajistí potřebnou ochranu společnosti.„10 Spíše než potrestat by se tak měly hledat příčiny trestné činnosti, odstraňovat konflikty, uspořádat vzájemné vztahy mezi obviněným, poškozeným a osobami z jejich blízkého sociálního okolí, kteří pozitivně působí na obviněného, a poskytnout satisfakci poškozenému.

Jednou z možností, jak toho dosáhnout bude možnost soudu a v přípravném řízení státního zástupce ukládat výchovná opatření. Těmi zákon rozumí dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. Dovoluje-li to jejich povaha, bude je možné uložit mladistvému při upuštění od uložení trestního opatření (trestu) nebo vedle něj, popř. v souvislosti s odklonem od trestního stíhání. Z hlediska poškozeného jsou nejdůležitějším výchovným opatřením výchovné povinnosti, neboť v jejich rámci lze mladistvému uložit i to, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou proviněním nebo jinak přispěl k odstranění následků provinění a aby usilovat o vyrovnání s poškozeným.

Další možností bude využití odklonů od standardního trestního řízení v co nejširší míře. Zákon kromě podmíněného zastavení trestního stíhání a narovnání počítá i s novým druhem odklonu a to odstoupením od trestního stíhání mladistvého. „Tento institut spočívá v tom, že za splnění zákonem stanovených podmínek může v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem soud mládeže odstoupit od trestního stíhání mladistvého a současně zastavit trestní stíhání z důvodu neexistence veřejného zájmu na dalším stíhání mladistvého.„11

Takto bude možné rozhodnout pouze tehdy, půjde-li o provinění, za které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí 3 roky a to zejména v případě, že mladistvý již úspěšně vykonal probační program, byla zcela nebo aspoň zčásti nahrazena škoda způsobená proviněním a poškozený s odškodněním souhlasil, anebo bylo mladistvému vysloveno napomenutí s výstrahou a takové řešení je možné považovat z hlediska účelu řízení za dostatečné. Proti tomuto rozhodnutí bude přípustná stížnost s odkladným účinkem, která však nepřísluší poškozenému, jenž se pouze vyrozumí.

Vzhledem k jisté podobnosti s institutem podmíněného zastavení trestního stíhání (není nutný souhlas s tímto vyřízením věci), kde poškozený stížnost podat může, bych stejnou úpravu navrhovala i zde. Mladistvý má právo do tří dnů od oznámení takového usnesení prohlásit, že na projednání věci trvá. Nebude-li potom shledán důvod pro zproštění obviněného, soud vysloví vinu, ale neuloží trestní opatření. Pravomocné rozhodnutí soudu mládeže nebo v přípravném řízení státního zástupce o odstoupení od trestního stíhání vytváří překážku res iudicata, neboť jeho důsledkem je zastavení trestního stíhání a eviduje se v rejstříku trestů.

Společné všem druhům odklonů bude podmínka, že je možné je použít jen v případě, že se podezření ze spáchání provinění na základě dostatečného objasnění skutkového stavu věci jeví zcela důvodným a mladistvý je připraven nést odpovědnost za spáchaný čin, vypořádat se s jeho příčinami a přičinit se o odstranění škodlivých následků. Jedním z předpokladů uplatnění alternativních sankcí a alternativních způsobů trestního řízení bude součinnost poškozeného a jeho aktivní podíl na řešení projednávané věci. Jeho zájmy by měly být neustále přezkoumávány a v případě, že budou shledány jako oprávněné, mělo by jim být vycházeno v největší možné míře vstříc.12

Návrh zákona předpokládá, že ve vhodných případech bude poškozený kontaktován pracovníkem Probační a mediační služby a prohlásí-li mladistvý, že je připraven škodu vzniklou činem nahradit, jinak odčinit nebo přispět k narovnání škodlivých následků činu, popř. na sebe vezme povinnost, která se bezprostředně týká zájmů poškozeného (např. odčinění újmy, která poškozenému vznikla ve vztahu ke třetím osobám), musí o tom být poškozený vyrozuměn vždy.13

Při řešení trestních věcí mladistvých by mělo být použití odklonů na prvním místě. Tento postup by měl využívat speciálních mediačních metod a směřovat především k urovnání narušených právních a společenských vztahů. Konečné řešení by tak mělo kromě sankčních prvků obsahovat i řešení životní situace obviněného, které by ho svým způsobem motivovalo do budoucnosti a odradilo ho od páchání další trestné činnosti. Není možné se tedy obejít bez kvalifikované činnosti mediátorů a probačních pracovníků. Ti při respektování veřejného zájmu na spravedlivém výsledku zprostředkují alternativní řešení sporů, které vyústily v trestnou činnost, dbají o zachování vyváženého vztahu mezi obviněným a poškozeným a v případě uložení alternativních sankcí motivují obviněného a poskytují mu potřebnou pomoc.

Úředníkům Probační a mediační služby může být uloženo vypracovat podrobnou zprávu o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a jeho aktuální životní situaci, je-li to nutné pro další postup řízení a pro uložení nejvhodnějšího opatření. Orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby mají při hledání nejvhodnějšího řešení spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a s osobami realizujícími probační programy. Smyslem je posílit výchovné působení na mladistvé, umožnit individualizaci jednotlivých věcí, operativně reagovat na potřeby a zájmy všech dotčených subjektů a zefektivnit prevenci trestné činnosti.

Autorka Mgr. Silvia Byzovová je absoloventkou FPR ZČU v Plzni.


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 29.1.2003 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 12.2.2003.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy