Tvrdost nebo neodvratnost?

Jak jste již zaznamenali v předcházejících článcích, diskuse k otázce uložení trestu smrti může být pouze diskusí teoretickou. I tento příspěvek, byť staršího data, ji může obohatit.

Od doby, kdy byl v našem právním řádu zrušen trest smrti (1990) a nahrazen trestem doživotním, jsou mnozí politici vystaveni permanentnímu pokušení získat voličské hlasy sliby, že se budou snažit o jeho obnovení. Ti mírnější slibují aspoň všeobecné zpřísnění trestní represe, kam podle nich patří i zrušení takové humanistické změkčilosti, jakou je možnost podmíněného propuštění z doživotního trestu.

Duším voličů, staženým úzkostí ze stále vzedmuté vlny kriminality, zní takové vábení jako rajská hudba. V "nedělní partiti" na Primě jim vyšli vstříc i politici z líhní zcela protikladných, jakými jsou Vladimír Špidla a Václav Krása.

Hovořit o nutnosti poskytnout lidem větší bezpečí v bezpečně izolovaném televizním studiu a při vůni kávy je jedna věc. Druhá věc je, zda pocit většího bezpečí je skutečný, bude-li zabráněno propuštění nebo amnestii doživotně odsouzených za nejtěžší zločiny.

Recidiva vraždy - a za jiný trestný čin než úmyslné usmrcení se doživotní trest neukládá - je zcela výjimečným jevem. Agresivita bývá zpravidla reciproční funkcí věku, vrahů nad padesát let je velmi málo, výjimkou jsou společné vraždy a sebevraždy starých manželů, kde je důvodem zpravidla špatný zdravotní stav a životní beznaděj. Z našich doživotně odsouzených dosud nikdo propuštěn nebyl, na to neuplynula dost dlouhá doba.

V diskusích, které provázely zrušení trestu smrti v roce 1990, které asi měly být delší a serióznější (ale co chcete v převratové době?) se uvažovalo, zda doživotí zavést bez možnosti podmíněného propuštění a případnou tvrdost v individuálních případech řešit cestou milosti, nebo zda možnost podmíněného propuštění ponechat jako světélko na konci tunelu i těm nejtěžším zločincům.

Jde o to, že společnost nemůže rezignovat na výchovnou funkci trestu. Trest nemá být horší než čin sám, pachatel musí mít možnost pochopit, že má určitou naději, což může ovlivnit i jeho chování ve výkonu trestu. I tam se přece páchají násilné trestné činy.

Trest nepochybně má i funkci odplaty. Ukládá se v relaci k závažnosti činu, nejen v relaci k možnostem převýchovy pachatele. Odplata je součástí toho, co veřejnost chápe jako spravedlivé, neboť kořeny volání po odplatě jsou uloženy velmi hluboko. Odplata nevede k pocitu většího bezpečí, ale jen a jen k pocitu většího uspokojení: Má, co si zasloužil!

Za tento pocti se většina lidí stydí, tuší jeho jistý atavismus a proto se snaží maskovat jej tím, že smrt nebo skutečné doživotí "až tam shnije" je odůvodněn obavou, aby se pachatel trestného činu nedopustil znovu. Po dvaceti letech doživotí je většina pachatelů natolik psychicky (i fyzicky) změněna, že takové nebezpečí nehrozí. Své si odpykal a bylo by nehumánní nedat mu možnost vrátit se do společnosti. Hrozí-li nebezpečí, propuštění odsouzeného nepřichází v úvahu.

Další argument, jímž se maskuje pocit uspokojení z odplaty je to, že bude-li takový krutý trest hrozit, přece jen bude mít větší odstrašující účinek. Víme však dobře, že odstrašující funkce trestu smrti ani případného doživotí bez možnosti propuštění příliš nefunguje. Většina vražd je spáchána v afektu, ty horší, nájemné, jsou předem promyšlené. V prvém případě vrah o následku nepřemýšlí, ve druhém udělal vše, aby se mu vyhnul.

Jsou tu ještě vraždy teroristické, jejichž pachatelé mohou patřit do obou skupin, případně do skupiny třetí - mučednické. Těm je trest rovněž lhostejný.

Člověka nelze redukovat na pouhého homo oeconomicus, na bytost, která racionálně kalkuluje možný zisk a možné riziko a podle toho volí. Takový člověk má místo pouze v pravicových vizích profesora Klause, k nimž Unie svobody rozhodně nemá ideově daleko. Ale i tento liberální prototyp individua (který je už z povahy věci anetický), rozhodne-li se spáchat vraždu, bude kalkulovat především riziko dopadení! Riziko výše trestu je v této kalkulaci podružné, doživotí s možností propuštění nebo bez něj nebude pro něj žádný rozdíl. Z tohoto hlediska je postoj místopředsedy US na pováženou.

Sociální demokracie, která svou politiku zakládá na sociální solidaritě, na sociální soudržnosti, na humanitních základech, by však měla vábení takových sirén odolat. Pro člověka, který byl součástí společnosti a poklesl tak hluboko, že spáchal vraždu, okolnost, zda mu tato společnost ponechává šanci na to, že bude znovu akceptován, význam má. Tím podivnější je, že tuto šanci by chtěl odejmout právě sociálně demokratický ministr práce a sociálních věcí.

JUDr. Jiří Teryngel je advokát, vyučuje na katedře trestního práva Právnické fakulty ZČU v Plzni.
Článek byl publikován v tištěné podobě v deníku Právo 19.2.1999. 


Název rubriky - Trestní pr. - vybraná témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 29.8.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 29.8.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jiří Teryngel
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy