Poškozený a odklony v trestním řízení 10. – Odškodňování obětí trestných činů - srovnání se zahraničím

Autorka předkládá pohled na úpravu odškodňování obětí trestných činů v jiných státech, zejména ve Finsku a na Slovensku.

Je třeba říct, že Česká republika přistoupila k přijetí zákona o poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů poměrně pozdě. Většina evropských států takový krok podnikla mnohem dříve – v roce 1964 Velká Británie, 1973 Finsko, 1974 Irsko, 1976 Německo a Nizozemí, 1977 Francie, 1978 Švédsko, 1982 Rakousko, 1984 Lucembursko a Švýcarsko, 1985 Belgie, 1991 Portugalsko. Zkušenosti jednotlivých států z jejich právních úprav a provádění odškodňování obětí trestné činnosti byly zobecněny a vyvrcholily dne 24. 11. 1983, kdy Rada Evropy přijala Evropskou úmluvu o odškodňování obětí násilných trestných činů. Tato úmluva zavazuje smluvní strany, aby:

a) přispěly na odškodnění lidem, kteří následkem úmyslného trestného činu utrpěli těžké ublížení na těle a zdraví nebo kteří byli v péči osoby, jež následkem takového trestného činu zemřela,

b) v závislosti na konkrétním případě odškodněním pokryly alespoň ušlý výdělek, výlohy léčby a hospitalizace, výlohy spojené s pohřbem a jde-li o vyživované osoby, i ušlé výživné,

c) aby přijaly opatření, která by zabezpečila případným žadatelům dostatek informací o systému odškodňování,

d) stanovily dolní a horní hranici, v nichž je odškodňování možné a lhůtu pro podání žádosti,

e) nárok na odškodnění snížily nebo zrušily, odůvodňuje-li to finanční situace žadatele, chování poškozeného během trestného činu či po něm nebo v závislosti na způsobení škody, stejně tak i v případě zapojení poškozeného nebo žadatele do organizovaného zločinu nebo organizaci, která páchá násilnou trestnou činnost nebo bylo-li by částečné nebo celkové odškodnění nespravedlivé nebo v rozporu s veřejným pořádkem,

f) zkrátily nebo požadovaly vrácení celé vyplacené částky, pokud oběť obdržela odškodnění od pachatele nebo z jiného zdroje,

g) převedly na stát nebo příslušný orgán práva odškodněné osoby do výše plnění.1

K poslednímu bodu je třeba podotknout, že česká úprava volí jiný postup a na stát nárok na náhradu škody vůči pachateli v rozsahu poskytnutého plnění nepřechází. Jinak je náš zákon plně v souladu s kogentními ustanoveními uvedené úmluvy a v porovnání s úpravami dalších evropských zemí představuje standardní srovnatelné řešení.2 Od 1. 1. 2001 je tato úmluva účinná i v našem právním řádě.

O kompenzaci obětí trestných činů se zmiňuje i Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti ohledně obětí trestného činu a ohledně obětí zneužití moci, která byla přijata Valným shromážděním OSN dne 29. 11. 1985. Tato Deklarace se zabývá postavením obětí ze širšího úhlu pohledu než výše zmiňovaná Evropská úmluva a vychází z filozofie, „že k obětem je třeba přistupovat s pochopením a respektem k lidské důstojnosti, a že oběti mají právo na přístup k systému trestní justice a k rychlé nápravě škody, kterou utrpěly. Deklarace doporučuje opatření, která by měly oběti trestného činu podniknout na mezinárodní a regionální úrovni, a která sledují zlepšení přístupu k trestní justici a spravedlivému zacházení, k restituci, kompenzaci, a dále možnost získat pomoc či podporu. Deklarace rovněž nastiňuje hlavní kroky, které by měly být učiněny, aby se zabránilo viktimizaci související se zneužitím moci a s poskytnutím pomoci obětem takového zacházení.„3

Podle této Deklarace má být kompenzace poskytována především obětem závažných trestných činů, nejčastěji násilné povahy, přičemž není důležité, jedná-li se o újmu na zdraví tělesném nebo duševním. Dále rodině, zejména osobám odkázaným svou výživou na přímě oběti trestných činů, kteří v důsledku něho zemřeli nebo se staly po stránce tělesné či duševní neschopnými tuto výživu dále poskytovat. Pro účely kompenzace se doporučuje vytváření, upevňování a rozšiřování zvláštních státních a jiných fondů.4

Mezi právními úpravami kompenzace obětí trestné činnosti jednotlivých zemí nejsou velké rozdíly, proto srovnávání není zcela praktické. Přesto se v rámci finské úpravy, která je druhá nejstarší, pokusím ukázat alespoň na některé odlišnosti.

Finská úprava je širší z hlediska toho, jaká škoda je kompenzována. Nejedná se pouze o újmu na zdraví, ale také o jinou osobní újmu a škodu na majetku. Co se týče újmy na zdraví, není v kompenzaci větších rozdílů. Škoda na majetku však v naší úpravě není zahrnuta. Jedná se o případ, kdy byla taková škoda způsobena osobou, která v době způsobení škody byla uzavřena v nápravně výchovném ústavu, potulovala se, požívala alkoholické nápoje, je duševně chorá nebo zaostalá, dopustila se opilství nebo byla jinak zbavena svobody, z léčebny, nápravně výchovného ústavu nebo vazby unikla nebo se nevrátila po uplynutí propustky a spáchala trestný čin. Stejně je kompenzována škoda na majetku způsobená dítětem nebo mladým jedincem, nad kterými byl na základě zákona péče o dítě vysloven dozor. Byl-li trestný čin spáchán v době, kdy pachatel a poškozená strana byli členy jedné domácnosti, musí existovat pro poskytnutí kompenzace zvláštní důvody. Kompenzace je potom poskytována do výše 50 000 německých marek.

Z hlediska toho, komu může být kompenzace poskytnuta není rozdíl mezi vymezením osob, kterým se poskytuje kompenzace za způsobenou újmu na zdraví a naším pojmem oběť. V obecných ustanoveních finské úpravy je však další vymezení, podle kterého má právo na kompenzaci finský občan nebo cizí státní příslušník trvale žijící ve Finsku, který utrpěl v důsledku spáchaného trestného činu škodu. Podle prováděcího předpisu (výnosu) má toto právo i dánský, islandský, norský a švédský občan, který takovou škodu utrpěl během svého dočasného pobytu ve Finsku. Naproti tomu podle naší právní úpravy se pomoc poskytuje pouze našim občanům a osobám bez státní příslušnosti s dlouhodobým nebo trvalým pobytem na našem území. Poskytnutí pomoci cizím státním příslušníkům se podmiňuje existencí mezinárodní smlouvy.

Stejně jako naše i finská úprava stanoví případy, kdy pomoc nebude přiznána, nebo bude snížena. I zde se jedná o především o případy, kdy poškozená strana neučinila vše potřebné k odhalení pachatele a dále je zmiňována i možnost, kdy ke způsobení škody přispěl jakýkoli faktor nezávislý na jednání, které způsobilo trestný čin. Pomoc je poskytována Státním úřadem pro nepředvídatelné události. Žádost o poskytnutí této pomoci musí být stejně jako u nás podána do jednoho roku ode dne, kdy se poškozená strana dozvěděla o trestném činu, ale existuje tu i objektivní lhůta pěti let.

Finská úprava umožňuje dvojí formu poskytnutí peněžité pomoci – jedná-li se o kompenzaci za snížený příjem nebo ztrátu prostředků na obživu, vyplácí se v pravidelných dávkách, jedná-li se o jinou kompenzaci, vyplácí se úhrnně. Je-li rozhodnuto o poskytnutí pomoci, přechází právo žadatele na kompenzaci od osoby zodpovědné za způsobenou škodu na stát. Práva na regres se může stát prostřednictvím Státního úřadu pro nepředvídatelné události částečně nebo úplně vzdát, jestliže pro to existují zvlášť závažné důvody (finanční možnosti osoby zodpovědné za způsobenou škodu, výše částky, kterou má uhradit).5

Pro další srovnání využiji úpravu slovenskou, která je ještě o něco mladší než naše. Na Slovensku je kompenzace poskytována na základě zákona č. 255/1998 Zb. o odškodňovaní osob poškodených násilnými trestnými činmi. I zde dochází pouze ke kompenzaci škody na zdraví (ublížení na zdraví, těžká újma na zdraví, smrt a znásilnění způsobené třetí osobou), pojem poškozený se kryje s naším pojmem oběť a také se jedná o jednorázovou částku poskytovanou, nebyla- li škoda plně uhrazena a za splnění určitých podmínek. Na rozdíl od nás nestačí osobě bez státní příslušnosti dlouhodobý pobyt, nýbrž musí mít pobyt trvalý. Celková výše poskytnuté kompenzace nesmí přesáhnout padesátinásobek minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem, tj. 200000,- Sk.

Samostatně byla vyčleněna výše kompenzace pro případ znásilnění, která nesměla přesáhnout třicetinásobek takto stanovené minimální mzdy. Po změnách v trestním zákoně, kde byly zavedeny nové skutkové podstaty trestného činu sexuálního násilí a sexuálního zneužívání, reagoval zákon o odškodňování tím, že odškodnění za znásilnění, sexuální násilí a sexuální zneužívání postavil na stejnou úroveň jako ostatní formy ublížení na zdraví a ponechal jednotnou výši. Podle staré úpravy by totiž poškození nově zavedenými trestnými činy o odškodnění nemohli žádat, což by bylo v rozporu s mezinárodními smlouvami.6

Odškodnění je poskytováno Ministerstvem spravedlnosti a písemná žádost musí být podána ve lhůtě 18 měsíců ode dne spáchání trestného činu. Pokud byl v této lhůtě vynesen rozsudek, kterým se pachatel uznává vinným nebo se osvobozuje, protože nebyl trestně odpovědný z důvodu nepříčetnosti, je nutné podat žádost ve lhůtě 6 měsíců od nabytí právní moci. Ani zde po poskytnutí kompenzace nemá stát právo regresu a poškozený je povinný do pěti let odvést státu všechny částky, které získal jako odškodnění za škodu na zdraví jinak. Tato povinnost zaniká do dvou let, neuplatní-li stát své právo na vrácení. Na slovenské úpravě je velmi dobře vidět, že se nechala inspirovat naší, neboť je téměř totožná a jediným větším rozdílem je neexistence obligatorních důvodů, za nichž kompenzace poskytnuta nebude.

Autorka Mgr. Silvia Byzovová je absoloventkou FPR ZČU v Plzni.


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 19.2.2003 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 12.2.2003.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy