§ 089

§ 89

    (1) Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.
    (2) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.
    (3) Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
    (4) Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán
a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) před více než dvěma osobami současně přítomnými.

    (5) Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
    (6) Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí.
    (7) Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyždění,
g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
h) mučivé útrapy, nebo
ch) delší dobu trvající porucha zdraví.

    (8) Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.
    (9) Veřejným činitelem je volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, 1a pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Při výkonu oprávnění a pravomocí podle zvláštních právních předpisů 1 je veřejným činitelem také fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, vodní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží. K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností. Funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu, samosprávy, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru cizího státu, se za těchto podmínek považuje za veřejného činitele, pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
    (10) Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

    (11) Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci.
    (12) Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
    (13) Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na cenné papíry.
    (14) Vloupáním se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly.
    (15) Kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
    (16) Za organizaci se pro účely trestního zákona považuje též fyzická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost podle zvláštního zákona.
    (17) Zločinné spolčení je společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.
    (18) Uvést někoho v omyl či využít něčího omylu lze i provedením zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení vybavených mikročipem, magnetickým, optickým nebo jiným speciálním záznamem, anebo využitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným.

1 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů. zpět

1a Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. zpět

K § 89

    K odst. 1: Zákon zde stanoví, že za trestný čin se považují i tzv. vývojová stadia trestného činu, tedy příprava (srov. § 7 ) a pokus (srov. 8), ovšem jen tehdy, jestliže zákon nestanoví něco jiného. U přípravy je trestnost omezena jen na zvlášť závažné trestné činy (srov. § 7 a poznámky k němu a § 41 odst. 2 a poznámky k němu).
    K odst. 2: Jednání jako projev vůle naveden může být komisivní, (aktivní), nebo omisivní (pasivní). Proto zákon stanoví trestnost i na opomenutí konat, jestliže z okolností a poměrů pachatele vyplynula povinnost konání. Podle toho pak lze trestné činy dělit na komisivní (např. vražda zastřelením), nebo omisivní (např. neposkytnutí pomoci podle § 208), případně nepravé omisivní, kdy pachatel má určitou zvláštní povinnost, kterou nesplní (např. vražda dítěte matkou tím, že dítěti úmyslně neposkytne potřebnou výživu ).
    K odst. 3: K odst. 3: Definice pokračování v trestném činu byla do trestního zákona vtělena v roce 1993 na základě toho, že v soudní praxi i v teorii bylo pokračování v trestném činu uznáváno jako jediný skutek. Vzhledem k potřebě právní jistoty, která vyžadovala formální vymezení i v trestním zákoně, měla a má tato definice podstatný význam pro určení počátku běhu promlčecí doby , působnosti trestních zákonů a další. Poslední novela č. 265/2001 Sb. však tuto jednotnou povahu pokračujícího deliktu, navíc v procesní normě narušila (srov. poznámky k § 37a ) a teprve praxe v budoucnu prokáže, jak se s nově nastolenými problémy vypořádá.
    V zásadě však pokračování v trestném činu znamená, že následky jednotlivých dílčích útoků se shrnují do následku jediného, u majetkových trestných činů to znamená, že se škoda způsobená dílčími útoky sčítá (např. pokladní zpronevěřuje postupně malé částky, které v jednotlivosti nedosáhnou ani škody nikoli nepatrné, v souhrnu pak může jít o škodu značnou, stejně tak pachatel série vloupání může v součtu způsobit škodu velkého rozsahu apod.).
    Z procesního hlediska se pokračování v trestném činu přerušuje tím, že je pro dosavadní skutek zahájeno trestní stíhání, tedy pachatel je stíhán jako obviněný. Pokračuje-li i nadále ve stejném jednání, jedná se již o nový skutek.
    Nové ustanovení § 12 odst. 11 však definuje skutek i jako jednotlivý dílčí útok pokračujícího trestného činu, vedle dalších problémů s tím spojených bude mj. třeba řešit i otázku, jak posuzovat případy, kdy tento dílčí útok sám o sobě znaky trestného činu neponese (typicky při krádeži se škodou nižší než 5 000 Kč - srov. § 89 odst. 11 a poznámky k němu.

    K odst. 4: Pokud jde znak veřejnosti při spáchání trestného činu, má význam dnes zejména u výtržnictví a týrání zvířat (srov. § 202 a 203 tr. zák.), řidčeji též u schvalování trestného činu podle § 166, též u nové skutkové podstaty tzv. popírání holocaustu podle § 261a tr. zák.
    Jiným obdobně účinným způsobem jako tisk, rozhlas nebo televize je v dnešní době především internetem.
    K odst. 5: Z tohoto ustanovení vyplývá, že zbraní v trestněprávním slova smyslu je i kámen, hůl, nůž, jakýkoli předmět, kterým je možné zvýšit intenzitu útoku na zdraví jiného. Je samozřejmé, že zbraní se rozumí i zbraň střelná ve smyslu zákona o zbraních a střelivu.
    Pro vyšší trestní odpovědnost spolupachatele tam, kde je spáchání trestného činu se zbraní znakem tzv. kvalifikované skutkové podstaty, pak postačí, že zbraň má jen jeden z nich.

    Použití přísnější trestní sazby je podmíněno spácháním trestného činu se zbraní v několika skutkových podstatách:
    - trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 2 písm. a) tr. zák. a podle § 156 odst. 2 tr. zák. (Typickým případem použití jiné než střelné zbraně bývá v těchto případech tzv. najíždění osobním vozidlem na silniční hlídku policie, případně házení kamenů nebo jiných předmětů při pouličních demonstracích na zakročující pořádkové síly.)
    - trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171b odst. 2 písm. b) tr. zák.: Nejde o trestný čin, který by se v praxi vyskytoval často, nicméně vyskytl se případ, kdy pachatel zadržel jako rukojmí poměrně vysokého státního činitele, držel jej ve vozidle pod namířenou zbraní a vynucoval si odjezd z republiky.
    - v praxi je poměrně častým případem trestný čin vydírání podle § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák.: Jde zejména o vymáhání pohledávek tzv. vymahačskými agenturami, kdy zbraní bývá často i obušek nebo hůl, kterou neposlušný dlužník dostane výprask, atd. Že zbraní tu je i zbraň střelná, se rozumí samo sebou.
    - porušování domovní svobody podle § 238 odst. 3 tr. zák.: V praxi jde zejména o případy ozbrojených vloupání, dnes bohužel nikterak výjimečné, spočívající v tom, že pachatelé zazvoní u dveří, pohrůžkou zpravidla palné zbraně, ale někdy i nože, mačety apod. si vynutí vstup do bytu, kde odcizí, co se jim namane.
    - dále jde o trestné činy vojenské, neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 2 písm. b) tr. zák., zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti podle § 275 odst. 2 písm. a), urážky mezi vojáky podle § 277 odst. 2 písm. c) tr. zák. a 278 odst. 2 písm. b), násilí vůči nadřízenému podle § 279 odst. 2 písm. c) tr.zák. a porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 3 písm. a) a § 279b odst. 3 písm. a) tr.zák., zběhnutí podle § 282 odst. 2 tr.zák., nesplnění bojového úkolu podle § 290 odst. 2 tr.zák. a opuštění bojových prostředků podle § 291 odst. 1 tr.zák. (Je zřejmé, že zbraní se tu podle okolností rozumí především zbraně vojenské, avšak ve všech těchto případech je myslitelná situace, kdy zbraní se tu bude rozumět právě předmět, který má na mysli ustanovení § 89 odst. 5 tr.zák.)

    Samostatný a v zásadě odlišný pojem zbraně se vyskytuje ještě v ustanovení § 263 tr.zák. o válečné krutosti; Zde je zřejmé, že pojem zbraně je nutno vykládat v souladu s předpisy mezinárodního práva válečného, zejména pak v souladu s podmínkami kapitulace, příměří nebo jiné smlouvy, uzavřené mezi válčícími stranami, kde bude určeno, které zbraně mají být složeny. Půjde tedy zejména o zbraně vojenské, ale nemusí jít o zbraně všechny, v řadě případů mohou být kapitulujícím vojskům ponechány některé zejména lehké osobní zbraně apod.
    Samostatný pojem zbraně se pak vyskytuje v § 185 o nedovoleném ozbrojování, kde je nutno vycházet z platné úpravy zákona o zbraních a střeliv. Viz poznámky k tomuto ustanovení.

    K odst. 6: Tato definice násilí byla do trestního zákona zavedena v roce 1991 na základě praktické zkušenosti s tzv. "uspávačkami", prostitutkami, které klientovi podaly uspávací prostředek a pak jej okradly. Typová nebezpečnost takového jednání přesahovala nebezpečnost krádeže, proto je v současné době takové jednání postižitelné jako loupež.
    K odst. 7: Ustanovení obsahuje základní vodítka pro posouzení těžké újmy na zdraví. V praxi se obyčejně vychází i ze závěrů znalců a lékařských zpráv.
    K odst. 8.: Definovat osobou blízkou bylo nutné i v trestním zákoně, neboť s procesní definicí by nebylo možné vystačit, když určité trestné činy , tzv. účastenství po činu (nadržování podle § 166, nepřekažení trestného činu podle § 167 a neoznámení trestného činu podle § 168 jsou za podmínek tam uvedených beztrestné, jsou-li spáchány ve prospěch osoby blízké).
    K odst. 9: Pojem veřejného činitele je pro současný právní řád pojmem zastaralým, nicméně četné novelizace tento pojem rozšířily i na pracovníky obecní samospráva a další osoby, které si podle názoru poslanců zasloužily zvýšenou ochranu proti napadání ze strany určitých osob, jako je zejména lesní stráž, vodní stráž, myslivecká a rybářská stráž. Legislativně správněji by téhož účelu bylo dosaženo tím, že u trestných činů proti životu a zdraví by napadení takových osob bylo zvláštní kvalifikační okolností, jako je tomu dnes u svědka, znalce nebo tlumočníka.
    Jde o to, že ochraně veřejného činitele musí odpovídat i zvýšená míra odpovědnosti za zneužití jeho pravomoci (srov. ustanovení § 158 a 159) která je u některých zde uvedených osob obtížně představitelná.
    K odst. 10: Návykové látky zahrnují široký okruh látek, a to jak drog, tak i látek jinak komerčního charakteru, jako jsou lepidla, ředidla, látek přírodních , jako jsou některé houby a další. Navzdory názvu nemusí navozovat psychickou ani fyzickou závislost (návyk), postačí, že i při jednorázovém požití negativně ovlivní psychiku, popř. motoriku.

    K odst. 11: Naprosto zásadní změnou, kterou zejména do oblasti hospodářských a majetkových trestných činů přinesla novela č. 265/2001 Sb., je vymezení rozsahu škody, která musí být trestným činem způsobena, aby bylo možno hovořit o spáchání trestného činu (rozlišení mezi trestným činem a přestupkem) nebo o tzv. kvalifikovaném trestném činu (škoda jako těžší následek). S ohledem na význam této otázky je vhodné učinit historický exkurs.
    Rakouský trestní zákon z roku 1853 platný na našem území do roku 1950, vycházel při definici krádeže jako zločinu v § 174 z pevné částky, která vyjádřena v měně předválečné ČSR a uvedená výslovně v zákoně, činila 2000 Kčs. Určité škody nebylo třeba za přitěžujících okolností, např. byl-li čin spáchán se zbraní, případně se vyžadovalo způsobení škody 500 Kčs, pokud šlo o společné jednání dvou nebo více osob, šlo-li o krádež „ v místě zasvěceném službám božím atd. Pro uložení těžkého žaláře se vyžadovalo způsobení škody 20 000 Kčs.“ Obdobně byly částky stanoveny pro další majetkové delikty, jako zpronevěra a další.
    Trestní zákon z roku 1950 tyto pevně určené škody zrušil a nahradil je obecnými pojmy, jako je větší škoda, značná škoda, škoda velkého rozsahu. Současně ovšem tento zákon zavedl tzv. materiální pojetí trestného činu, tedy k trestnosti se vyžadovala společenská nebezpečnost a judikatuře bylo ponecháno určení obsahu těchto pojmů.
    Judikatura v té době zvolila sice problematický, ale s přihlédnutím k tehdejším sociálně ekonomickým podmínkám nikoli zcela špatný postup, kdy při určování vzniklé škody zhruba vycházela z průměrné ceny určitých věcí (tak byla např. pro značnou škodu stanovena hranice v podobě hodnoty osobního automobilu (tehdy – počátkem 50 let. po měnové reformě 20 000 Kčs, ) a pro škodu velkého rozsahu posloužila jako základ hodnota rodinného domu (tehdy 100 000 Kčs).
    Problém ovšem byl, že tyto částky zůstaly v platnosti i po přijetí současně platného trestního zákona, prakticky až do roku 1990, ačkoli i v podmínkách reálného socialismu inflace snižovala hodnotu peněz a míra trestní represe se tak ustavičně rozšiřovala.
    Zvlášť markantní to bylo po přijetí zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech. Tento zákon, přijatý současně s novelou trestního řádu, která zaváděla jako zjednodušenou formu vyšetřování tzv. vyhledávání a ve vztahu k přečinům zkrácené řízení, měl usnadnit činnost orgánů činných v trestním řízení, zahlcených stoupající vlnou kriminality, která se pravidelně dostavuje po dějinných zvratech.

    Zákon o přečinech poprvé zavedl pevnou částku, která sloužila jako horní hranice vymezení přečinu a tedy ve většině případů i jako spodní hranice postihu pro tretný čin. Bylo to 1500 Kčs, tedy přibližně částka rovná průměrné dělnické mzdě v roce 1969. 
    Díky tomu ovšem, že tato hranice byla určena pevnou částkou, zákonodárce do značné míry zabránil judikatuře prolomit hranici 20 000 Kčs pro značnou škodu a částku 100 000 Kč pro škodu velkého rozsahu.
    Teprve v roce 1988 se Nejvyšší soud ČSFR odhodlal k posunu těchto hranic na 50 000, resp. 250 000 Kč
    Po společenském převratu v roce 1989 na základě shora uvedených zkušeností bylo diskutováno o kritériu, které by svým způsobem kontinuálně, resp. po malých skocích, sledovalo vývoj inflace a kupní síly tak, aby cena okruhu předmětů, které jsou předmětem útoku trestného činu a tedy výše škody , způsobená trestným činem, zůstávala v čase ve stejné paritě kupní síly, tedy aby se nerozšiřoval okruh trestného bezpráví.
    Počátkem roku 1990 sice přetrvával právní řád z doby totality, již tehdy však bylo zřejmé, že dojde k stanovení nejnižší mzdy a patrně i životního minima. O životním minimu se uvažovalo i při pozdějších novelách nakonec však bylo zvoleno kritérium nejnižší měsíční mzdy. Ta byla pro účely trestního zákona stanovena původně nařízením vlády č. 258/1990 Sb. na částku 1600 Kčs, ale již následujícího roku vládním nařízením č. 464/1991 Sb. byla zvýšena na částku 2000 Kčs. V podrobnostech odkazuji na úvahy, uvedené v práci, citované v poznámce 1. 

    Předpoklad, že se inflace bude vyvíjet nepříznivě se naplnil. Vydáním vládního nařízení č. 464/1991 Sb. však došlo k dualismu. Minimální měsíční mzda pro pracovníky, odměňované měsíční mzdou, stanovená nařízením vlády č. 99/1991 Sb. činila sice stejných 2000 Kčs, avšak později rostla. zatímco základ pro trestní řízení, stanovený nařízením vlády č. 464/1991 Sb. se neměnil.
    Již v roce 1992 a 1993 rostly tlaky na úpravu vymezení škody. Již v druhé polovině devadesátých let se ukazovalo, že odtržení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona a minimální mzdy pro pracovněprávní účely není šťastným řešením a že vývoj inflace opět znamená rozšiřování trestní represe, rozšiřování okruhu trestního bezpráví, neboť ceny ani mzdy z roku 1994 neodpovídají cenám dnešním.
    Vláda v roce 1990 připravila nové vládní nařízení, které by stanovilo nejnižší měsíční mzdu na 5000 Kč, tak je tomu v pracovněprávní oblasti u pracovníků odměňovaných měsíční mzdou.
    Tento záměr vlády však nebyl realizován.Ke změně se odhodlal až parlament, novelou č. 265/2001 Sb. Vrátil se ke koncepci rakouského trestního zákona a rozhodující hranice stanovil pevnou částkou.

    Je otázka, zda nastavení uvedených rozpětí bylo patřičné. Počátek trestní odpovědnosti pro např. krádež, podvod atd. na částku 5000 Kč se může zdát být vysoko. Je řada lidí, pro které tato částka představuje podstatnou část měsíčního příjmu , ne-li příjem celý, např. důchodci. Pokud by tedy babičce někdo ukradl peněženku , v níž by měla zbytek peněz na celý měsíc a věc by byla posouzena jako přestupek, bude patrně cítit nedostatečnou ochranu.
    Na druhou stranu, i když škoda velkého rozsahu byla zvýšena na pětinásobek, částka 5 000 000 Kč v hospodářské sféře není ničím výjimečným a sazby u majetkových trestných činů na 5 – 12 při způsobení této škody jsou natolik vysoké, že by tato částka mohla být vyšší.
    Mnohem závažnějším problémem je, že při této změně skokem nebyla přijata žádná přechodná ustanovení. Ostrý řez mezi trestní odpovědností toho, kdo byl za milionovou škodu odsouzen pravomocně do 31.12.2001 a toho, kdo bude souzen až po 1.1.2002 poveden nepochybně k pocitům nespravedlnosti. Zatímco prvý nezbytně musí dostat nejméně 5 let, druhý může odejít za stejnou škodu, dokonce způsobenou třeba i ve stejné době, jen s podmíněným trestem.

    K odst. 12: Ustanovení o škodě se vztahuje jak na tzv. skutečnou škodu, tedy to, oč se majetek poškozeného skutečně zmenšil, tak i tzv. jinou škodu, tedy to, co poškozenému ušlo.
    Typické to je např. u krádeží v obchodě, kde cena, za kterou se věc prodává, zahrnuje nejen náklady poškozeného na obstarání věci, ale i daň z přidané hodnoty a jeho zisk. Zvlášť markantní to je např. v restauracích nebo jiných zařízeních, kde se zboží prodává za ceny mnohem vyšší, než v běžném obchodě. I v takovém případě platí pro stanovení výše škody cena, za kterou se ta která věc v daném místě prodává, nikoli snad cena jaksi zprůměrovaná. Je jistě věcí svobodné volby pachatele, zda láhev šampaňského ukradne v obchodě, kde se prodává ze 90 Kč nebo v luxusním podniku, kde stojí několikanásobně více.
    Pokud jde o škodu způsobenou v cizí měně (např. při krádeži) vychází ze průměrného kursu, za kterou se měna prodávala v době činu, nikoli z toho, co poškozený na nákup cizí měny skutečně vynaložil . (Rozh. č. 18/93 Sb. rozh. trest.).
    U trestných činů poškození cizí věci a zejména u trestných činů obecného ohrožení nebo ohrožení životního prostředí se do škody včítají i náklady na uvedení věci v předešlý stav, tedy náklady zásahu např. požárníků, kteří musí likvidovat ropnou havárii vapexem, nornými stěnami, odčerpáváním, případně přemísťováním zeminy. Výslovně o tom hovoří ustanovení § 89 odst. 11 na konci, jak byl text upraven novelou č. 134/2002 Sb.Při tomto způsobu výpočtu ceny se ovšem velmi rychle dostáváme ke škodě velkého rozsahu i u relativně malých havárií.

    K odst. 13: Tato právní fikce byla vtělena do trestního zákona poté, co účinností obchodního zákoníku byl zrušen zákoník mezinárodního obchodu, který tuto definici předtím obsahoval. Je nutná proto, aby bylo možno postihnout krádeže elektřiny.
    Novelu, účinnou od 1.1.1998 bylo uvedené ustanovení doplněno tak, že ustanovení o věcech se vztahují i na cenné papíry.
    I zde se vycházelo z praktické potřeby jak v trestním řízení nakládat s odcizenými nebo podvodně získanými cennými papíry, zejména s těmi v zaknihované podobě.
    Od nové úpravy není pochybností o tom, že i zaknihovaný cenný papír lze podle trestního řádu zajistit jako věc důležitou pro trestní řízení, třebaže úprava zajištění zaknihovaných cenných papírů v trestním řádu byla zavedena až s účinností od 1.1.2002. (Srov § 79c tr.ř.) Stejně tak nebude pochybností o tom, že takový cenný papír se bude moci stát předmětem výroku soudu o jeho propadnutí nebo zabrání.
    Zvláštní význam má ovšem toto ustanovení i proto, že zaknihovaný i listinný cenný papír, stane-li se předmětem útoku, bude oceňován jako věc způsobem uvedeným v odst. 12, tedy za cenu, za kterou se obvykle prodává, rozhodující u veřejně obchodovatelných cenných papírů bude okamžitá burzovní cena , dosažená v době spáchání trestného činu. U cenných papírů, které se veřejně neobchodují, bude obvyklou cenou cena smluvní. Tento důsledek v praxi stále neberou orgány činné v trestním řízení často na vědomí a zbytečně přibírají znalce ke stanovení ceny cenných papírů.

    K odst. 14: Z této definice vyplývá, že vloupání ve smyslu trestního zákona zahrnuje širší okruh jednání, než je běžně vnímáno veřejností. Jde i o vniknutí do zamčené schrány (pokladničky, kufru, skříně), automobilu apod. Vniknutí do uzavřeného prostoru lstí může být provedeno tak, že se pachatele nechá po obchodu zaměstnanců uzamknout v budově, předstírá, že je pracovníkem sociální péče a nechá se vpustit do bytu apod.
    K odst. 15: Jde o ustanovení o počítání lhůt, které má význam pro stanovení počátku trestní odpověednosti při dosažení věku, počátku promlčecí lhůty apod.
    K odst. 16: Vzhledem k tomu, že trestní zákon byl přijat v roce 1961, je pochopitelné,že i přes řadu novel je terminologicky poplatný době svého vzniku. Proto do ustanovení § 89 odst. 16 byla vtělena právní fikce, že za organizaci se považuje též fyzická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost podle zvláštního zákona.
    Má se na mysli především zák. č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ale zřejmě i zákony další, které upravují podnikání v zvláštních oblastech, jako je výkon auditu, advokacie, daňového poradenství a dalších.
    Tento výklad má smysl zejména ve vztahu k ustanovení § 128 odst. 2 o zneužívání informací v obchodních styku, kde se hovoří o účasti na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací,nebo např. u trestných činů veřejných činitelů, kde je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby i způsobení vážné poruchy v činnosti podniku nebo organizace. Jde tedy i poruchu při provozu živnosti fyzické osoby.

    K odst. 17: Zločinné spolčení bylo do trestního zákona zavedeno v roce 1993 jako reakce na vznik organizované zločinnosti. Vhodnější by bylo namísto společní hovořit o zločinecké organizaci nebo gangu, protože právě vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí (na vedoucí a podřízené) a dělbou činností (podle odvětví , oborů apod.) se liší od organizované skupiny, která zpravidla vznikne ad hoc ke spáchání jednotlivého trestného činu. Zákon původně měl na mysli trestnou činnost páchnou po živnostensku, tedy zločinné spolčení směřovalo k tomu, že zločinností se jeho členové živili. Dot tohoto pojetí vnesla významnou změnu novela č. 134/2002 Sb.
    Zatímco až dosud bylo zločinné spolčení "společenství více osob.....,které je zaměřeno na dosahování zisku soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti," novela jej definuje již jen jako takovéto společenství, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.
    Vláda původně navrhovala toto příliš široké vymezení zúžit aspoň tak, že jde o úmyslnou trestnou činnost ," zpravidla s cílem dosáhnout zisku nebo ovlivňovat činnost orgánů státu".
    Tato slova však poslanci při projednávání novely vypustili, takže může jít o jakoukoli úmyslnou trestnou činnost, která bude mít vyšší stupeň organizovanosti, než je jen pouhá organizovaná skupina.

    Tím, že zákonodárci vypustili slova, charakterizující aspoň zhruba závažnost trestné činnosti, k jejímuž páchání se účastníci spolčili, tzn. nemusí jít o trestnou činnost páchanou jako zdroj obživy, svým způsobem "po živnostensku", tedy o gangy vykradačů bytů, gangy překupníků drog, gangy vyděračů, může být -a to trestem až do deseti let odnětí svobody - stíhán i pachatel, který se účastní zločinného spolčení sprejerů. Takové party totiž nepochybně mají vnitřní organizační strukturu, mají svého vůdce, mají ty, kteří hlídají, mají ty, kteří promýšlejí výtvarné návrhy grafitti a ty, kteří tyto výtvarné návrh uskutečňují. Přitom o účast na zločinném spolčení půjde ještě dříve, než jakoukoli zeď pomalují, případně i tehdy, když tím nezpůsobí ani škodu nikoli nepatrnou ( 5 000 Kč) neboť takto je konstruována skutková podstata poškozování cizí věci podle § 275b tr. zák. Jde zřejmě o neúměrné rozšíření trestního bezpráví, neboť nejde o trestnou činnost, která by dosahovala stupně nebezpečnosti např. vyděračských gangů.
    Nové ustanovení patrně umožní jako účastníky na zločinném spolčení postihovat i účastníky hnutí např. skinheads, ale např. i organizovaných fotbalových fanoušků. V obou případech totiž jak trestný čin hanobení národa, rady a přesvědčení, jehož se dopouštějí skini na svých srazech, tak výtržnictví, jehož se dopouštějí fanoušci, jsou trestnými činy úmyslnými a v obou případech jde o skupiny, které nesou rysy organizovanosti, tak jak má ustanovení o zločinném spolčení na mysli.
    V hospodářské oblasti pak může být za zločinné spolčení prohlášeno např. představenstvo, jestliže firma nebude soustavně odvádět platby na zdravotní a sociální pojištění.
    Proto úprava, kterou se odchýlili od vládního návrhu poslanci, je zřejmým přepínáním trestní represe a judikatura bude muset hledat cesty, jak toto přepínání rozumně omezit.

    K odst. 18: Významnou změnou, kterou přinesla novela č. 265/2001 Sb. , je upřesnění pojmu omyl ve vztahu k trestným činům podvodu, resp. nemajetkového podvodu podle § 209 tr. zák. V praxi přinášely problémy případy činů, jimiž byla mnohdy působena rozsáhlá škoda, ale které nebylo možné podřadit pod žádnou skutkovou podstatu trestního zákona. Všichni cítili jejich nebezpečnost pro společnost, avšak zásada „nullum crimen sine lege“, tzn. „není trestného činu bez zákona“, nedovolovala postih takových jednání.
    Jako příklad za jiné mohu uvést problém tzv. „věčných telefonních karet.“ Leckdo o nich již slyšel. Příslušnou úpravou mikročipu na těchto kartách lze docílit toho, že počítadlo, které odečítá zaplacené jednotky je ošáleno a karta se dá používat k telefonním hovorům neomezeně. Tak vznikala Telecomu rozsáhlá škoda, avšak výše této škody se rovnala ceně poskytnuté služby.
    Současná právní úprava sice umožňuje postihnout krádež elektrického proudu, ale slaboproud, který se i při velmi dlouhém telefonickém rozhovoru spotřeboval, měl nepatrnou hodnotu, která rozhodně nedosahovala částky 2000 Kč, potřebné pro trestní postih.
    Jako krádež tedy věc nebylo možné postihnout, neboť krádež vyžaduje, aby si pachatel přisvojil cizí věc. Věcí, jak už zmíněno, může být i elektrický proud, ale nemůže jí být poskytnutá služba.
    Nepřicházelo v úvahu ani neoprávněné užívání cizí věci, tedy zařízení Telecomu, např. telefonní budky, vedení atd., neboť pro tento trestný čin se musí pachatel rovněž takové věci zmocnit, tedy musí ji odejmout aspoň dočasně z dispozice oprávněného vlastníka.
    Nabízel se podvod, neboť uvedené jednání bylo podvodu charakterem nejblíže. Problém však spočíval v tom, že u trestného činu podvodu se vyžaduje, aby pachatel sebe nebo jiného ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Někdo je vždy fyzická osoba, člověk, který nějakým způsobem jedná tak, že pachatel nebo jiná osoba dosáhne neoprávněného prospěchu.

    U telefonních karet tomu tak nebylo. Přístroj lze sice ošálit, nikoli však uvést v omyl prostě proto, že přístroj není někdo. Je to stále jen věc, i když, řečeno slovy Wolkerovými, to není jen tak lecjaká věc, ale věc často velmi složitá a sofistikovaná.
    Příklad telefonní karty je jednodušší. V praxi však dochází k poškozování také např. distribučních společností, které provozují kabelovou televizi bez kabelu, tedy např. systém UPC – direkt. Přístup do tohoto systému je rovněž jištěn elektronicky kartou, služba je poměrně drahá, platby se pohybují do 6- 900 Kč. Zfalšováním této karty jsou distribuční společnosti závažným způsobem poškozovány s dopadem až do oblasti odměn za využití autorských práv. Postih takovýchto případů jako podvodu rovněž nebyl možný, neboť jde opět o krádež služby.
    Ještě mnohem závažnější však mohou být případy tzv. hackerů, tedy osob, které by se ilegálně dostaly do počítačového systému podniku nebo banky a dosáhly by toho, aby počítač automaticky dával příkazy např. k zaokrouhlování čtvrtých nebo pátých míst za desetinnou čárkou směrem dolů při přepočtech měnových kurzů. Rozdíly takto vzniklé, na každé jednotlivé operaci zcela nepatrné, by pak poukazoval na konto hackera. Při miliónech operací denně by jeho zisk byl nemalý – jde o případ, který se v cizině, nikoli u nás , skutečně stal. Těžko by se dalo tvrdit, že byl někdo uveden v omyl.
    Proto novela vytvořila právní fikci, že uvedení osoby v omyl je možné i "ošálením" přístroje. Uvedené ustanovení tedy umožňuje postihovat jako podvod jednak ty případy, kdy se pachatel sám ošálí technické zařízení a sám se přímo obohatí, jednak i ty případy, kdy nástroj k ošálení technického zařízení vytvoří někdo jiný (učiní např. zásah do čipu telefonní karty) a pachatel nástroje jen používá.
    Není také pochyb, že tato úprava bude mít vliv i na pojem lsti, užívaného např. řpi vloupání. Mj. se totiž vloupáním rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, tzn. např. úpravou magentických karet pro zaměstnance, ošálením zařízení, jímž se určuje vstupní kód apod.


Název rubriky - Trestní zákon s komentářem
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 5.1.2004 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 5.1.2004.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Petr Bezouška
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy