Vězeňský systém

Článek se snaží popsat historii našeho vězeňského systému ještě před vznikem samostatného Československa, zabývá se jednotlivými typy věznic v současnosti a snaží se postihnout současné problémy našeho systému vězeňského.

Současný vězeňský systém v naší republice má bezpochyby svoje nedostatky a problémy. V poslední době se problematika vězeňství stává mnoho diskutovaným tématem. Než se ale dostanu k tomuto jádru, ráda bych ve stručnosti shrnula některé skutečnosti týkající se vězeňství již v minulém století.

K zestátnění věznic, které do té doby podléhaly vrchnosti, stejně jako soudy, dochází až v 50. letech 19. století. Tím byla otevřena možnost k reformování vězeňského systému. Nařízením ministerstva státního a ministerstva práv z 25. října 1865 č. 109 ř. z. bylo vězeňství podřízeno ministerstvu spravedlnosti.

Dle rakouského trestního zákona z roku 1852 se rozlišovalo mezi trestem vězení, které bylo ukládáno za přečiny a přestupky, a trest žaláře, ukládaný za zločiny. Trest vězení se vykonával ve věznicích okresních soudů, trest žaláře do jednoho roku ve věznicích tzv. Sborových soudů první instance( krajských, resp. Zemských soudů ), a pokud trest žaláře přesahoval jeden rok, tak v samotných trestnicích. V Čechách byly tři trestnice mužské a jedna ženská. Trestanci byli diferencováni do tří tříd, které byly odstupňovány různými výhodami. Vzdělávání bylo povinné pro trestance, kteří neměli elementární vzdělání a nepřekročili určitý věk. Stravování bylo ve vlastní režii. Výtěžek práce vězňů připadal výhradně státu. Připisovala se jim však určitá částka - pensum, jejíž výše se řídila třídou, ve které byl trestanec zařazen, a zručností trestance. Polovinu tohoto nadvýdělku mohl trestanec užít sám pro sebe a druhá část se mu vyplácela při ukončení trestů. Poněkud podivuhodným jevem je to, že určité výsady byly přiznávány vězňům politickým. Pro tyto vězně byla k dispozici plzeňská trestnice. Již v roce 1889 byla zřízena v trestnici pražské a mariborské zvláštní oddělení pro mladistvé, kteří měli povoleny i delší vycházky (u "normálních" trestanců to byla hodina denně).

Po vzniku samostatného Československa bylo po první světové válce vězeňství na úpadku. V roce 1921 se započalo s přípravou nových právních předpisů a byl rovněž připraven vzdělávací kurs pro dozorce. V roce 1918 měla republika sedm trestnic určených odpykání trestů delších než jeden rok a doživotních, státní polepšovnu "Komenského ústav v Košicích" pro chlapce odsouzené k polepšovací výchově nebo dodané tam pro mravní pochybení bez soudního rozsudku na žádost příslušného úřadu nebo rodiči, 36 věznic Sborových soudů určených k odpykání trestů od jednoho měsíce do jednoho roku a 388 věznic soudů okresních, určených k odpykání krátkých trestů přestupkových.

Všechny tyto ústavy byly jednak zastaralé a zchátralé a také mnohé nevyhovovaly vězeňským potřebám. Od roku 1922 ovšem začala klesat zločinnost, a tak se ulevilo vězeňskému systému. Do 30. let došlo k velkému pokroku vězeňství a mohli jsme se v tomto ohledu rovnat i ostatním vyspělým státům.

Po druhé světové válce dochází ke stagnaci a zachovávají se staré úvahy o trestu jako represivním a nikoli nápravném prostředku.

Od roku 1989 prochází naše vězeňství etapou změn, které souvisí s přeměnou našeho totalitního státu v demokratický a právní. S tímto přístupem souvisí i nově pojímané chápání trestu, který nemá být odplatou, ale má mít svoji regulativní povahu a má se zabývat osobou pachatele a jeho chováním, které se projeví po opětovném propuštění na svobodu. Je nutné zaujmout nové pojetí trestní politiky ve vztahu k deliktu a trestu za něj.

Náš současný vězeňský systém rozlišuje čtyři typy věznic:

1. s dohledem

2. s dozorem

3. s ostrahou

4. se zvýšenou ostrahou.

Tyto jednotlivé typy se od sebe odlišují v několika bodech, které bych zde nyní shrnula:

Pro věznici s dohledem platí, že zde nejsou, stejně jako u věznic s dozorem, použity speciální stavebně technické prostředky, ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Vychovatelé jsou pověřeni dohledem a kontrolou. Ve věznicích s ostrahou zde působí i dozorci. Odsouzení se mohou pohybovat v prostorách věznice bez omezení, ložnice si mohou zamykat. Na pracovištích mimo věznici pracují odsouzení zpravidla bez dozoru příslušníků vězeňské stráže. Po pracovní době mohou nosit civilní oděv a navštěvovat s povolením ředitele v okolí věznice kulturní a sportovní akce samostatně nebo s doprovodem pracovníka vězeňské stráže.

Pro věznici s dozorem platí, že se odsouzení pohybují volně v prostoru věznice, ložnice si zamykají a po večerce se hlavní dveře ubytovny zamykají. Vlastní oděv mohou nosit jen v době návštěv, při sportu, bohoslužbách a společných akcích mimo věznici. Při akcích mimo věznici jsou v dohledu pracovníka vězeňské stráže.

Pro věznici s ostrahou platí, že se odsouzení ve věznici pohybují pod dozorem pracovníků vězeňské stráže, výjimečně mají při práci povolený volný pohyb v prostoru věznice. Hlavní dveře ubytovny jsou uzamykány. Pracují ve věznici nebo na střežených pracovištích. Jen zcela výjimečně může být odsouzeným povoleno, aby se při plnění pracovních úkolů pohybovali mimo areál věznice.

Pro věznici se zvýšenou ostrahou platí, že se odsouzení pohybují ve věznici pod dozorem. Zpravidla jsou uzamykáni v celách. Pracují pouze na pracovištích ve věznici nebo v celách. Volný pohyb po věznici nemají ani při práci. Při organizovaných akcích mohou být v kulturních a společenských místnostech společně s jinými odsouzenými zařazenými v tomto typu věznice.

U mladistvých se setkáváme se stejným rozdělením věznic do výše uvedených typů. Zacházení s mladistvými se ovšem liší od zacházení s dospělými. U mladistvých jde o to, aby pochopili nutnost, že vlastní životní situace musí řešit aktivně a sami. Bere se též ohled na zvláštnosti věkové a zájmové. Je zde i snaha o spolupráci s rodiči nebo zákonnými zástupci mladistvých, zprávy o jejich chování poskytují a s rodiči se radí i bez vědomí a souhlasu mladistvého. Mladiství se v jednotlivých typech věznice rozdělují na základě komplexní zprávy o odsouzeném, resocializačních programů, jednání a chování. Při této vnitřní diferenciaci se přihlíží ke zvláštnostem výkonu trestu u mladistvých s psychopatickou strukturou osobnosti, drogově závislých a mladistvých s duševní poruchou.

Pouze soud rozhoduje do jakého typu věznice má být odsouzený zařazen. Do jednotlivých věznic na celém území ČR pak umísťuje odsouzené generální ředitelství Vězeňské služby, při čemž bere ohled na místo sociální vazby odsouzeného a snaží se ho umístit do věznice v blízkosti bydliště. Zvlášť se umisťují odsouzení se změněnou pracovní schopností, odsouzení muži starší 60 let a odsouzené ženy.

Současné vězeňství se potýká s mnohými problémy, mezi ty hlavní lze jmenovat:

1. Změna vězeňské populace, kdy narůstá počet recidivistů, mladších kriminálně narušených lidí s výraznějšími disposicemi pro agresivní řešení konfliktních situací, jejichž taktikou je postupné prosazování dalších neoprávněných výhod. Zvyšuje se podíl osob závislých na toxických látkách, s psychopatickou strukturou osobnosti a sexuálních deviantů. Proto bylo vytvořeno specializované oddělení pro diferencovaný výkon trestu odnětí svobody odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti a odsouzených toxikomanů v NVÚ Plzeň.

2. Profesionální selhávání příslušníků vězeňské služby.

3. Nevyhovující prostorové podmínky. Počet vězňů neustále stoupá a tím se zvyšuje i potřeba nárůstu kapacit vězení.

4. Nezaměstnanost odsouzených způsobuje nejen finanční tíseň, ale prodlužuje i volný čas, který odsouzení tráví na ubytovnách. Dochází tím k tzv. "ponorkovému efektu".

5. Dlouhé vazební lhůty vedou u obviněných k psychické nejistotě, agresivním tenzím v důsledku dlouhého čekání a dalším negativním jevům jen v omezené míře ovlivnitelným úpravou režimu ve vazbě a tzv. volných vazeb. Enormě dlouhé je nejen vazební vyšetřování, ale i vazební řízení soudní, což často způsobuje stresové situace, psychické zhroucení pro mnohoměsíční délku vazebního řízení před vlastním odsouzením. Je zde snaha vytvořit další humánnější podmínky jako estetičtější a hygieničtější stravování, užívání vlastního oblečení, využití vlastních elektrospotřebičů, umožnění sportovně rekreativního charakteru vycházek, rozšíření nabídky kulturních a církevních akcí, zvýšení nabídky pracovních příležitostí, rozšíření vybavenosti cel. Přednost je věnována vytvoření podmínek pro mladistvé, ženy a cizince, kteří byli obviněni a jsou ve výkonu vazby.

Náš vězeňský systém byl v posledních čtyřiceti letech reprezentantem ideologie i praktik vládnoucí moci. Nezůstal nedotčen ani vězeňský personál. Nyní po vytvoření demokratického státu a po odtabuizování vězeňství se vynořuje přání, aby vězeňství bylo účinné a plnilo požadované sociální služby. Tato reforma vězeňského systému bude trvat určitě dlouhou dobu a bude vyžadovat trpělivost celé společnosti.


Název rubriky - Trestní pr. - základní témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 25.8.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 25.8.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jitka Skoblová
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy