Mladiství jako speciální skupina

Článek se snaží vystihnout problematiku skupiny mladistvých, jejich trestní odpovědnost a možnost samostatného soudnictví nad mládeží, které má u nás určitou tradici.

Na historickém území Čech, Moravy a Slezska nebyla dlouhou dobu jednotná kodifikace trestního práva. Ve středověku se rozlišovalo mezi tzv. nedospělostí a dospělostí. Odlišit obě skupiny od sebe nebylo jednoduché, neexistovala jednotící pravidla. Dospělost se odvozovala od vyspělosti tělesné, která se zjišťovala ohledáním. Později se již dospělost rozlišovala dle věku a to nejednotně pro chlapce a děvčata. Bližší právní úprava mladistvých v této době neexistovala. Lze konstatovat, že v určitých případech byla brána nedospělost jako polehčující okolnost.

Obnovené zřízení zemské z roku 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu postrádalo ustanovení týkající se mladistvých, ale ponechávalo subsidiární platnost Koldínových městských práv, která upřednostňovala pokutu pro mladistvé před trestem.

Hrdelní řád císaře Josefa I. z roku 1707 představuje unifikační snahy v oblasti trestního práva. Josefina i Constitutio Criminalis Carolina užívají mírnější posuzování trestných činů osob mladistvých tedy jako polehčující okolnosti.

Hrdelní řád Marie Theresie z roku 1768 rozlišuje mezi dětstvím - do 7. roku, nedospělostí - do 14. roku a věkem mladistvých - do 16. roku věku. Podobně dělil i Rakouský trestní zákon z roku 1852 na dětství, které vylučovalo trestní odpovědnost, období nedospělosti, které znamenalo zmenšenou trestní odpovědnost a období mladistvých, někdy se užívalo mírnějšího trestání. Období mladistvých bylo od 14. roku do 20. roku věku.

Na přelomu 19. a 20. století se začala do popředí dostávat otázka mladistvých. Byla vypracována osnova zákona o trestání a trestní ochraně osob mladistvých, která rozlišovala ještě mezi dětstvím a dospělostí stupeň mladistvých - od 14 - 18 let. Toto období bylo bráno jako věk pochybné příčetnosti, což znamenalo, že soud musel v každém individuálním případě zkoumat, zda lze mladistvého považovat za příčetného či nikoliv. Tato osnova zákona byla několikrát přepracována, ale do rozpadu Rakouska - Uherska se zákonem nestala.

Po vzniku samostatné Československé republiky byla věnována i zvýšená péče mladistvým, která se zpočátku zabývala pouze péčí o osiřelé a opuštěné dětí, ale postupně se věnuje i dětem žijícím v rodinách, které neplní své výchovné funkce. 1918 vznikla Úřadovna pro péči o mládež u okresního soudu trestního v Praze, později vznikla i útulna Dobrý Pastýř, kam byli přechodně umísťováni mladiství chlapci. Tyto instituce převzala v roce 1928 Jednota pro podporu soudů Velké Prahy v péči o mládež.

Na území Čech, Slovenska a Podkarpatské Rusi nebyla jednotná právní úprava. K unifikaci došlo až v roce 1931 zákonem o trestním soudnictvím nad mládeží z 11. března č. 48 Sb. z. a n. Dle tohoto zákona je důležité mladistvé vychovávat a ne trestat. Stejný trest, který je uložen dospělému pachateli, neplní stejný účel u mladistvého a může být i škodlivým. To znamená, že trestné činy spáchané mladistvými byly posuzovány mírněji a odchylně od trestných činů osob dospělých, a aby také trestní řízení bylo tomuto přizpůsobeno. Soudce má mít na výběr dostatek nápravných prostředků. Důležité je, aby se trestního řízení zúčastňovali představitelé sociální péče o mládež a aby nebyla péče o mladistvého tříštěna mezi více orgánů, zejména soudce trestního a  poručenského.

Trestní zákon č. 86 z roku 1950 zrušil bez náhrady zákon o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931. Tím byly zrušeny i soudy mládeže a  úřadovny pro péči o mládež. Tento trestní zákon se o mladistvých zmiňoval pouze v osmi ustanoveních, přičemž soud mohl upustit od potrestání:

a) nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, kdy jeho jednání je pro společnost nebezpečné,

b) šlo-li o trestný čin menšího významu, k němuž byl mladistvý sveden příležitostí nebo tíživými osobními nebo rodinnými poměry,

c) šlo -li o trestný čin menšího významu, jehož se mladistvý dopustil nerozvážností, nebo pod vlivem jiné osoby,

d) měl-li soud za to, že ochranná výchova, kterou nařídí, splní účel trestu.

Trestní řád z roku 1950 také umožňoval, aby ze stejných důvodů prokurátor vůči mladistvému zastavil trestní stíhání (§ 230).

Tato dvě ustanovení byla ve zkrácené podobě obsažena ještě v novelách trestního zákona č. 63. z roku 1956 a v zákoně o trestním řízení č. 64 z roku 1956. Neobjevila se ale již v nových trestních kodexech z roku 1961 - trestní zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní řád č. 141/1961 Sb.

Začátkem 80. let započaly přípravné rekodifikační práce na nových trestních zákonech. V 90. letech pak byly přijaty novely - novela trestního zákona č. 175/ 1990 Sb., novela trestního řádu č. 178/ 1990 Sb. V rámci těchto novel došlo k rozšíření možností trestů, které lze uložit mladistvému a též došlo k rozšíření případů, kdy nastávají po vykonání určitých trestů u mladistvého účinky zahlazení odsouzení ihned po výkonu těchto trestů.

Mladistvým se podle trestního zákona rozumí osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý , avšak nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

V poslední době je hodně diskutována otázka možnosti užívání alternativních trestů, které by nahrazovaly trest odnětí svobody. Domnívám se, že tyto alternativní tresty by měly být užívány zvláště u mladistvých delikventů, kde je ještě možnost určité nápravy pachatele. V této souvislosti snad bude přínosem nově přijatý zákon o probační a mediační službě.

Zahájením práce Komise Ministerstva spravedlnosti ČR kolem roku 1993 pro rekodifikaci trestního práva hmotného a procesního, je diskutována i otázka trestní politiky vůči mládeži. Za prvé se předpokládá ponechání dosavadního stavu, kdy trestní ustanovení zaměřená na problematiku mladistvých jsou součástí obecného trestního práva a za druhé se uvažuje o změně dosavadní trestní politiky, kdy by mělo být koncipováno samostatné pododvětví trestního práva obecného - trestní právo mladistvých. To by samozřejmě znamenalo vytvoření specializovaných soudů mládeže.

Druhá možnost je poněkud komplikovanější, protože u nás neexistuje speciální soudnictví a zvláštní aparát.

Samozřejmě že i první přístup předpokládá určité modifikace pro mladistvé. Návrh přináší novou formulaci trestní odpovědnosti mladistvých: "Mladistvý, který se dopustil trestného činu, není trestně odpovědný, jestliže v době jeho spáchání nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat škodlivost jednání nebo je ovládat." Toto ustanovení předpokládá v každém individuálním případě u mladistvého zkoumat znaleckým posudkem stupeň jeho rozumové a mravní vyspělosti v návaznosti na povahu konkrétní trestné činnosti. Nově je též pojímán účel trestu - má především vést k odrazení pachatele od páchání další trestné činnosti. Nabízí se i možnost upustit od potrestání i v případech, ve kterých byl mladistvý ke spáchání činu sveden příležitostí, čin spáchal z nerozvážnosti nebo čin spáchal pod vlivem jiné, zejména zletilé osoby. U trestu odnětí svobody se uvažuje o zpřísnění trestních sazeb v návaznosti na věk pachatele a závažnost trestného činu. Počítá se i se zavedením nové věkové skupiny - mladých dospělých ( 18 - 21 let ) a jejich trestní odpovědnosti.

Je těžké posoudit, která alternativa se jeví jako výhodnější. Zdá se mi, že možnost zavedení samostatného soudnictví nad mládeží by byla možná lepším řešením. Jeví se mi jako přehlednější možnost a dává určitý samostatný pohled na mladistvé a jejich problematiku neovlivněnou dospělými pachateli. Tato samostatnost by přinesla jistě i mnohé další možnosti a spolupráci jednotlivých složek státního aparátu. Doufejme, že by byla i efektivní.


Název rubriky - Trestní pr. - základní témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 23.8.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 23.8.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jitka Skoblová
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy