Poškozený a odklony v trestním řízení 8. - Poškozený a probační a mediační služba

Jedním ze základních principů trestního práva je možnost použití státního donucení pouze tehdy, když neexistuje jiné řešení, jak dosáhnout souladu chování lidí s právem. Trestní represe tak má pouze pomocnou úlohu. Jedním z účinných prostředků, jak nejlépe naplnit účel trestu a trestního stíhání jsou odklony a alternativy, které umožňují ukončit trestní stíhání jiným způsobem, než uložením trestu, a pokud je to nezbytné, nabízejí alternativní sankce namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Takto lze řešit především případy menší závažnosti, kdy ustupuje zájem státu na potrestání pachatele a je dávána přednost kompenzaci škody a jiné újmy, která byla oběti trestného činu způsobena. Základem pro alternativní způsoby řešení trestních věcí se stala změna pohledu na trestný čin. Koncem osmdesátých let vznikla nová koncepce trestní spravedlnosti (restorativní justice), jejímž hlavním krédem je přispět v nejširším slova smyslu ke znovuobnovení zločinem narušeného sociálního vztahu mezi pachatelem, obětí a dotčeným společenstvem. Při uplatňování těchto alternativ využívají soudy a státní zastupitelství, příp. i další orgány pomoci pracovníků Probační a mediační služby.1

Probační a mediační služba se zaměřuje na zprostředkování alternativních způsobů řešení trestné činnosti, spolupodílí se na nápravě pachatelů a snaží se je motivovat k převzetí odpovědnosti za jejich jednání a také za řešení způsobených škod. Velkou měrou se snaží o respektování zájmů obětí trestné činnosti, nabízí jim prostor a informace pro zapojení do trestního řízení a získání rychlé morální satisfakce a přijatelného odškodnění.

Z činnosti PMS má pro poškozeného význam především mediace. Její smysl leží v komplexním urovnání vzájemných vztahů mezi obviněným a poškozeným a ve vytváření podmínek pro volbu vhodného procesního postupu soudem. Poškozený a obviněný se stávají aktivními účastníky řešení svých případů. Počátečním motivem zavádění efektivní mediační služby byla pomoc poškozenému, účinné dosažení jeho odškodnění a morální satisfakce a nahlédnutí obviněného na negativní důsledky jeho trestného činu. Důraz se kladl na řešení konfliktu mezi těmito subjekty, které by oba vnímaly jako spravedlivé.

Probační a mediační služba by měla pomáhat při odstraňování následků trestného činu poškozeným a dalším dotčeným osobám, zvláštní péči by měla věnovat mladistvým a osobám ve věku blízkém mladistvým, přispívat k ochraně práv osob poškozených trestnou činností a ke koordinaci sociálních a terapeutických programů práce s obviněnými, zejména půjde-li o mladistvé a uživatele omamných a psychotropních látek.2

Praktický význam pro poškozeného spočívá v tom, že při jednání s úředníkem nebo asistentem služby získá informace o průběhu trestního řízení a o svých právech v něm, o možnostech rozhodování soudce a státního zástupce a o možnostech odklonů od standardního trestního řízení. Pracovník PMS poskytne poškozenému informace o možnostech odškodnění, které poskytuje náš právní řád, v případě nutnosti dodá kontakty na organizace zabývající se pomocí obětem trestných činů a vysvětlí mu základní funkce těchto organizací.

Největším přínosem je mediace, kdy pracovník PMS zprostředkuje jednání s pachatelem, které sám usměrňuje. Výhodou této přímé konfrontace je možnost poškozeného v bezpečném prostředí pachateli sdělit, jaké potíže mu jeho trestná činnost způsobila. V případě, že situace je pro některou ze stran natolik obtížná, že nelze takovéto přímé setkání uskutečnit, lze vyjednávání vést pouze skrz mediátora. Tato možnost se označuje jako tzv. nepřímá mediace. V obou případech je pachatel konfrontován s důsledky své trestné činnosti a může si uvědomit svou odpovědnost. V rámci mediace se poškozený může s pachatelem dohodnout na přijatelných způsobech řešení vzniklé škody.

Účast na vyjednávání v rámci mediace je bezpodmínečně dobrovolná a lze ji kdykoli přerušit či ukončit. Jednání probíhají na neutrální půdě, obvykle na pracovišti mediátora – bez přítomnosti soudce či státního zástupce. Přítomnost právních zástupců není nutná, lze ji však na přání zúčastněných umožnit. Úředník PMS musí po celou dobu jednání zachovávat vyvážený přístup k poškozenému i pachateli, čímž pomáhá při vyjasňování právních informací a sporných témat mezi stranami. Zároveň musí dbát na to, aby mediace probíhala v souladu se zákonem. Výsledkem jednání může být uzavření dohody, která obsahuje konkrétní způsoby řešení vzniklé škody a případně i dalších následků, které byly trestným činem způsobeny. V procesu mediace může poškozený získat také morální zadostiučinění a blíže poznat motivy, které pachatele k jeho činu vedly.

Pracovníci PMS vypracovávají pro potřeby rozhodnutí státního zástupce a soudce podrobnou zprávu (zpráva o soudní pomoci), která obsahuje podrobné informace o pachateli, ale i o poškozeném, proto i na jejím vypracování se může poškozený podílet. Poškozený tak může vyjádřit svou představu o způsobech řešení trestního sporu, zejména svou představu o způsobech náhrady vzniklé škody. Může také uvést informace o své současné situaci, ať už rodinné, osobní, pracovní či jiné, na níž se trestný čin nějakým způsobem podepsal. Účelem je poskytnout státnímu zástupci či soudci co největší množství informací o tom, jak trestný čin ovlivnil život poškozeného a jaké problémy tak poškozený musí řešit. Součástí jsou i informace o pachateli a jeho postoji k řešené věci, o krocích, které podnikl na odstranění následků své trestné činnosti. S jejím obsahem se poškozený může průběžně seznamovat a v případě potřeby ji doplňovat o další údaje.3

Je nutné zdůraznit, že mediace musí být založena za respektu ke stranám sporu, k jejich schopnostem, k jejich odpovědnosti za svůj život, k jejich vlastnímu posouzení svých potřeb, neboť tyto osoby nejlépe rozumí svým problémům a  samy mají nejlepší předpoklady k jejich řešení.4 Mediátor proto musí se stranami aktivně komunikovat, domlouvat na společném cíli, jehož mají dosáhnout, a na cestě k jeho dosažení. Obě strany společně s mediátorem od začátku pracují na porozumění problémům, mění postupně svůj pohled v souvislosti s ujasňováním postoje druhé strany. Samotné mediační jednání je neformální, strany svá tvrzení nemusí podkládat důkazy, mediace musí probíhat v atmosféře důvěry a otevřenosti. Žádná informace, která vyjde najevo během jednání, není použitelná jako důkaz ve standardním trestním řízení.

„Mediátor by měl dbát o dodržování takových pravidel, která by přispěla k tomu, aby se strany vzájemně respektovaly a měly pocit bezpečí. Mediace mezi poškozeným a obviněným umožňuje zdánlivě nepřijatelnou věc, že poškozený a obviněný spolu hovoří o tom, co se stalo a jak celou věc vyřešit či urovnat. Posláním mediátora v tomto rozhovoru je usnadňovat jejich vzájemnou komunikaci. Mediátorova znalost procesu komunikace mu umožňuje rozhovor strukturovat způsobem, který je pro obě strany přijatelný, neohrožuje je a dává jim prostor mluvit o svých pocitech formou, kterou lze těžko uskutečnit v rámci hlavního líčení. Samotný proces mediace již může znamenat pozitivní přínos pro obě strany. Je-li uzavřen dohodou, tím lépe pro všechny účastníky.„5

Proces urovnání sporu mediací je užitečný, zohlední-li emoce a city poškozeného a poskytne mu šanci být aktivní a odpovědnou osobou, která se sama zapojuje do řešení svého problému. Současně je však úkolem mediace podněcovat odpovědnost a osobní rozvoj obviněného. To se následně může projevit uznáním viny a povinnosti napravit způsobenou škodu, ale také v ochotě omluvit se poškozenému a reagovat na jeho potřeby. Mediace tak vede k řešením, která by byla velmi těžko dosažitelná ve standardním trestním řízení.Velkými výhodami mediace je již výše zmiňovaná dobrovolnost, ale i rychlost a důvěrnost (mediátor je vázán povinností mlčenlivosti).6

Činnost mediátora by měla vycházet z následujících principů a zásad profesionálního působení:

1. vyvážený postoj – mediátor přistupuje vyváženě k celkovému obsahu práce ve smyslu zohlednění zájmů všech subjektů dotčených trestnou činností a proporčního zastoupení jak prvku kontroly, tak i pomoci a podpory v rámci hledání přijatelných řešení ve vztahu norma společnosti a norma klienta,

2. respekt ke klientovi a jeho rodině – práce se zaměřuje na porozumění situaci a pojmenování klientova potenciálu, dále na podporu klienta a jeho rodiny, aby těchto zdrojů využívali k pozitivním změnám ve svém životě,

3. včasnost a kontinuita intervence – za účelem efektivní reakce na trestnou činnost a řešení daného případu je důležité, aby měl mediátor možnost vstoupit do kontaktu s klienty v co nejranější fázi trestního řízení a průběžně s nimi pracovat,

4. interdisciplinarita – mediační práce zohledňuje resocializační, psychosociální, léčebné a právní aspekty řešení problému,

5. spolupráce s dalšími subjekty – na řešení konkrétních případů se podílejí odborníci z různých institucí (nízkoprahová zařízení, léčebná a poradenská centra, krizová centra a psychosociální poradny, kurátoři pro mládež apod.), proto je třeba zajistit vzájemnou spolupráci, výměnu informací a propojenost jednotlivých institucí, což povede ke zvyšování efektivity odborné intervence.7

O výběru vhodného řešení rozhodují výhradně účastníci mediace, mediátor dbá pouze na to, aby se každá strana mohla k problému vyjádřit a získat dostatek informací pro své rozhodnutí. Měl by stranám objasňovat jednotlivá možná řešení, vyjasňovat případné problémy a hledat řešení, které bude oběma stranami vnímáno jako nejpřijatelnější. „Neměl by se však spokojit s jakýmkoliv řešením, jež v dané chvíli vyhovuje stranám. Mediátor by se měl snažit pomoci účastníkům dosáhnout řešení,které je pro ně nejlepším dosažitelným, tj. takového řešení, které poslouží jejich zájmům, nepřekročí společenské normy a nepoškodí práva třetích stran, jichž se konflikt týká.„8

Samotný proces mediace se skládá z několika navazujících částí. První je přípravná fáze, v níž je třeba vytypovat případy vhodné pro mediaci a opatřit všechny potřebné informace o případu, zjistit motivaci pachatele a poškozeného k přijetí mediace. Další fáze je nazývána realizační, zde dochází k vzájemnému jednání mezi stranami, formulování možných řešení a výsledkem by mělo být dosažení shody na určitém řešení. Právě zde by měl poškozený vyjádřit své vnitřní pocity a obviněný uznat svoji odpovědnost za následky trestného činu. Poslední fází je fáze konečná, kde dochází k realizaci zvoleného řešení a splnění závazků s ním spojených.9 Mediace končí, když jsou všechny části dohody o urovnání realizovány a všechny zainteresované osoby na nich participující uspokojeny.

Mediaci není možné směšovat s procesním projednáním a rozhodnutím trestní věci mimo standardní řízení. Z hlediska trestního práva procesního je mediace zvláštní neprocesní formou alternativního řešení trestních věcí, jejíž výsledky se mohou promítnout do rozhodnutí ve věci,. Předmětem řešení konfliktních stavů v rámci mediace nemůže být to, co patří do sféry trestního práva hmotného, tedy především rozhodování otázky viny, ale ani trestu. Výsledky mediace ovšem mohou být významné pro úvahu soudu o druhu a výměře trestu, resp. o alternativě k němu. Dojde-li v rámci mediace k dosažení dohody o vypořádání vzájemných vztahů mezi obviněným a poškozeným, včetně odčinění újmy způsobené trestným činem, může tím být současně splněna jedna z podmínek pro uplatnění procesních alternativ k potrestání.10

Autorka Mgr. Silvia Byzovová je absoloventkou FPR ZČU v Plzni.


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 5.2.2003 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 12.2.2003.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy